Než se podzemní úložiště nebezpečných odpadů otevře, musí se podrobit zkouškám, výpočtům a simulacím

Podzemní ukládání odpadů patří bezesporu mezi nejdiskutovanější způsob nakládání s odpady. Oproti povrchovým skládkám má podzemní úložiště velkou výhodu, odpad lze po letech skladování vyndat a přepracovat. Při vzniku odpadu totiž nemusí existovat recyklační metoda. Německé zkušenosti s podzemním ukládáním a výběrem vhodných prostor posloužily jako podklad pro otvírání podzemních úložišť v Evropě i mimo ni (Izrael) a při tvoření evropské legislativy. Odpady uložené na povrchu mohou časem zatěžovat více a více životní prostředí. Díky podzemním úložištím se eliminuje zatěžování životního prostředí a pro budoucí generace se zachová více možností jak případně získat cenné prvky. Asi nejdůležitější byla otázka přítomnosti podzemní vody a stability horniny. V důsledku přísných norem je většina podzemních úložišť pro nebezpečné odpady umístěna v solných dolech, které mohou být vodo- i vzduchotěsné. Než se podzemní úložiště otevře, musí se podrobit různým zkouškám, výpočtům, simulacím apod. V již vytěžených částech se šedesát let nesmí nic těžit, povolené jsou jen drobné úpravy terénu. Dále zde musí být zavedeno odvětrávání a zajištěna stabilní teplota. Více ZDE

Zdroj: https://odpady.ihned.cz