Novela vyhlášky o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu

Dne 2. března 2010 byla ve Sbírce zákonů ČR vyhlášena vyhláška MŽP č. 61/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění vyhlášky č. 341/2008 Sb., a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. Shrnujeme nejdůležitější změny vyplývající z přijetí tohoto předpisu, jež (až na výjimky) nabudou účinnosti dne 1. dubna 2010.

Hlavní důvody pro přijetí novely vyhlášky č. 294/2005 Sb. (a související drobné novely vyhlášky č. 383/2001 Sb.) jsou v zásadě tři. Za prvé bylo nezbytné reagovat na upozornění Evropské komise na nedostatečnou transpozici směrnice Rady č. 1999/31/ES o skládkách odpadů. V souvislosti s výzvou z Operačního programu Životní prostředí na projekty výstavby zařízení mechanicko-biologické úpravy odpadů (MBÚ) bylo nutné stanovit podmínky pro ukládání odpadů z tohoto zařízení na skládky. A do třetice byla novela vyhlášky využita k úpravě některých ustanovení, která činila v praxi problémy.
První změny se objevují v § 2 vyhlášky č. 294/2005 Sb. (dále jen vyhláška), a to úprava definice inertního odpadu a dvou nových definic – mechanicko-biologické úpravy odpadů a recyklátu ze stavebního a demoličního odpadu. Definice inertního odpadu byla změněna na základě upozornění Evropské komise na nepřesnou transpozici uvedené směrnice. Jedná se o drobnou změnu spočívající v doplnění odkazu na zákon o vodách a požadavek, aby ekotoxicita výluhu byla zanedbatelná. Zároveň byla z důvodu zjednodušení definice přesunuta její část týkající se požadavků na ukládání inertních odpadů na skládku do § 3 vyhlášky.
Zcela nově je definována mechanicko-biologická úprava odpadů, a to v souvislosti s dále uvedenými parametry pro přijetí odpadů z této úpravy na skládky. Jelikož vyhláška specifikuje stavební a demoliční odpady, které lze využívat na povrchu terénu, a je zde v „odpadářské“ legislativě nově využíván pojem recyklát, bylo samozřejmě nutno jej pro účel vyhlášky taktéž definovat.
V souladu s požadavky směrnice o skládkách stanovuje vyhláška provozovatelům skládek novou povinnost provádět záznam o umístění každého druhu nebezpečného odpadu na skládce, přičemž způsob záznamu a měřítko rastrové mapy, podle které se záznam provádí, musí být stanoveny v provozním řádu skládky. U této povinnosti je stanoven dvouletý odkladný účinek, tj. od 1. dubna 2012.
Další relativně zásadní změnou, kterou s sebou novela přináší, je zrušení podskupiny skládky S-OO2, tj. skládky určené pro společné ukládání odpadů kategorie ostatní s nízkým podílem biologicky rozložitelné složky a nereaktivních nebezpečných odpadů. Tento typ podskupiny skládky není předpisy ES vyžadován a v praxi je skládek této podskupiny provozováno velmi málo. Aby nedošlo ke zbytečné administrativní zátěži spojené se změnou provozních řádů a souhlasů s provozem skládky, bude současně platná klasifikace podskupin skládek zachována. Nebo-li po nabytí účinnosti této změny (od 1. dubna 2012) budou skládky skupiny S-OO členěny na S-OO1 a S-OO3 s podmínkami provozu tak, jak je známe nyní. Aktuálně provozované skládky a části skládek podskupiny S-OO2 by měly po vypršení odkladného účinku dvou let přejít do režimu skládek podskupiny S-OO1, které mají stejnou úroveň zabezpečení a vyjma limitů stanovených v příloze č. 2 vyhlášky, stejné podmínky pro ukládání odpadů. Nebezpečné odpady bude možno dále ukládat pouze na skládky typu S-NO. Výluhová třída IIb, uvedená v tabulce č. 2.1 v příloze č. 2 vyhlášky obsahující limitní hodnoty vybraných ukazatelů pro uložení odpadů na podskupinu skládky S-OO2, zůstává s ohledem na ustanovení odst. 1 § 13 vyhlášky zachována.
Významný okruh změn se týká využívání odpadů na povrchu terénu. Odstavec 1 § 12 vyhlášky se doplňuje o ustanovení specifikující stavební a demoliční odpady, které lze na povrchu terénu využívat. Jedná se o vytěžené zeminy a hlušiny a upravené odpady v podobě recyklátu ze stavebního a demoličního odpadu. I tyto odpady (vyjma výrobků – recyklátů) musí nadále splňovat podmínky stanovené v příloze č. 10 a č. 11 vyhlášky. Nově musí být obsah organických škodlivin obsažených v těchto odpadech hodnocen v celém jejich profilu a nikoli pouze do mocnosti jednoho metru, jak tomu bylo nyní (viz změna v příloze č. 11 vyhlášky).
Příloha č. 4 vyhlášky obsahuje nové parametry pro ukládání odpadů z MBÚ. Obdobně, jako je tomu v jiných členských státech EU, spočívá jeden z limitních ukazatelů v doložení dostatečné míry stabilizace odpadu, a to prostřednictvím tzv. respirační aktivity organismů, která nesmí přesáhnout hodnotu 10 mg O2/g sušiny odpadu. Respirační aktivita organismů je již nyní využívána ve vyhlášce č. 341/2008 Sb., o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Účelem tohoto parametru je eliminovat skládkování biologicky rozložitelných odpadů, což je i cílem biologického stupně MBÚ. Aby nedocházelo ke skládkování energeticky využitelných odpadů, je dále stanovena maximální výhřevnost odpadu z MBÚ, který lze na skládku přijmout, a to ve výši 8000 kJ/kg odpadu.
Poslední změna, které se tento příspěvek věnuje, se týká zpřísnění možnosti ukládat využitelné složky komunálních odpadů na skládky. Do účinnosti nové vyhlášky mohly být (podle bodu 1 písm. B přílohy č. 5 vyhlášky) využitelné složky, včetně složek vytříděných z komunálních odpadů, ukládány na skládky v souladu s Plánem odpadového hospodářství kraje. Nyní bude možno využitelné složky vytříděné z komunálních odpadů (papír, plast, sklo, kovy a nápojové kartony) uložit na skládku pouze pokud v souladu s § 11 zákona o odpadech není jejich využití technicky a ekonomicky možné. Novelou vyhlášky č. 383/2001 Sb. musí být navíc provozní řád skládky doplněn o způsob, jakým bude provozovatel skládky informovat příslušný krajský úřad o tom, že takovýto odpad na skládku přijal. Účinnost této povinnosti je stanovena od 1. dubna 2011.

Autor:

Ing. Jana Střihavková
Odbor odpadů MŽP
E-mail: jana.strihavkova@mzp.cz
 

Zdroj: OF 4/2010