Lidové noviny: Za třídění rozdáváme peníze plnými hrstmi

Roky se v Česku o potřebě radikálně změnit systém nakládání s odpady jen mluvilo. Teď je tu další pokus. „Skládky budou existovat i nadále, ale bude se do nich ukládat jen to, co není možné materiálově nebo energeticky využít,“ říká v rozhovoru pro LN Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí.

Skládky už nejsou jen dírou do země, kam mizí kdejaký odpad. V čem všem se změnily k lepšímu?

Je to pravda, skládka už není jen hromadou, na kterou se sypou odpady. Každá má přesně schválený areál, kde vznikly a vznikají i další dílčí odpadová zařízení, sloužící třeba k přetřídění odpadu nebo jeho využití v kompostárně, jsou zde biodegradační plochy, které vedou například k dekontaminaci zeminy. Skládka je stavba, takže vyžaduje provozní řád, hlídá se, aby splňovala geotechnické podmínky, normy a nedošlo k ohrožení životního prostředí.

O využití skládek, jejich dalším osudu a na druhé straně o recyklaci a spalování se diskutuje roky. Všelijak se mění legislativa. Ale proč ještě nepadlo zásadní rozhodnutí o tom, v jakém poměru a za kolik peněz budou skládky likvidovat odpad vůči spalovnám a jiným zařízením? Nejde o vůbec nejdůležitější téma v oboru?

Ano, je to úplně nejpodstatnější. A nejdůležitější z tohoto tématu je výše skládkovacího poplatku. Nicméně k debatě o jeho výši bychom se nyní ani nedostali, kdyby loni nedošlo k historicky průlomové novele zákona o odpadech, a to je omezení skládkování odpadu od roku 2024. Zmíněnou novelou se podařilo prosadit, že na skládky od roku 2024 nepůjdou využitelné, recyklovatelné a směsné komunální odpady.

Vraťme se k chystanému zvýšení skládkovacího poplatku, který je podle vás nejdůležitější odpadové téma těchto dnů.

Loni v prosinci vláda schválila Plán odpadového hospodářství České republiky do roku 2024, který stanovil, že prioritou je třídění a předcházení vzniku odpadů, což v konzumní společnosti, jako je ta naše, nebude úplně snadné. Ale stanovil to hlavní, což je významné snížení skládkovaných odpadů a zaměření se na zpracovatelský průmysl využitelných odpadů.

Co budou od onoho roku 2024 dělat skládkařské firmy?

Budou fungovat dál. Neznamená to konec skládkování. Skládky budou existovat i nadále, ale bude se do nich ukládat jen to, co není možné materiálově nebo energeticky využít.

Například?

Například popel. Zkrátka zbytkový nevyužitelný odpad.

Zdá se, že k ukládání na skládky toho oproti dnešku moc nezbude. Uvádí se, že z loňských 32 milionů tun všeho odpadu jsme 83 procent znovu využili, včetně energetického zpracování ve spalovnách, a přes deset procent skončilo na skládkách. Pokud stát nyní ještě výrazně zmenší možnost skládkování, přijdou firmy z oboru o velkou část svého byznysu. Je to tak?

Ano. A k tomu přispěje hlavní ekonomický nástroj – zvýšení poplatku za uložení odpadu na skládku. Osobně si myslím, že to přispěje k zásadní změně, zlepšení odpadového hospodářství. Poplatek se však nezvýší skokově, ale každý rok postupně.

Dnes činí 500 korun, které obce a firmy platí za každou uloženou tunu. Na jakou částku by se podle vás měl zvýšit?

Momentálně se návrh skládkovacího poplatku projednává u nás na ministerstvu ve vnitřním připomínkovém řízení. Rád bych, aby se do konce roku rozeslal návrh zákona o odpadech do vnějšího připomínkového řízení, a byl tak podroben férové diskusi. Do té doby nechceme konkrétní částky uvádět. Poplatek za skládkování je skutečně alfa a omega rozvoje a změny odpadového hospodářství. Neměnil se od roku 2009. Kdyby se jeho postupné zvyšování neodkládalo, byl by dnes už na osmi stovkách.

Proč je nutné poplatek za skládkování zvyšovat? Nenahráváte tím lobby firem, které provozují nebo stavějí spalovny? Zvýšením poplatku za ukládání na skládky ztížíte situaci jejich skládkové konkurenci...

Není naším cílem někomu nahrávat, natož spalovací lobby. V žádném případě. Důvodem ke zvýšení skládkovacího poplatku je to, že z nejlepších zkušeností okolních zemí, zejména těch na západ od nás, vidíme, že pomocí legislativního omezení skládkování a nastavením ekonomického nástroje, kterým je především skládkovací poplatek, dojde k odklonění ukládání odpadu do země. A o to jde. My, stejně jako celá Evropská unie, chceme zredukovat skládkovaný odpad, zvýšit recyklaci a využití odpadu. A nastartovat to, co u nás kvůli nízkému skládkovacímu poplatku chybí. Tím myslím hlavně zpracovatelský průmysl. Vytvoří se pracovní příležitosti, změníme odpady na zdroje. Jsme schopni spoustu odpadu vytřídit, ale většina vytříděného odpadu z republiky mizí. Potřebujeme zakládat domácí zpracovatelské kapacity na využití většího množství odpadu.

Na to vše má stačit zvýšený poplatek?

Poplatek má být impulzem pro investory, kteří u nás jsou. Plus máme k dispozici stamiliony eur evropských dotací na posílení odpadového hospodářství. Dotační peníze musíme využít na to, abychom rozšířili kapacity na třídění a zpracování odpadu. A abychom si ale zároveň dokázali poradit i s odpady, které recyklační průmysl nemůže technologicky zpracovat. Proto bychom měli víc zapojit i energetické využití odpadů, například ve spalovnách nebo v bioplynových stanicích s následnou výrobou elektřiny a tepla.

Stanovil Brusel nějaký časový limit a případně sankce za nedodržení evropského cíle ve zvýšení podílu recyklace?

Samozřejmě. Při nesplnění cíle jsme vystaveni vysokým pokutám ze strany Evropské komise. Například máme povinnost do roku 2020 razantně odklonit biologicky rozložitelný odpad ze skládek nebo zajistit recyklaci poloviny z vyprodukovaných komunálních odpadů. Plnění cílů České republiky je vázáno jednak na dotační peníze, jednak na hrozící pokuty. Jsou v podstatě dvě. Jednorázová a kontinuální. Tu první musíme zaplatit hned při nedodržení cíle a termínu, druhou je pak třeba platit průběžně do doby, než cíl splníme.

Kolik taková pokuta činí? V podstatě bychom ji platili my všichni daňoví poplatníci.

Předběžně a z opatrnosti jsme kalkulovali pro Českou republiku potenciální jednorázovou pokutu za nesplnění ve výši téměř dvou milionů eur (34 milionů korun) jednorázově a pak minimálně deset tisíc eur denně do doby, než se splní cíle, tedy závazky, které republika má.

Na druhé straně zvýšení skládkovacího poplatku, který za uložení odpadu platí firmy i obce, dopadne také na občany. Pokud jim tedy do plateb za popelnice starostové své vyšší náklady promítnou...

Záleží na tom, jak se k tomu obce postaví, zda se rozhodnou jít cestou třídění, za které žádné poplatky nejsou, nebo budou platit za skládkování. Náklady za odpad to občanům tedy může prodražit, pokud nebudou obce využívat dotačních prostředků z operačního programu Životní prostředí a pokud nezrevidují svůj dosavadní přístup k řešení odpadového hospodářství. To platí pro malé obce i velká města. Pokud obce svoje odpadové systémy nezmění, odhadujeme v návaznosti na propočty v loňském roce, že postupné zvyšování skládkovacího poplatku by zvýšilo lidem platbu za popelnici ročně o několik desítek korun. Někde mezi částkou za jedno pivo a za jednu krabičku cigaret.

Nezvýšit lidem úhradu za popelnice ale v takovém případě bude znamenat, že obec zaplatí ze svého víc. A ty peníze jí mohou chybět někde jinde.

Nejlepší řešení v takovém případě je, když obec na ministerstvu životního prostředí požádá o dotaci na nákup třídicích kontejnerů a poskytne občanům nejlepší možné podmínky pro třídění odpadu. Cílem je, aby se minimalizovaly náklady za skládkování odpadu z černých popelnic. Protože skládkovací poplatek zatěžuje původce odpadu, což je v tomto případě obec, tím víc, čím méně se odpad třídí. Vytříděné odpady neodjíždějí na skládku. Za vytříděný odpad se neplatí skládkovací poplatek. Na to všechno dává ministerstvo dotační peníze prostřednictvím operačního programu. Opravdu se dá říci, že rozdáváme plnými hrstmi peníze na takovéto projekty. Tyto kroky vedou k našemu cíli, že odpad se na skládku nedostane.

Počítá odpadová koncepce státu s větším zapojením spaloven? Nemyslím obyčejných kotlů, ale energetických zařízení, kde se spalováním odpadu a šetrně k životnímu prostředí vyrábí elektřina a teplo?

Odpovím, že ano. Protože v plánu odpadového hospodářství, jak ho vláda schválila, je evidentní, že chceme snížit skládkování, zvýšit recyklaci a také energetické využití odpadů. Přičemž za energetické využití považujeme i výstavbu bioplynových stanic nebo různá tepelná zpracování odpadu i spoluspalování odpadů v cementárnách.

Takže spaloven komunálního odpadu bude přibývat?

Nějaké tu vzniknout musejí k těm stávajícím v Praze, Brně, Liberci a budované v Plzni. Ministerstvo ale nebude tím, kdo by říkal, jestli má být v republice pět, nebo dvacet spaloven. Pokud investoři přijdou a bude to dávat v regionu smysl, ministerstvo jim bránit nebude. Ovšem samozřejmě za předpokladu, že projekty získají všechna potřebná povolení, například kladné stanovisko EIA, tedy posouzení vlivů záměru na životní prostředí.

Jak to funguje v Evropě, zejména té západní? Mají tam také skládky na kahánku?

V řadě zemí jsou už zakázané. Třeba v Rakousku, Německu nebo ve Švédsku. Používají se jen na to, co už opravdu žádným jiným způsobem nejde využít nebo technologicky zpracovat.

Takže tam mají režim, který u nás nastane roku 2024?

Přesně tak. Tam už tohle striktní omezení skládek platí několik let. Země Evropy se liší i úspěšností podílu recyklace nebo výší skládkovacího poplatku za komunální odpady, který samozřejmě ovlivňuje i koupěschopnost lidí v té které zemi. Ale Evropská komise nerozlišuje, jestli lidé v jedné zemi mají průměrný příjem takový, nebo onaký. Komise nás dá zkrátka do jedné řady a řekne – skandinávské země neskládkují, dosahují 50 procent v recyklaci a 50 procent spalují s energetickou koncovkou. Totéž řekne komise o Belgii, o Německu, Nizozemsku nebo Švýcarsku. A pak hledáte Českou republiku. Najdete ji, ale v tom bohužel zatím jen slabším středu nebo chabější druhé polovině. My to chceme změnit a teď je ten pravý čas.

Čtěte také:

Skládkový byznys přijde o miliony (LN, 11.11.2015)

Autor: Miroslav Petr

Zdroj: Lidové noviny