Nejasnosti kolem sedimentů

    Do vydání vyhlášky č. 257/2009 Sb. bylo často argumentováno tím, že sediment je odpadem. Že to jinak není možné. Pokud je však sediment odpadem, platí pro něj limity tabulky č. 10.1 vyhlášky č. 294/2005 Sb., které jsou v některých parametrech (zejména arsen) velmi přísné. Limit pro arsen je nastaven s ohledem na rizika pro zdraví lidí manipulujících dnes a denně se sedimenty po velkou část obvyklé pracovní doby. Limit však nebere v úvahu průměrné pozadí půd (a tedy i sedimentů) v ČR. Důsledkem je, že není-li možné využití sedimentu (např. u míst s prokázaným vyšším výskytem arsenu), existuje již jen možnost úpravy (kompostování s limity podle vyhlášky č. 341/2008 Sb.) nebo uložení na skládku. Otázka arsenu a jeho limitů bude pravděpodobně v budoucnosti ještě hojně diskutována.

Hodnocení nebezpečných vlastností sedimentů podle § 2, odst. 1, písm i) zákona je velmi složité. Sediment není snadno exaktně popsatelná matrice, je často nehomogenní. Kdo vyloučí nebezpečné vlastnosti odpadu (vůbec se dnes neuvažuje o hodnocení nebezpečných vlastností u neodpadů) chybně nebo opomene důležité a limitující skutečnosti, riskuje sankce na úrovni až desítek milionů Kč. Nedostatečné informace o sedimentu (z důvodu jeho obtížné popsatelnosti) mohou být při hodnocení nebezpečných vlastností sankcionovány.

Více než 2 % objemových zrn nad 4 mm. Podle vyhlášky č. 257/2009 Sb., přílohy č. 1. „Sediment využívaný na zemědělské půdě“ nesmí obsahovat skelet více než 2 % objemové frakce nad 4 mm a ve frakci 2 – 4 mm více než 30 % objemových. Podle mého názoru se jedná o požadavek velmi problematický. Tato podmínka znamená, že sediment po odvodnění a jeho rozprostření (lhůta 10 dní) by měl být ošetřen ručním vybráním zrn nad jistou velikost. Mechanická separace zrn nad 4 mm není technicky reálná. Zamezení aplikace sedimentu na zemědělskou půdu z důvodu výskytu několika kamenů ve vzorkovnici je přinejmenším diskutabilní.

Problémy se zvýšeným pozadím u půd, které by vlastně neměly být zařazeny v zemědělském půdním fondu (ZPF). Často se zjistí, že sediment vyhovuje příloze č. 1, ale nevyhoví příloze č. 3 (to je obecně většina sedimentů). Pokud však půda na pozemcích, kde by sediment měl být využit, překračuje limity přílohy č. 3 vyhlášky (§ 3, odst. b), je možnost využití sedimentů na nich komplikována. Ovšem pokud půda nevyhoví limitům vyhlášky č. 13/1994 Sb., neměla by být vlastně ani půdou zemědělskou.

LPIS (Land Parcel Identification System) – pravděpodobně velký pomocník pro orgány ochrany půdy pověřených obcí. Pomocí systému LPIS může úřad nahlédnout, zda uvažované zemědělské pozemky vyhovují a nejsou v databázi kontaminovaných. Do systému by poté byla zanesena aplikace včetně všech doplňkových informací.

Limity v různých předpisech (přílohy č. 1 a 3 vyhlášky č. 257/2009 Sb., přílohy č. 9 zákona č. 185/2001 Sb. v platném znění, přílohy č. 1 vyhlášky č. 13/1994 Sb. a tabulky č. 10.1 vyhlášky č. 294/2005 Sb. nejsou shodné a křížově se mění (nelze říci, že využití sedimentů na zemědělské půdě má obecně přísnější limity než využití odpadu v místě k tomu určeném ve smyslu § 14, odst. 1 či 2 zákona č. 185/2001 Sb. v platném znění). Přehled limitů je uveden v tabulce.

Limity (absolutní hodnoty) uvedené v přílohách č. 1 a 3 vyhlášky č. 257/2009 Sb. se liší. Klasickým často problematickým případem je PCB, kde je limit v příloze č. 1 na úrovni 0,2 mg/kg sušiny, v příloze č. 3 je limit poté na úrovni 0,02 mg/kg sušiny. Vyjádření při plánovaném využití sedimentu na ZPF v akreditovaném protokole musí odpovídat limitu přílohy č. 3 vyhlášky č. 257/2009 Sb.

Ne vždy je možné z důvodu neexistence orniční vrstvy v požadované mocnosti aplikovat sediment v poměru 1:3 na plnou mocnost (mnohdy je orniční vrstva výrazně tenčí oproti předpokladu vyhlášky min. 30 cm). Před plánovaným využitím sedimentu na ZPF (při přípravě projektu) je nutné ověřit rešeršně (BPEJ) nebo na místě v terénu stav a mocnost orniční vrstvy z důvodu výpočtu dávky sedimentu a odhadu plochy nutné k využití sedimentu.

Kontaktní testy. Existují sedimenty s vyšším rizikem výskytu kontaminace, zejména u toků zatížených vypouštěním odpadních vod dnes či před rokem 1989. Aplikace akvatických testů ve formě tabulky č. 10.2 vyhlášky č. 294/2005 Sb. na sedimenty, které byly dlouhodobě ve styku s vodním prostředím, není vždy zcela efektivní. Lze do budoucna doporučit u sedimentů aplikovat spíše kontaktní ekotoxikologické testy (roupice, chvostoskok, nitrifikační testy, salát, či jiné) u sedimentů a půd. V tomto směru by mělo dojít k vývoji legislativy.

Výskyt léčiv či hormonů a jejich reziduí. Hrozba přechodu těchto látek z vod do sedimentů není dostatečně prozkoumána. Existuje více názorů. Bezpečným přístupem by zde byla snad úprava surových sedimentů kompostováním s dosažením dostatečné teploty alespoň k částečné destrukci organických látek, což by však proces odbahňování prodražovalo. Analytické testování léčiv je prakticky velmi složité a mohlo by být aplikováno jen na zvolené markery (indikační léčiva či rezidua). Do budoucna lze doporučit v oprávněných případech alespoň ověření bezpečnosti využití na zemědělské půdě z hlediska kontaktních ekotoxikologických testů.

Výskyt PAU a některých těžkých kovů v sedimentech nad limit přílohy č. 3 vyhlášky č. 257/2009 Sb. Výskyt antropogenních kontaminantů u testů sedimentů provedených společností EMPLA v letech 2008 – 2010 byl zjištěn zejména u PAU, uhlovodíků, z těžkých kovů to bylo kadmium, zinek, případně nikl a dále PCB. V praxi však přechod do tkání rostlin nebo obecná škodlivost zjištěných polutantů nemusí být absolutní (závislá na absolutní naměřené hodnotě). Bylo ověřeno, že celá řada látek není vždy fytotoxických (např. obvykle arsen). Připravovaná legislativa v oblasti ochrany zemědělských půd s tímto diverzifikovaným přístupem počítá. V oblasti aplikace sedimentů je však dnes limitem pouze absolutní číslo (i upravené na úroveň pozadí). Možnost ověření přístupnosti i „přírodních“ kontaminantů pro rostliny (a tedy i potravní řetězec) se dnes nepřipouští a jde pravděpodobně o otázku mnoha spíše vzdálených budoucích let.

Odběr vzorků před a po. Pokud přijmeme argument možných změn chemismu v sedimentech po vytěžení (např. obvyklá změna pH), mohlo by teoreticky dojít ke změnám ve vyluhovávání kovů. Může také dojít k hnilobným procesům nebo jiným složitě popsatelným procesům rozkladu zbytkové organické hmoty. Akce odbahňování obvykle trvá nějakou dobu. Zda by odběr vzorku, např. několik měsíců po vypuštění nádrže, mohlo být bráno jako vzorkování „po“ (i když nejde o vytěžení), je však nejasné. Vzorkování před a po je v praxi velmi problematické.

Využití sedimentů na trvalém travním porostu. Zde mocnost orniční vrstvy obvykle není taková, aby umožnila aplikaci větší vrstvy sedimentů. Aplikací nepřiměřeně velké mocnosti sedimentu by došlo k razantní změně obsahu živin a tedy i charakteru půdy. Otázkou zůstává, co je cílem aplikace sedimentů v praxi.

Ing. Vladimír Bláha (vlb)

Empla, s. r. o.

E-mail: blaha@empla.cz

Autor je osobou pověřenou MŽP k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, zabývá se odběrem vzorků sedimentů, odpadů, půd

Zdroj: Odpadové fórum 2/2011