Novela zákona o ochraně ovzduší vypořádána

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vypořádalo návrh novely zákona o ochraně ovzduší. Nejzásadnější body a cíle novely jsou: zakotvení pravidel pro uznávání zahraničních plaket pro vjezd do nízkoemisních zón, přijetí úpravy umožňující přímou kontrolu provozu spalovacích stacionárních zdrojů v domácnostech, zakotvení imisního limitu pro částice PM2,5 od roku 2020, zpřesnění podmínek aplikace imisních limitů pro troposférický ozon, úprava pravidel pro vyhlašování a ukončování smogových situací a regulací podle přílohy č. 6 zákona o ochraně ovzduší a blok legislativně technických úprav zákona prováděný v návaznosti na více než dvouletou účinnost zákona o ochraně ovzduší a zkušenosti s jeho uplatňováním v praxi správních úřadů a provozovatelů zdrojů.

Návrh zákona je předkládán na základě usnesení vlády č. 547 ze dne 24. července 2013, kterým bylo ministru životního prostředí uloženo zevrubně analyzovat problematiku zkvalitňování ovzduší obcí, které je ovlivňováno spalováním nekvalitního paliva, a to rovněž s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem a technickým možnostem kontroly, a vládě předložit legislativní návrhy umožňující řešit danou problematiku. Dále návrh plní usnesení vlády č. 1077 z 15. prosince 2014, kterým bylo ministru životního prostředí uloženo předložit vládě návrh novely přílohy č. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, která stanoví imisní limit pro částice PM_2,5 ve výši 20 μg.m^-3, a to nejpozději do 31. prosince 2017.

Hlavním cílem návrhu zákona podle ministerstva je naplnit závazky přijaté v rámci mezinárodní spolupráce v oblasti nízkoemisních zón, v reakci na probíhající řízení EU Pilot č. 6200/14/ENVI zajistit plnou transpozici předpisů Evropské unie a posílit ochranu ovzduší a lidského zdraví před působením emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší, a to zejména prostřednictvím úpravy nových kontrolních pravomocí orgánů ochrany ovzduší, které umožní efektivnější vymáhání zákonem stanovených povinností.

Navrhuje se zavést možnost přímé kontroly provozu spalovacích stacionárních zdrojů v domácnostech. V České republice jsou trvale překračovány imisní limity stanovené zákonem pro jemné prachové částice v ovzduší. Tyto částice pronikají do dýchacího traktu, kde se ukládají a způsobují onemocnění dýchacích cest a rizika dalších onemocnění. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů jemných prachových částic jsou spalovací stacionární zdroje na tuhá paliva používané k vytápění domácností. Problémem v České republice je velké zastoupení zastaralých spalovacích zařízení (odhořívací a prohořívací kotle 70–80 %), která nesplňují přísnější emisní parametry a umožňují, aby v nich jejich provozovatelé v rozporu se zákonem spalovali i odpad. Ačkoli zákon o ochraně ovzduší obsahuje nástroje k regulaci emisí ze spalovacích zdrojů v domácnostech (zákaz spalování odpadu, emisní parametry zdrojů uváděných nově na trh, povinné kontroly stavu zdroje a jeho provozu, od roku 2022 pak i zákaz provozu zdrojů s nejhoršími emisními parametry), bez možnosti přímých kontrol zdrojů provozovaných v domácnostech jsou tyto nástroje nevymahatelné. Navrhuje se proto zavést povinnost provozovatelů spalovacích stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci umožnit osobám pověřeným obecním úřadem obce s rozšířenou působností přístup ke zdroji a jeho příslušenství a k používaným palivům za účelem kontroly dodržování povinností podle zákona o ochraně ovzduší. Podmínkou je, že v průběhu 1 roku vznikne příslušnému orgánu ochrany ovzduší (obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností) opakovaně podezření, že stacionární zdroj je provozován v rozporu s povinnostmi stanovenými zákonem o ochraně ovzduší. V případě prvního podezření orgán ochrany ovzduší provozovatele pouze písemně upozorní a poučí o povinnostech spojených s provozem spalovacího zdroje. V návaznosti na druhé podezření na porušování zákona bude obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn provést kontrolu zdroje.

V návaznosti na několikaleté bilaterální jednání mezi Německem a Českou republikou o vzájemném uznávání systémů nízkoemisních zón se navrhuje se doplnit ustanovení, dle kterého by se v nízkoemisních zónách v České republice (dosud zde nebyla žádná vyhlášena) uznávaly i emisní plakety vydané ve státech, v kterých je nastavení systému nízkoemisních zón obdobné jako nastavení systému nízkoemisních zón v České republice. V tuto chvíli se jedná pouze o emisní plakety vydané v Německu. Vzory kompatibilních emisních plaket zveřejní ministerstvo ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. Německo již uznávání českých emisních plaket upravilo. 

Evropská komise zahájila dne 2. září 2014 šetření v rámci tzv. systému EU Pilot ve věci provedení směrnice 2008/50/ES, v kterém mj. upozornila na nesoulad české právní úpravy se směrnicí v rozsahu stanovení národního cíle a mezní hodnoty (česká právní úprava používá pojem „imisní limit“) pro částice PM_2,5. Imisní limit pro ochranu zdraví v bodě 1 přílohy č. 1 k zákonu se proto navrhuje změnit z 25 μg.m^-3 na 20 μg.m^-3, nicméně účinnost tohoto novelizačního bodu se navrhuje až k 1. lednu 2020, od kterého je tento imisní limit dle směrnice 2008/50/ES pro členské státy závazný.

V průběhu vypořádání připomínek uplatnil Magistrát hlavního města Prahy připomínky, na jejichž základě byla do návrhu doplněna změna zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Do přílohy zákona o správních poplatcích se navrhuje doplnit novou položku, která stanoví poplatky za úkony spojené s vydávání výjimek pro vjezd do nízkoemisní zóny.

Návrh dále obsahuje blok věcných a legislativně technických úprav zákona prováděných v návaznosti na zkušenosti s téměř tříletou aplikační praxí zákona o ochraně ovzduší. Cílem navrhovaných změn je odstranit výkladové pochybnosti a vypustit úpravu povinností, které představují z hlediska dopadů na ovzduší neodůvodněnou administrativní a aplikační zátěž pro provozovatele nebo pro orgány ochrany ovzduší. V návaznosti na vypořádání připomínkového řízení byly do návrhu doplněny změny přílohy č. 10 upravující požadavky na uvádění kotlů na trh. Na základě připomínky Ministerstva financí se návrhem vypouští možnost zohlednění čistých a vysokoprocentních biopaliv do minimálního podílu biopaliv podle § 19 odst. 2 zákona.

Účinnost předkládaného návrhu zákona se navrhuje dnem 1. června 2016. Výjimkou jsou ustanovení upravující odstranění možnosti zohlednění čistých a vysokoprocentních biopaliv do minimálního podílu biopaliv, jejichž účinnost se na základě připomínky Ministerstva financí navrhuje k 1. lednu 2016. Účinnost ustanovení upravujících novou pravomoc obecních úřadů obcí s rozšířenou působností kontrolovat spalovací stacionární zdroje v domácnostech se navrhuje k 1. lednu 2017. Odložená účinnost je navržena také u změn přílohy č. 10. Účinnost ustanovení upravujícího imisní limit pro částice PM_2,5 je v souladu s termínem stanoveným pro plnění tohoto imisního limitu ve směrnici 2008/50/ES navržena až na 1. leden 2020.

Návrh zákona bude vládě předkládán s rozporem s Úřadem vlády ČR – místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a inovace. Úřad vlády ČR – místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace požaduje vypuštění navrhované úpravy kontrol spalovacích stacionárních zdrojů v domácnostech, které považuje za nepřípustný zásah do práva na soukromí.

V důvodové zprávě MŽP uvádí následující dopady na podnikatelské subjekty:

• úspora nákladů při možnosti využití uznatelné emisní plakety – bod 1.3.1

• zjednodušení volného pohybu osob mezi dotčenými zeměmi – bod 1.3.1

• potenciální výnos z distribuce plaket pro subjekty pověřené MŽP – bod 1.3.1

• menší tlak na regulaci provozu stacionárních zdrojů – bod 2.3.1

• náklady na opatření ke snížení PM_2,5 – bod 3.3.1

• úspora nákladů na opatření při neopodstatněných vyhlášeních smogové situace a regulace a úspora nákladů díky včasnému ukončování smogové situace a regulace – bod 4.3.1

• úspora nákladů na regulační opatření u zdrojů, které splňují nejlepší dostupné techniky – 4.3.1

• možnost udělení autorizace subjektu s jiným než příslušným technickým vzděláním – bod 5.3.1

• změna nákladů dotčených stacionárních zdrojů z vyjmutí/zařazení mezi vyjmenované zdroje – bod 6.3.1

• zajištění jednoznačného znění zákona – bod 7.3.1                                                           

• snížení administrativní zátěže na vydání závazného stanoviska – bod 7.3.1

• úspora nákladů provozovatelů provádějící kontinuální měření – bod 7.3.1

• možnost mít stanoveny zvláštní podmínky provozu v době zkušebního provozu – bod 7.3.1

• velmi nízké zvýšení administrativních nákladů na vedení evidence – bod 7.3.1

• náklady pro provozovatele poštovních služeb v souvislosti s výjimkou z omezení provozu v nízkoemisních zónách – bod 7.3.1

• prodloužením doby pro uchovávání výsledků jednorázových a kontinuálních měření – bod 7.3.1

• negativní dopady na dodavatele pohonných hmot používající čistá a vysokoprocentní biopaliva – bod 7.3.1 

náklady výrobců stacionárních zdrojů dotčených přílohou č. 10 na přizpůsobení se požadavkům na ekodesign – bod 7.3.1

Aktuální znění předpisu, návrh prováděcích předpisů, důvodovou zprávu, platné znění předpisu a přehled vypořádání najdete ZDE