Mýty a fakta o skládkování odpadů - zákaz skládkování problém s odpady nevyřeší!

Možnost sládkovat odpady je často považována za hlavní příčinu malého podílu recyklace a využití odpadů. Zákaz skládkování je tedy logicky považováno politiky a laickou veřejností za nejdůležitější opatření. V důsledku „jak mávnutím kouzelného proutku“ začnou všichni recyklovat až po úroveň „zero waste“ a problém s odpadem bude vyřešen. Bohužel takto jednoduše to nefunguje. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že úroveň odpadového hospodářství lze zlepšit především zlepšením celkové infrastruktury odpadového hospodářství, výchovou obyvatelstva a zvýšením konkurenčního prostředí.

Zásadním a určujícím faktorem pro zlepšení kvality nakládání s odpadem je především ekonomická vyspělost příslušné země. Vzrůstající míra odklonu od skládkování odpadů vzájemně souvisí se zvyšujícím se HDP na obyvatele. Jinými slovy to znamená, že čím je země bohatší, tím je vyšší úroveň nakládání s odpady.

Graf závislosti skládkování/recyklace na výši HDP země, který je sestaven z údajů EUROSTATu jednoznačně poukazuje na to, že bez ekonomického „jištění“ jsou direktivně určené recyklační kvóty jen nesplnitelnými populistickými frázemi.

Pokud by platila závislost, že „vysoké poplatky za uloží odpadu na skládku = vysoká recyklace“, narážela by na některá fakta, která ji zpochybňují. Například Irsko a USA. V Irsku jsou relativně drahé poplatky za uložení odpadu na skládku (130 až 210 EUR/t), přesto recyklace se pohybuje okolo 23%. Naproti tomu v USA jsou poplatky velmi nízké (15 až 67 ERU/t) a přesto recyklace dosahuje v průměru 34%!

Zkušenosti ze Švédska a Německa jasně poukazují na skutečnost, že zvýšení poplatku za skládkování bez dostatečné infrastruktury nepovede ke skládkování. Švédsko je považováno za environmentální vzor. Vývoj produkce komunálních odpadů však odhaluje neustálý růst, i když se nakládání s ním postupně mění.

Švédsko zavedlo v roce 2003 zakázalo skládkování pro spalitelné odpady a skládkovou daň a dále v roce 2006 podstatně zredukovalo množství bioodpadů ukládaného na skládky. Výrazně naopak roste podíl spalitelných komunálních odpadů až na 233 kg/os/rok. Pomalejší růst je pak zaznamenáván u kompostovatelného a materiálově recyklovaného odpadu. V současnosti je odpad asi z 13% kompostován, 35% recyklován, 48% je spalován a 4% jsou skládkované.

Z celkové produkce 4,5 mil. tun komunálních odpadů bylo v roku 2008 skládkováno pouze asi 1,5 %. Na skládkách NO však skončilo dalších 102 000 tun nebezpečných odpadů ze spalování komunálního odpadu (popílku). Dalších 433 000 tun škváry ze spalovny KO bylo vyvezených na skládky v sousedním Norsku, kde jsou mnohem nižší poplatky za skládkování než ve Švédsku.

Příště se můžete těšit na zkušensoti z Německa, Francie a Holandska.

Zdroj: odpady-portal.sk (Skládkovanie odpadov – mýty a fakty)