Novinky v agendě Odstraňování starých ekologických zátěží na MF v roce 2017

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Rok 2017 byl v agendě odstraňování starých ekologických zátěží rokem stěžejním. V první řadě jsme už dostali zpětnou vazbu, zda nastavené postupy při dané činnosti ponesou očekávané ovoce. Dále bylo zapotřebí prosadit na nejvyšší úrovni strategii financování sanačních prací a v neposlední řadě jsme byli v očekávání závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu.

Výsledky strategie za r. 2014 až 2017

Po příchodu nového vedení na Ministerstvo financí (MF) počátkem r. 2014 jsme prosadili novou strategii zadávání a realizace veřejných zakázek na likvidaci starých ekologických zátěží, vzniklých před privatizací. Jak jsem o tomto tématu informoval před rokem, cílem bylo: maximálně otevřít a ztransparentnit proces zadávání veřejných zakázek, prioritizování prací u zátěží s šířící se kontaminací a nařízeným ochranným sanačním čerpáním, prosazování střednědobého plánu, aby nezastarávaly projektové dokumentace atd. a nenavyšování garancí u existujících ekologických smluv.

Jedině současným zafungováním všech těchto přístupů, spolu s řadou protikorupčních opatření k eliminaci nežádoucích vlivů na řešenou problematiku a důsledné vymáhání práva vůči subjektům, které porušovaly nastavená pravidla, bude možné dosáhnout cíle v podobě ukončení zadávání zakázek okolo r. 2025 a sražení ceny za tyto práce pod 50 % ceny při tzv. komplexní zakázce, která byla v r. 2011 vysoutěžena za 56,8 mld. Kč.

V loňském a předloňském roce byly veškeré veřejné zakázky realizovány pouze formou otevřeného výběrového řízení. Otevřené zadávání se rovněž dotklo všech zadávaných prací v režimu zakázek malého rozsahu nad 100.000 Kč. Díky tomu se podařilo srazit ceny prací průměrně na 38 % oproti předpokládaným hodnotám. Bude-li tento trend pokračovat a nenastanou-li na trhu výraznější pohyby cen směrem vzhůru, můžeme předpokládat, že částka okolo 25.000.000.000 Kč na dokončení sanačních prací je poměrně snadno splnitelným cílem.

Věřím, že faktor technologického pokroku, jenž nelze nijak predikovat ani kvantifikovat, přispěje k dalšímu zlevnění naplánovaných prací. Již nyní jsou totiž testovány a zavádí se do praxe zcela nové technologie, které v případě vhodné aplikace mohou svým přesným cílením přispět k podstatně efektivnějšímu, a proto levnějšímu zásahu.

Za zmínku rovněž stojí skutečnost, že jsme podrobili revizi smluvní vztahy, kde nabyvatel privatizovaného majetku nejeví jakoukoliv snahu kontaminaci v areálu, jenž vlastní, žádným způsobem řešit. V těchto případech se podařilo několik ekologických smluv ukončit, neboť se před dvaceti lety popsané kontaminace nikde neukázaly. I v důsledku tohoto postupu bude možné ušetřit nemalé prostředky.

Za naprosto zbytečný lze považovat rozsah, v jakém stát vynakládal finanční prostředky na ochranné sanační čerpání. Kdyby se totiž v těchto kontaminací nejvíce postižených místech operativněji vyhlašovaly veřejné zakázky na definitivní sanaci, mohly by tyto prostředky být vynakládány pouze v řádu měsíců, popř. jednoho roku. Proto jsme areály s nařízeným čerpáním považovali za prioritu. Tyto případy se podařilo významně redukovat (z 26 v roce 2013 na 6 v roce 2018) a ušetřit tak prostředky právě na smysluplnou finální sanaci.

Od r. 2016 se rovněž daří realizovat strategie střednědobého plánu, tj. např. na podzim 2017 jsou s MŽP naplánovány veřejné zakázky na r. 2018, ale také výhled sanačních prací na r. 2019 a 2020. V důsledku toho je možné zadávat dílčí zakázky na průzkum lokality či na vytvoření detailního projektu bez rizika, že tyto dokumenty za dalších pět let nečinnosti zastarají a bude nutné je inovovat.

Další nedobrou praxí minulosti na FNM a MF bylo navyšování schválených garancí, tedy sumy, za níž se stát zavázal sanaci provést. Pokračování v bezhlavém navyšování této částky jsme učinili přítrž a 4 z žádostí jednotlivých nabyvatelů o navýšení jsme předali vládě s nedoporučujícím stanoviskem. Následkem toho byli nabyvatelé motivováni k alternativnímřešením a např. u nabyvatele ICEC Šlapanice (bývalé Šlapanické papírny) došlo k tomu, že areál zakoupila obec a snaží se získat finanční prostředky jinde. Tím, jenom v tomto případě, došlo k úspoře ve výši 120 mil. Kč, o něž nabyvatel ještě v roce 2015 žádal. Tento postoj pochopitelně bude vyvolávat nesouhlas rigidně uvažujících nabyvatelů a stát bude muset obhájit svou pozici před soudy. Od nenavyšování garance musíme odlišit případ, kde stát jednostranným navýšením daně nebo určitého poplatku fakticky stanovenou garanci zkrátil. V takovém případě jsem naopak příznivcem narovnání této křivdy úpravou schválené garance o navýšený poplatek.

Stabilní financování

Paradoxem let minulých bylo to, že přes skutečnost, že na zvláštní účty privatizace směřovaly prostředky z prodeje nebo dividendy z privatizovaného majetku, bylo každoročním folklorem zpochybňování toho, že prostředky na těchto účtech jsou primárně určeny na odstraňování starých ekologických zátěží. Vznikla proto potřeba vypracování vládního materiálu, jenž by zajistil stabilní přísun, resp. neodsun z privatizačních účtů, na financování této agendy. Tento materiál se podařilo vytvořit, vypořádat veškeré připomínky, které proti němu mířily, a opatřit jej argumenty potřebnými pro jeho schválení.

Materiál Koncepce stabilizace finančního stavu zvláštních účtů privatizace byl dne 4. 9. 2017 Vládou České republiky schválen. Na program odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací a program revitalizace by mělo, počínaje letošním rokem, být k dispozici 4,5 miliardy korun.

Závěry NKÚ

V listopadu 2017 byly zveřejněny závěry kontrolní akce NKÚ č. 17/04 s názvem Odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací. Závěry paradoxně upozorňují na skutečnost, že na danou agendu je nedostatek finančních prostředků, a rovněž, že jsou vynakládány prostředky na realizaci ochranného sanačního čerpání.

Se závěry NKÚ se lze v zásadě ztotožnit, proces odstraňování starých ekologických zátěží se potýká s mnoha problémy. Tyto problémy nové vedení Ministerstva financí v roce 2014 identifikovalo, popsalo a nastavilo pravidla, která vedou k jejich řešení. Ať už jde o nastavení účinného systému otevřeného soutěžení zakázek, díky němuž MF dosahuje řádově třetinových cen oproti cenám hrazeným za zakázky zadávané v minulosti v uzavřeném řízení bez soutěže, nebo o již zmiňovanou prioritizaci zakázek na definitivní sanaci areálů, ve kterých probíhají ochranná sanační čerpání.

NKÚ upozorňuje ve svém kontrolním závěru na skutečnost, že u 57, tj. třetiny z nedokončených akcí, sanace dosud nezačala. Již však nezmiňuje, že ve 25 případech je hotov projekt sanace nebo projektová příprava probíhá. Dalších 22 akcí je ve fázi analýzy rizika a vyhodnocuje se, zda bude na lokalitě nutný sanační zásah, nebo postačí monitoring přirozené atenuace. Takový proces je samozřejmě časově náročný, na druhé straně je nejhospodárnější a vůči životnímu prostředí nejšetrnější. Ministerstvo od roku 2014 aktivně přistoupilo k ukončování ekologických smluv, kde byly k ukončení nutné pouze administrativní úkony. Výsledkem je, že v loňském roce Ministerstvo financí ukončilo nejvíce ekologických smluv za posledních 17 let.

NKÚ upozornilo též na mnohé nedostatky sanace lagun Ostramo. Tato sanace není v kompetenci MF. Zadavatelem a smluvním partnerem zhotovitele je státní podnik DIAMO řízený Ministerstvem průmyslu a obchodu. Ministerstvo financí dlouhodobě deklarovalo ochotu ujmout se řešení tohoto problému. V letech 2014 a 2015 formou vládního materiálu navrhovalo převod kompetencí zadavatele a smluvního partnera. Vláda však k tomuto rozhodnutí nepřistoupila. Nutno též konstatovat, že objektivita této části kontroly je sporná, neboť DIAMO ani MPO nebyly kontrolovanými osobami a Ministerstvo financí nedisponuje některými informacemi, jichž se NKÚ dožadoval.

Plány a varování

Nastolený systém likvidace starých ekologických škod je schopen splnit mnou vyřčený závazek – okolo r. 2025 zadat poslední zakázku na sanační práce. To vše však může zhatit celá řada faktorů, jež je možné eliminovat jen s velkou dávkou předvídavosti. Jednak je třeba udržet shora uvedené trendy, jednak musí probíhat velmi intenzivní spolupráce mezi MF a MŽP a v neposlední řadě, a toho bych se obával nejvíce, uhájit prostředky právě na ekosanace (těch, kteří by si chtěli ukousnout z těchto miliard na něco jiného, bude dost).

K odkazu naší práce by se měla připojit nejvyšší reprezentace a důsledně dodržovat daný postup. Opačný přístup bude znamenat jen kumulující se problémy, ať už jde o nedozírné finanční dopady nebo multiplikující se škody na životním prostředí.

Zdroj: Odpadové fórum 2/2018

Autor: JUDr. Ondřej Závodský, Ph.D., Ministerstvo financi ČR