Odpadní potravinářský olej – hrozba nebo užitek?

Nejprve, než budeme rozebírat situaci v nakládání s použitými rostlinnými oleji, podívejme se na tuto komoditu z hlediska chemického, a tím pochopíme lépe její využití a specifika. Chemicky je rostlinný olej směsí rozličných triacylglycerolů. V čerstvém rafinovaném oleji již prakticky kromě stop po volných mastných kyselinách nic jiného nenajdeme.

Jiné to bude u použitého rostlinného oleje. Zde díky expozici za vysokých teplot v přítomnosti kyslíku a látek vyloučených ze smažených potravin, kterými jsou bílkoviny, cukry, aj, se nacházejí další látky. Jsou to produkty reakcí, které při procesu smažení probíhají. Vznikají tak, peroxidy, akryláty, polymery, volné mastné kyseliny, volné radikály aj. Směs je tedy velice bohatá na různé štěpy rekcí při smažení. Většina z těchto látek jsou pro další použití v potravinovém řetězci naprosto nevhodná, ba dokonce škodlivá. Způsobují nemoci od potíží zažívacích (např. napadení funkce žlučníku) až po choroby těžké – rakovinu. Proto nelze použité oleje vracet zpět do potravinového řetězce.

Dále při diskusi nad složením olejů si je třeba uvědomit jistou podobnost s ropnými produkty. Tato podobnost se týká řetězce mastných kyselin. Ne náhodou byly první motory vyvinuty na podzemnicový olej (panem Rudolfem Dieselem). Dnešní motory jsou již vývojově dále, ale přesto se začínají rostlinné oleje využívat i v nich. Z hlediska chemického to není až tak velký problém u čerstvých olejů, neboť jejich spalné teplo je jen o cca 12 % nižší. Problém nastává u použitých olejů a tuků, které obsahují jmenované balastní látky, které mohou kumulativním způsobem ohrozit např. palivové čerpadlo, ucpávat filtry, negativně ovlivnit emise atd. Proto pro účely palivové není odpadní olej v kvalitě pouze po fyzikálním ošetření vhodným pro dieselové motory.

V současné době je vysoká poptávka po rostlinných olejích jako takových. Jelikož je z různých příčin nedostatek této komodity na evropském trhu, začínají též narůstat tendence využívat odpadní rostlinné oleje. Co do sběru odpadních olejů je naše republika zcela pokryta. Vznikla řada legálních, pololegálních a nelegálních firem, jež se tímto sběrem a obchodem s tímto odpadem zabývají. Současná poptávka po rostlinných olejích na straně jedné činnost nelegálních a pololegálních sběrných firem podporuje, na straně druhé v sektoru již zavedených firem ji naopak konkurenčně znevýhodňuje. Na první pohled je to absurdní, ale pokud se podíváme na další osud tohoto odpadu, pak to pochopíme.

Nejprve se podívejme na členění firem. Nelegální firmy sbírají odpadní oleje bez jakýkoliv povolení ze stran úřadů, dokonce ani živnostenských. Kde pak tento odpad končí je velkou neznámou. Pololegální firmy mají sice povolení „papírově“ zařízené, ale při bližším pohledu na jejich činnost je zřejmé, že jejich činnosti jsou to mimo rámec zákonů. Tyto pololegální firmy se velice jednoduše dají zjistit úředníky pracujícími na krajských úřadech. Je tam téměř stejná historie jejich vzniku. Začaly fungovat nelegálně bez živnostenských listů, bez oznámení provozů a bez povolení krajských odborů životního prostředí jak ukládá zákon o odpadech. Přesto jim však postupně byla tyto povolení dodatečně dávána. Zákon o odpadech tuto situaci neumí řešit.

Smutnější je, že živnostenský zákon a zákony v jeho návaznosti podnikání bez živnostenských listů sice trestá, u fyzických osob pokutou do 50 000 Kč, a další zákony dokonce odnětím svobody od půlroku nepodmíněně, ale v historii tohoto oboru však nikdy nikdo takto potrestán nebyl. Legální firmy se snaží dodržovat zákon, a to stojí úsilí a prostředky. Čelí pak s velkým hendikepem poměrně nevybíravému konkurenčnímu chování těch ostatních firem ne právě průhledně nakládajících s odpadem.

Aby diskuse o zneužívání tohoto olejového odpadu byla úplná nesmíme zapomenout na další případy, a to na situace, jak je tento odpad „využíván“ v momentě jeho vzniku.

Není bohužel těžké ještě dnes nalézt provozy veřejného stravování, kdy přepálený olej neopustí zdi těchto provozů očekávanou cestou v barelech odborné sběrné firmy, ale v žaludcích či plicích klientů těchto provozů. Ano, leckteří majitelé českých restaurací řešili a řeší problémy se zdražováním olejových surovin po svém. Proč nepoužít nevábně vypadající obsah fritézy jako „základ“ do omáček a jiných pokrmů? Nebo proč olej ve fritéze jen nedolévat a dopřát tak personálu a klientům možnost se nadýchat slušné karcinogenní dávky? Bohužel tito „podnikatelé“ opět snadno unikají nedostatečným a nedůsledným hygienickým kontrolám. Je to možná navíc způsobeno i chabým technickým vybavením a nedostatkem prostředků pro tuto službu. Ale to je již jiná kapitola.

Výsledky takovéto situace jsou však alarmující. Je prokázáno mnoha studiemi amerických lékařů, že fritovací olej, který se nechává déle ve fritézách, než povoluje norma (po použití fritézy norma ukládá vyměnit olej do 24 hodin), uvolňuje do ovzduší látky způsobující rakovinu ledvin a močových cest. Takže takovéto „úspory na oleji“ mohou být především pro personál po létech až smrtelné.

Další neméně zajímavou skupinou jsou spalovači všech možných odpadů oleje nevyjímaje. Tito „ekonomicky“ založení lidé spalují ve svých kotelnách a kamnech vše co hoří, a tím chrání své peněženky. O ovzduší však to říct nelze. A fritovací olej hoří vskutku dobře. Jejich konání sice nenachází pochopení u ochránců ovzduší a u sousedů, ale jak je chytit, když v noci není kouř vidět? Z tohoto pohledu bude asi též diskutabilní přítomnost odpadních olejů bez chemických úprav v dieselových motorech. Jak asi bude chemicky vypadat výstup z výfuku při jízdě na „vyjetý friťák“?

Perličkou na konec ve výčtu špatného nakládání s rostlinným olejem jsou „odborníci na slovo vzatí“, kteří doporučují větším původcům odpadu – restauracím, aby využívali drtičky odpadu, neboť kanál snese vše a pokud ji nemají, tak třeba lapač či odlučovač tuku, kam je podle nich možné olej nalít. Neznalost a ignorace vodohospodářských norem je v těchto případech do nebe volající. Normy na obsah nežádoucích látek v kanalizačním řadu jsou dané a při takovém způsobu likvidace jsou vysoce převýšeny. Výrobci těchto zařízení mají dokonce takovou drzost, že prohlašují, že jejich zařízení pracuje v souladu se státními kanalizačními předpisy. Takto se též řeší situace se zbytky z kuchyní.

Když pomineme tyto nefér podmínky nastolené pro podnikání v tomto oboru u nás, zamysleme se ještě nad důsledky, které z toho mohou a pravděpodobně v některých případech vyplývají.

Pokud firma již od počátku podnikala za podmínek mimo zákon, tyto praktiky si často přenáší do další etapy své působnosti. Většinou si najde partnera, který odpad odebírá a platí za něj velmi dobře. To je v pořádku, máme přece tržní prostředí. Problém však může nastat, když onen zpracovatel odpadu má jako hlavní činnost výrobu krmných směsí či dokonce výrobu jedlého oleje pro lidi. Dá se jen s hrůzou domýšlet důsledky takového podnikání. Není tady opět něco špatně, co se týče zákona či spíše kvality dozoru nad jejich dodržováním? Jak lze vysvětlit vysoké výkupní ceny za tento odpad u některých firem v ČR bez stínu podezření, jestli je vše opravdu v pořádku?

To byl problém týkající se potravinového řetězce, kde, jak již v úvodu bylo naznačeno, je nepřípustné, aby se tyto odpady vracely do něho zpět. Další oblast, kam se odpadní olej může “ztratit“ jsou paliva. V současné době je zatím legální jezdit na rostlinný olej bez nějakých problémů s úřady. Nikdo ani neřeší, jestli je to ještě odpad, či již upravená surovina. Problém nastává v okamžiku, kdy si stát začíná uvědomovat, že mu takto utíkají peníze bez zdanění. Nápravné kroky se již realizují a je otázkou, kdy přijde novela zákona o spotřební dani a jak bude vypadat. Pak nastane problém i v této oblasti. Důsledky si je možné domyslet.

Abychom nebyli jen škarohlídy, existuje samozřejmě i plně legální a dobré využití těchto odpadů. Naskýtá se zde široké využití v chemickém průmyslu. Tento olej je vhodnou surovinou pro výrobu mastných kyselin a mastných alkoholů, methylestrů, polyuretanů a jiných produktů. Tím se plně nahrazují neobnovitelné zdroje ropných surovin a snižuje se tak navíc závislost naší ekonomiky na arabských a ruských zdrojích ropy.

Je evidentní, že trh s těmito odpadními komoditami je u nás rozdroben a jejich použití není ve všech případech vždy v souladu se zájmy naší společnosti. Situaci by mohl zlepšit vznikající projekt vysokokapacitního zpracování těchto olejů a tuků na surovinu s homogenními a špičkovými parametry, což by umožnilo efektivní a masivní nakupování znečištěné a nezpracované suroviny od drobných sběračů a zároveň její kvalitní využití v chemickém průmyslu. Snad se blízká na lepší časy.

Ing. Ivan Dědek, CSc.

Viking group, s. r. o.

E-mail: viking.group@seznam.cz

Zdroj: Odpadové fórum 2/2008