Odpadní vody nejsou odpady

Otázka:


    Při sanační akci havarijní povahy jsme jako dodavatel prací likvidovali odpadní vody znečištěné nebezpečnými látkami, vzniklé při úniku uhelného dehtu ze skladovacích nádrží do jímek. Šlo o srážkové vody, které se v těchto jímkách znečistily vyluhováním některých složek dehtů (fenoly, amoniak, polycyklické látky a další). Tyto odpadní vody v souladu se schváleným projektem skončily na speciální čistírně odpadních vod, kam jsme je odváželi autocisternami. Dozorový orgán došel po skončení akce k názoru, že nešlo o odpadní vody ale o odpady, a vytýká nám, že jsme při nakládání s nimi nepostupovali podle zákona o odpadech. Je to názor správný?

    Na toto téma se v této rubrice již diskutovalo zhruba v polovině roku 2006, ale jde o téma závažné a proto považuji za účelné problém zopakovat.
    Rozdílnost názorů na to, zda nějaká komodita - kapalná látka je odpadní vodou a zacházení s ní se řídí zákonem o vodách nebo je odpadem a proto je nakládání s ní plně v kompetenci zákona o odpadech, je v praxi bohužel dosti běžná. A to přesto, že schéma, podle kterého se konkrétní případy přicházející z praxe řeší, je velmi jednoduché. Základem postupu je text zákona o odpadech uvedený v ustanovení § 2 Působnost zákona, kde se v odstavci (1) pod písmenem a) uvádí, že tento zákon se nevztahuje na odpadní vody s odkazem na zákon č. 254/2001 Sb. v platném znění.
    Základním úkolem při identifikaci je tedy zjištění, zda jde o odpadní vodu či nikoli. A pokud dojdeme na základě definice podle vodního zákona k názoru, že jde o odpadní vodu, potom je jakékoli další zkoumání nadbytečné a nerelevantní. Jde o postup analogický jako při aplikaci i dalších ustanovení uvedených v tomto odstavci (vyjmutí z kompetence zákona o odpadech), která jsou ovšem pro úředníka jednodušší - například u písmena e), kde amputovaná lidská končetina, nebo písmena f), kde uhynulá prasnice jsou bezesporu jednoznačněji mimo kompetenci zákona o odpadech, než je tomu u odpadních vod.
    V našem případě šlo o srážkové vody, které se v technickém zařízení (jímky, kanály) dostaly do styku se závadnými látkami - uhelnými dehty a výrazně se jimi znečistily. Slovy vodního zákona, konkrétně ustanovení § 38 odst. (1) mohly "ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod". Tyto vody sice nebyly vody "použité" ve smyslu vodního zákona, byly to však vody "z nich odtékající" - myšleno ze staveb či zařízení. Zda skutečně odtékaly nebo se jejich odtoku podařilo jako nežádoucímu provizorními opatřeními při havarijním sanačním zásahu zabránit (případně do jaké míry) z podkladů není zřejmé, ale pro naši věc to není podstatné. Stejně tak není podstatné, že vody byly vyčerpány a na speciální čistírnu odpadních vod byly odvezeny v autocisternách (potrubí na vzdálenost 50 km nevedlo). Tolik říká zákon a podle autora tohoto pojednání šlo tedy jednoznačně o odpadní vody.
    Zdálo by se, že pro podporu tohoto názoru lze použít i skutečnost, že tato kapalná substance skončila na čistírně odpadních vod. Takový argument je ale třeba odmítnout, a to i jako podpůrný, protože je mnoho tekutých odpadů, které skončí na čistírně odpadních vod, a to proto, že je to technologického hlediska optimální způsob, jak je zlikvidovat - odpadářskou mluvou odstranit.
    Pro úplnost se sluší upozornit na to, že je lhostejné, zda uhelné dehty, kterými byla strážková voda znečištěna, byly po právní stránce výrobkem, surovinou, polotovarem či skladovaným odpadem. Myšleno v nádrži, ale i poté, co spontánně opustily prokorodovanou skladovací nádrž a přemístily se do záchytných jímek či potrubích kanálů. Nelze totiž vyloučit, že skladovaný materiál - původně výrobek se únikem znehodnotil do té míry, že již není k použití a musí být jako odpad odstraněn.
    Na tomto místě je však třeba zmínit jeden aspekt systému odpadových předpisů, který velmi nešťastně mate a na který se úředníci v oblasti odpadů často odvolávají. Jde o Katalog odpadů, ve kterém jsou na mnoha místech zcela vadně uvedeny komodity, které jsou ve smyslu definice podle vodního zákona jednoznačně odpadními vodami, ale zde jsou uvedeny jako odpady. Jako příklad mohou posloužit položky 11 01 11 a 12 oplachové vody z povrchových úprav kovů nebo 19 01 06 odpadní vody z čištění odpadních plynů nebo celá podskupina 19 07 Průsaková voda ze skládek. U posledně jmenované podskupiny je situace o to pikantnější, že takto pojmenovaná kapalina je v definičním ustanovení pro odpadní vody ve vodním zákoně přímo vyjmenována. Rovněž do této kategorie patří i katalogová položka, pod kterou dozorový orgán při svých úvahách (jak jsem zjistil u tazatele) dehtem znečištění odpadní vody zařadil, totiž 16 01 01 Odpadní vody obsahující nebezpečné látky.
    Z jakého důvodu jsou v katalogu, jako podzákonném předpisu k zákonu o odpadech, uvedeny i výše uvedené položky, kterých se zákon týkat nemůže, znalec neví. Je to však nepochybně vada zákonného systému v odpadech, kterou nelze v praxi řešit jinak, než způsobem uvedeným na počátku tohoto pojednání, totiž zjištěním, zda jde o odpadní vody ve smyslu vodního zákona a v případě, že ano, využít ustanovení § 2 odst. (1) písmeno a) a odmítnout jakékoli další úvahy o předpisech odpadových jako irelevantní. V opačném případě se dostane úředník do neřešitelné pasti.

Odpověď:
    Zařazení odpadní vody, vzniklé kontaminací vod srážkových nebezpečnými složkami z uniklého uhelného dehtu, způsobem jak popsáno výše, mezi tekuté odpady a požadovat nakládání s nimi podle odpadových předpisů je postup odporující současné právní úpravě.

Poznámka 1.
    Se společností, která podle schváleného projektu vody na stanovené čistírně řádně zlikvidovala, bylo zahájeno správní řízení o uložení pokuty.
Poznámka 2.
    A není ochraně životního prostředí vlastně zcela jedno, jak se ta kapalina zařadí?

Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz