Možnosti těžit uhlí za limity bych se nevzdával

Předseda jihočeské ODS Martin Kuba převzal křeslo ministra průmyslu a obchodu v době, která je pro zásadní zejména pro vývoj české energetiky. V meziresortním připomínkovém řízení totiž leží Státní energetická koncepce, dokument, který má určit směřování české energetiky na dalších 50 let. Bývalý anesteziolog Kuba přitom v energetice ani průmyslu nikdy dříve nepracoval. (Mimo to, že se živil jako lékař, uvádí zisky z podnikání na principu frančízy společnosti Fornetti.) Odborná veřejnost současný návrh koncepce nepřijala příliš vřele, vyčítá jí hlavně přílišné spoléhání na jadernou energii, která má českou spotřebu pokrývat až z 80 procent. Podle odborníků také nedává prostor obnovitelným zdrojům a podceňuje budoucí roli zemního plynu.

Kuba v rozhovoru pro HN odhaluje své názory na vývoj energetiky či prolomení těžebních limitů.

* Jaké jsou vaše plány s novou verzí Státní energetické koncepce? Budete pokračovat s připravenými scénáři, nebo dáte za pravdu kritikům a celou ji necháte přepracovat?

Nová verze Státní energetické koncepce je připravená a určitě by nebylo dobré zahodit práci, kterou na ní pracovníci ministerstva a rada vlády pro energetiku odvedli. Aktualizace je založena na hodnocení dopadů do HDP a konkurenceschopnosti a na dalších pilířích, jako je bezpečnost. Já si, po pravdě řečeno, nedovedu představit rozumnější kritéria. Takže proces projednávání pokračuje, v tuto chvíli kolegové zpracovávají připomínky z meziresortního připomínkového řízení.

* Podle plánů MPO má v Česku vyrůst až 14 nových jaderných reaktorů. Je to podle vás reálné?

Energetika není o osobních názorech. Pokud bychom měli snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů na 20 procent oproti výchozímu stavu a zároveň udržet stabilní energetiku, jádro je logicky základem. Pokud chceme výrazně snížit podíl uhlí v energetice a neohrozit stabilitu, pak se navýšení podílu jádra nevyhneme. Zůstává samozřejmě otázkou, zda to má být 60 nebo 80 procent. Každý ze scénářů stojí na odlišném základě a má jiný dopad.

* Jak si tedy v České republice představujete ideální podíly jednotlivých zdrojů?

Takové, které nebudou podlamovat nohy firmám a ohrožovat je i celou ekonomiku. Chtělo by se mi říci, že ideálem je vyvážený podíl jednotlivých druhů energie. Ale současně vím, že to je v podstatě nereálné. Když se podíváte na rozložení zdrojů zemí po celé Evropě, vždycky jsou založeny především na domácích zdrojích a v případě potřeby jsou doplněny jadernou energetikou. Kde mají uhlí, tam ho používají, kde mají dostatek kapacit na vodě, mají vyšší podíl hydroelektráren. Koneckonců i mnohokrát zmiňovaná evropská Raw Material Initiative vede země k maximálnímu využití domácích zdrojů. Není na tom nic nelogického. Domácí zdroje jsou vždy první, na které se energetici dívají.

* Zpátky k jádru. Jak hodnotíte dosavadní přípravu dostavby Jaderné elektrárny Temelín? Mělo by se v přístupu vlády něco měnit?

Harmonogram dostavby je obecně známý a nevidím důvod do něj nějakým způsobem zasahovat. Určitě považuji za mimořádně důležité, aby dostavba přinesla naší zemi i jiná pozitiva než energetickou bezpečnost.

Nechci, aby ČEZ utratil obrovské peníze, které by odplynuly kamsi za hranice bez toho, že by z nich měly práci domácí firmy. Jinými slovy, dostavbu Temelína vnímám jako velkou příležitost pro domácí firmy a jako Jihočech také jako příležitost pro zásadní zlepšení infrastruktury v regionu, bez které si dostavbu a následný provoz umím jen stěží představit.

* Považujete za reálné dodržení závazku na 13procentní podíl obnovitelných zdrojů na české spotřebě v roce 2020?

Jedná se o závazek, který vyjednávači České republiky dohodli v rámci přístupových dohod. V tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by tento závazek neměl být naplněn. Je ale potřeba, aby to stálo co nejméně peněz a samozřejmě byly minimalizovány případné negativní dopady do stability sítě.

* Je reálné, že tyto závazky překročíme?

Nebudu se stavět proti tomu, aby byly překročeny, pokud se ukáže, že to dává pro ekonomiku tohoto státu smysl. Ostatně také projednávaný zákon o podporovaných zdrojích a národní akční plán neříkají, že není možné tuto hranici překročit. Je tam pouze napsáno, že další rozvoj již nebude podporován, ale je možný na tržních principech. Kdo ví, jaká zlomová technologie spatří světlo světa třeba za tři roky, tak proč se jí dopředu bránit. To je ostatně další obecný princip aktualizované koncepce, jistá robustnost, připravenost na reálně možné situace a změny podmínek. Energetika je složitým odvětvím a potkávají se v ní všemožné protikladné potřeby. Líbivá politická hesla odtržená od ekonomické a technické reality se pak velmi snadno změní v obrovskou finanční zátěž.

* Které obnovitelné zdroje mají v Česku největší budoucnost?

Jednoznačně je potřeba podporovat zdroje stabilní, například vodní elektrárny. Jsem také zastánce kombinované výroby tepla a elektřiny, ta vede k vysoké efektivitě při využívání paliv. Největší příležitost zde vidím hlavně v dodávkách tepla.

* Jste pro prolomení těžebních limitů na uhlí?

Jedná se o problém vytrhávaný z kontextu. Energetika je ale komplexním oborem s technickými, ekonomickými, sociálními, ekologickými a jistě ještě dalšími aspekty. Takže při každém rozhodnutí o čemkoli je potřeba zvážit více faktorů. Vláda se v koaliční smlouvě zavázala, že limity nepřekročí. A zatím nic nenasvědčuje tomu, že by tento závazek chtěla koalice měnit.

Otázkou tedy zůstává další vývoj a tam jsem toho názoru, že by vzhledem k turbulentnímu a nejistému výhledu ekonomiky v Evropě nebylo strategické, abychom se jedné z variant nadobro a navždy vzdali.

* Obejde se české teplárenství bez uhlí za limity?

Když toto závažné téma zlehčím, řeknu, že možné je prakticky všechno. Jen je potřeba si otevřeně říct, že každá ze zvažovaných variant bude mít různý dopad na ovzduší, na zaměstnanost, na cenu tepla, na energetickou bezpečnost, jaké investice to vyvolá ze strany dodavatelů a spotřebitelů, co to bude celkově znamenat pro ekonomiku. Právě zde je nezbytný komplexní odborný pohled a výhled.

* Může uhlí v teplárenství zastoupit plyn?

Problém je, že když se systém centrálního vytápění založený na uhlí jednou rozpadne, je mizivá šance, že ho někdy někdo znovu vybuduje. A právě razantní nástup plynu by mohl znamenat definitivní likvidaci centrálního vytápění. Zároveň je tato otázka spojena s vyšším bezpečnostním rizikem, což ostatně ukázala plynová krize v Evropě v lednu 2009. A kvůli rychlým změnám cen plynu je také nutno myslet na vyšší riziko razantního zdražení tepla. Navíc spoléhání se na malé decentralizované plynové zdroje by až tolik nevyřešilo otázku snižování emisí skleníkových plynů. Koncepce se proto k problematice centrálních systémů zásobování teplem staví poměrně opatrně, důležité je v tomto směru především nastavení energetiky na regionální úrovni.

Zdroj: MPO (rozhovor, 9. 12. 2011, Hospodářské noviny)