Odborníci diskutovali o vodíkových technologiích a jejich praktickém využití

Je vodík tím prvkem, který dokáže zajistit energii pro průmysl, dopravu i každodenní život? Může dům fungovat jako soběstačná vodíková energetická jednotka? A je vůbec reálné jednou pohánět automobily vodíkem? Nad těmito i dalšími tématy se zamýšleli účastníci odborného semináře, který dnes připravila Hospodářská komora České republiky spolu s partnerem ÚJV Řež, a. s. (dříve Ústav jaderného výzkumu Řež).

Více než sedm desítek účastníků semináře z řad zástupců komerčních společností, státní správy a zájmových organizací diskutovalo o vodíku jako o alternativním zdroji energie. Mezi přednášejícími nechyběli odborníci z předních vodíkových „pracovišť“ v České republice, jako je Centrum výzkumu Řež (CV Řež), Vysoká škola chemicko-technologická Praha nebo HYTEP (Česká vodíková technologická platforma), kteří se s hosty podělili o své podněty a zkušenosti s vodíkovými technologiemi a jejich praktickém využití jak v energetice, tak třeba v dopravě.

Od teorie k praxi
Příkladem je také případová studie akumulace energie do vodíku, kterou se v současnosti zabývají odborníci ÚJV Řež.

„V období, kdy okamžitá spotřeba domácnosti je vyšší než výkon fotovoltaického systému, je krátkodobě spotřeba pokryta z akumulátorů. V případě delšího nedostatku je skladovaný vodík zpětně přeměňován na elektrickou energii v palivovém článku. Plně nabitý olověný akumulátor (2,2 kWh) společně s plnou vodíkovou zásobní nádrží (cca. 330 kWh, s 50% účinností zpětné přeměny) by i v případě naprosté tmy dokázaly udržet domácnost v běžném chodu po dobu 14–24 dní bez nutnosti napojit se do rozvodné sítě“, vysvětlil výhody navrhovaného řešení vedoucí odd. Vodíkové technologie ÚJV Řež, a. s. Aleš Doucek, který v případové studii hledal řešení problému, kdy sluneční kolektory jsou schopné získávat energii jen ve špičce slunečního svitu, nikoliv v době, kdy je jeho úbytek nebo během večera.

„V řadě případů je tohle právě doba, kdy v daném zařízení stoupá odběrová křivka. V případě, že je vyráběné množství elektrické energie větší než aktuální spotřeba například v domácnosti, je přebytečný výkon fotovoltaické elektrárny ukládán v olověných akumulátorech. Pokud jsou tyto plně nabity, nebo výkon, který je potřeba uložit, překračuje maximální nabíjecí proud, je přebytečný výkon využíván v elektrolyzéru k výrobě vodíku. Vodík je následně skladován v tlakové nádrži s maximálním pracovním tlakem 15 bar,“ vysvětluje.

Vodík v dopravě
Na blok zaměřený na využití vodíku v energetice navazovala část věnovaná dopravě. Praktickou studii, projekt TriHyBus, od jehož odstartování uběhlo právě pět let, představil Lukáš Polák z ÚJV Řež. Jedná se o experimentální prototyp vodíkového autobusu, v němž energii zajišťují tři zařízení: vodíkové palivové články, Li-ion baterie a výkonné kondenzátory (tzv. ultrakapacitory). Tento unikátní systém obstarává efektivnější využití primární energie obsažené ve vodíku, včetně rekuperace během brzděni. Při provozu autobusu vzniká jako jediná odpadní látka čistá voda.

Výzva pro budoucnost
Nejdůležitější, jak několikrát v diskusi zaznělo, je, aby novým technologiím na bázi vodíku bylo vytvořeno i dostatečně příznivé prostředí pro realizaci – a to nejen v oblasti výzkumu, nebo následného uvádění do praxe, ale především v legislativě a neposlední řadě i při tvorbě strategických dokumentů a finančním plánování, což mj. potvrdila také Naděžda Witzanyová ze Strategie a rozvoj výzkumu a infrastruktury CV Řež. Ta také zdůraznila, že podnikatelé by měli jít naproti výzkumu a vývoji, aby jeho výsledky rozvíjely domácí společnosti.

Další důležitou informací, která na semináři zazněla, je zájem společnosti UNIPETROL podílet se na rozvoji vodíkových technologií. Tuto informaci během akce potvrdil tiskový mluvčí společnosti Mikuláš Duda.