Náměstek Šolc: Energetický zákon nijak nesouvisí se změnou tarifů za elektřinu

Dovoluji si reagovat na článek redaktora Petra Lukáče "Platby za elektřinu se změní, více zaplatí hlavně chalupáři", uveřejněný v Hospodářských novinách /HN., 12. 3. 2015, str. 12/. Článek se zabývá reformou tarifního systému, tedy zjednodušeně řečeno složkami cen za regulované služby, tvořícími zhruba polovinu konečné ceny. V tomto článku je mylně spojována tarifní reforma s novelou energetického zákona, která v současné době prochází projednáváním v poslanecké sněmovně. Protože v souvislosti s novelou energetického zákona se již v českých médiích včetně HN vyskytla spousta omylů a dezinterpretací, které spojují vzájemně nesouvisející věci a vytvářejí ovzduší obav z dopadů na spotřebitele, považuji za nezbytné uvést věci na pravou míru.

Ceny za regulované služby přenosu, distribuce a dalších služeb tvoří necelou polovinu konečné ceny elektřiny. Určuje je Energetický regulační úřad /ERÚ/ a to nejen jejich výši, ale i to, v jakém poměru budou náklady na dopravu elektřiny hrazeny za elektřinu a za kapacitu či za každé odběrní místo.

Energetický zákon tuto oblast neřeší a nikdy neřešil. Poměr jednotlivých složek je plně v rukou nezávislého ERÚ. Jsou to ceny za služby, které poskytují regulované společnosti a měly by být stanoveny tak, aby pokryly náklady a přiměřený zisk těchto společností, tedy aby pokud možno odrážely i poměr stálých a proměnných nákladů. Tarifní reforma je tak, jak bylo v článku řečeno, potřebná, protože s nástupem nových domácích zdrojů se mění celá energetika a je nutné zabránit vodárenskému efektu, tedy aby stále menší okruh lidí, většinou sociálně slabších, platil stále vyšší ceny. K provedení této reformy není žádný kritický termín a je potřeba pečlivá příprava. Nesmí být ale zbytečně odkládána, aby nám rozvoj domácích zdrojů a jeho dopady na výběr plateb za sítě takříkajíc nepřerostl přes hlavu…

To, co dnes řeší energetický zákon, je pouze část poplatků za obnovitelné zdroje energie /OZE/, která činí zhruba 10 až 15 % konečné ceny. Tato část není platbou za služby, ale složkou ceny, která slouží na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů ze zákona, a proto jí zákon musí stanovit, včetně způsobu platby. Tady dochází ke změně, tedy k mnohokrát zmiňovanému přechodu na platbu za jistič, která je naplněním požadavků Evropské komise s termínem do konce letošního roku. Ale zákon obsahuje i pojistku, která pro každého spotřebitele zastropovává platbu na současné výši. To znamená, že každý spotřebitel — ať už má jakýkoliv jistič — zaplatí buď stejně, nebo méně než podle dnešního systému.

Takže ještě jednou: Tarifní reforma a změna poplatku za OZE jsou dvě různé věci. Ta první s právě projednávaným zákonem nijak nesouvisí, je na ní ještě čas a probíhá plně v režii ERÚ s tím, že dopady na jednotlivé kategorie spotřebitelů se vyhodnocují. Ta druhá je stanovená zákonem, musí být provedena od počátku příštího roku, a nebude mít žádné dopady na konečné spotřebitele, což garantuje přímo zákon.

Pavel ŠOLC

náměstek ministra průmyslu a obchodu pro energetiku