Mezinárodní konference účetnictví a reporting udržitelného rozvoje 2016

Konference se uskutečnila ve dnech 20.4. a 21.4. jako součást doprovodného programu Stavebních veletrhů Brno. Význam konference byl zvýrazněn i tím, že získala záštitu Českého statistického úřadu a také děkana fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity Praha. Není zanedbatelné ani to, že partnerem konference se mj. stalo Ministerstvo životního prostředí, Česká podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj a společnost KPMG.

V minulém ročníku konference navázala na dlouholetou a nedávno přerušenou tradici setkávání odborníků z oblasti environmentálního managementu, dobrovolných nástrojů a nefinančního – environmentálního reportingu. Pádným důvodem pro letošní setkání byla mj. problematika implementace Směrnice EU 2014/95/EU o uvádění nefinančních informací a také novinky z oblasti odpovědného podnikání (CSR) a environmentálního managementu.

Díky fundovaným přednáškám vycházejících z praktických zkušeností, se mohl i relativně zasvěcený dovědět něco nového a inspirujícího. Například přednášky týkajícího nefinančního reportingu (reportingu udržitelného rozvoje) prezentované z různých úhlů pohledů, naznačily určité nejasnosti, což posílilo můj pocit, že je třeba se více zabývat účelem reportingu a jeho přínosy pro praxi. Neočekávám, že současné nastavení „povinného“ reportingu, dle výše uvedené směrnice (týká se jen omezeného počtu organizací v EU cca 6000 a v ČR max. 50 organizací), něco v zásadě ovlivní. Může však v budoucnu zažehnout proces obohacování firemní kultury. Pozitivem pro mne bylo zjištění, že se v této oblasti začíná prosazovat termín řízení rizik. Jsem přesvědčen, že až se pojem řízení rizik více prosadí v konceptu udržitelného rozvoje, přinese tento koncept užitečné plody!

V přednáškách k odpovědnému podnikání (CSR) a také při reportingu dle GRI 4 je kladen důraz na komunikaci se zájmovými skupinami. Na první pohled logický požadavek, ale může mít své limity. Ty mne napadly v souvislosti se současnými problémy těžařských společností. Pomohl jim názor zájmových skupin předjímat jejich pád? Zdá se, že bylo pro ně spíše užitečnější si vybírat prostředky na podporu obecných rozpočtů? Neměly spíše spolu s majiteli přemýšlet o budoucí zaměstnanosti v daném regionu?

Jak píši, odeznělo zde mnoho zajímavostí, které v tomto textu ani nejsem schopen zprostředkovat, ale to zásadní co chci sdělit je, že dobrovolné nástroje mohou být přínosné, jen a jen když zůstanou dobrovolné a když se jich v organizacích uchopí vizionáři a tvořiví manažeři. Jsem přesvědčen, že jen takovéto organizace mají skutečně svou budoucnost ve svých rukou! V této souvislosti si dovolím podotknout: „I obyčejný nástroj v rukách mistra dokáže zázraky“. Domnívám se, že bezduchý přístup, důraz na administrativní procesy a také v poslední době stále více se prosazující přebujelost normotvorné činnosti v oblasti environmentálního managementu zabíjí dobrovolnost a jakékoliv nástroje rovněž. To vše tuto oblast vzdaluje praktickému využití.

Všem, kteří se zajímají o oblast dobrovolných nástrojů tuto konferenci vřele doporučuji, není totiž módní se otevřeně vyjadřovat k této problematice, ale tady ano.

Ing. Jiří Študent, st., CEMC