Odpadové hospodářství a úskalí EIA

Představme si dvě konkrétní situace předložení záměru na posuzování vlivů na životní prostředí (EIA - Environmental Impact Assessment), na dva konkrétní podnikatelské projekty v oblasti odpadového hospodářství.

První projekt předložila společnost "A" a chtěla by provozovat spalovnu komunálních odpadů v těsné blízkosti obce, či města, tak v blízkosti chráněné oblasti, zda zajímavého místa z pohledu turistického ruchu. Společnost plánuje spalovat 30 000 t odpadů ročně, přičemž zatím nemá zajištěno smluvní dodávky tohoto odpadu a pravděpodobně ani nebude mít, vzhledem k počtu obyvatel ve spádové oblasti řekněme do 30 km, ani z pohledu logistiky toku odpadů.

Druhý projekt od společnosti "B", plánuje postavit také spalovací zařízení na komunální odpady. Tento projekt je umístěn v lokalitě, kde je předpoklad dodávek odpadů ze spádové oblasti 30 km v předpokládaném množství 150 000 t odpadů ročně. V regionu se nacházejí jen dvě skládky odpadů, které mají prakticky regionální monopol, takže obcím a městům diktují podmínky.

Společnost "B" střízlivě uvažuje a umí si spočítat, že celé množství z této oblasti se jí nepodaří získat. Proto se rozhodne připravit projekt spalovny na roční objem odpadů 100 000 t odpadů. Za předpokladu obdržení produkce odpadů, jakož i za předpokladu zvyšování poplatků za uložení odpadů na skládkách, jsou investiční, provozní, režijní, finanční, či jiné náklady zajímavé natolik, že cena za spalování by mohla být konkurenční skládky odpadů.

Společnost "B" si proto uzavře smlouvy o budoucích smlouvách s několika strategickými producenty odpadů v regionu. Společnost navíc deklaruje použití nejmodernějších technologií na zachytávání, které byly vyvinuty a dlouhodobě používané v zařízeních v západní Evropě.

Není spalovna jako spalovna

V čem se liší tyto dva projekty? Rozdílů je samozřejmě několik. Je to například v samotné "filozofii" spalování. V případě spalovny, ve které investoři plánují spalovat 30 000 t odpadů ročně a bez zajištění dodávek, není předpoklad, že bude i ekonomicky efektivní. To je však problém podnikatele, který se chce do takového projektu pustit. Je to však iv samotném potenciálu regionu vyprodukovat dostatečné množství odpadů. Celkový rozdíl mezi těmito dvěma projekty můžeme zhodnotit v připravenosti projektu, technologie, zda reálné analýze tržních podmínek. Projekt společnosti "B" je samozřejmě vhodnější a kdyby se takový projekt v současnosti i zrealizoval, byl by to indikátor změny nakládání s odpady v SR.

Co mají tyto dva projekty společného? Je to zřejmě fakt, že v současných podmínkách odpadového hospodářství v SR, ale hlavně v podmínkách posuzování vlivů na životní prostředí, se ani jeden z těchto projektů nepodaří zrealizovat.

První projekt by byl odsouzen k nezdaru už v začátcích podnikatelského záměru, vzhledem k jeho nepřipravenost, nevhodnou lokalitu, nevhodný výběr technologie, zda neprovedení podrobné analýzy trhu před zahájením projektových prací. Druhý projekt, i přes prvotřídnímu zpracování projektu, deklaraci nejmodernějších technologií, zda absolutní vhodnosti z pohledu logistiky odpadů, pravděpodobně nebude úspěšný, protože narazí na posuzování vlivů na životní prostředí.

Veřejnost bez limitů?

Posuzování vlivů na životní prostředí je jedním z několika procesů, které jsou v současnosti velkou brzdou rozvoje aktivit v oblasti odpadového hospodářství. Nejde jen o zmíněné spalovny odpadů, ale i o méně investičně a provozně náročné technologie na materiálové nebo energetické využití odpadů. Každé takové zařízení bude muset projít posuzováním. A zde budou narážet na odpor veřejnosti pravděpodobně všechny střední a větší zařízení.

Veřejnost nechápe a ani nebude chápat rozdíl mezi vhodným, či nevhodným řešením, BAT technologií, či reálnými a nereálnými projekty. Nebudou to vědět ani jejich volení zástupci na Primátorský, starostovských, zda poslaneckých postech. Netřeba se jim divit. Nikdo nechce skládku, zda spalování odpadu ve svém okolí. Navíc do mnoha obcí a měst přišlo za posledních pár let desítky různých společností, které se snažily prezentovat právě jejich nápad jako ten nejlepší a nejvhodnější. O některých reálné nereálných záměrech svědčí například i marketingová připravenost na obchodní setkání v podobě tří stran formátu A4 sepnutých kovovou sponky. Kdo se má pak v tom celém vyznat? Odpověď zní: odborníci.

Progres v odpadovém hospodářství je tady a čeká na svou šanci. Ale jak na to? Strategie Evropské unie v oblasti nakládání s odpady nás dříve či později doběhne také. Na škodu věci je však to, že to za poslední roky jde s odpadárskou legislativou jako v létě na saních. A bez ní se pokrok velmi nedostaví.

V oblasti EIA nás pravděpodobně čekají velké protesty, zda petice občanů, kteří si jen tak lehce do svého okolí nevpustí ledajakou technologii, či garážová firmu. Na druhé straně si občané neuvědomují nevhodnost skládkování odpadů a nová zařízení na využití odpadů vnímají jako nepotřebné a hlavně dražší zlo. No postupným vývojem v odpadovém hospodářství budou skládky odpadů zavírat své brány, což připraví ze dne na den obrovské problémy určitým regionům, které budou muset urgentně řešit otázku, co s odpadem. Protesty a peticemi se jen proces přesune na později.

Změna podmínek procesu EIA je nezbytná

V této oblasti je proto možné očekávat tři směry v schvalování projektů:

1. Bezproblémové schválení kvalitně připraveného projektu (málo pravděpodobné),

2. Politické rozhodnutí, které přesně určí lokalitu a technologii nakládání s odpady. (Pravděpodobně státní, či PPP projekty),

3. Stanovení odborných kritérií, kdy po jejich splnění nebude mít veřejnost možnost zablokovat projekt, jen ho korigovat, či kontrolovat. Má se na mysli hlavně určení požadavků např. na geologické podloží, vzdálenost od obydlí, technologie čištění emisí, či jiné kvalitativní podmínky pro danou technologii.

Možnosti financování projektů

Otázkou je také to, jak finančně realizovat projekt meziregionálních zařízení. Vzhledem k často opodstatněnou nedůvěru veřejnosti vůči podnikům, lze považovat za jedno z vhodných řešení realizace těchto projektů formu PPP, ve kterém by měl kontrolu zabezpečenou i stát, tedy veřejnost.

V polovině srpna tohoto roku Ministerstvo životního prostředí SR stáhlo z meziresortního připomínkového řízení návrh zákona o odpadech. V tomto znění nastala změna ve filozofii přerozdělování poplatku za ukládání odpadů na skládky odpadů, kdy by se mělo 50% z poplatku přesunout do Environmentálního fondu. A tady můžeme najít odpověď na otázku, odkud by měl stát v současné době vzít finanční prostředky na výstavbu takových investičně náročných zařízení.

Zdroj: Odpady-portal.sk (Článek vyšel v srpnovém čísle měsíčníku Odpadové hospodárstvo)