Lidé už s výměnou baterie nepočítají, mění celý přístroj. Další elektrospotřebiče uchováváme ve sklepích.

Staré lednice, nefunkční počítače nebo vysloužilé mixéry uchovává řada Čechů ve sklepích či kumbálech několik let. Nevědomky tak ve své blízkosti skladují nejen řadu nebezpečných látek, ale i vzácných surovin. Ty je možné recyklací opětovně získat a ušetřit tak velké množství energie spotřebované na těžbu primárních surovin či na výrobu materiálů pro nové výrobky. Dochází i k proměně chování spotřebitelů v případě výběru a využívání moderních mobilních přístrojů. V minulosti si lidé volili své mobilní telefony či notebooky tak, aby jim co nejdéle sloužily. Dnes již s dlouhodobým užíváním nepočítají. Tomuto přístupu nahrávají samotní výrobci, kteří u nových modelů přístrojů často neumožňují výměnu baterie. Přitom akumulátor při každodenním využívání do dvou let ztrácí svou původní kapacitu.

Podle průzkumů České tiskové kanceláře a údajů obchodu Mall.cz mění Češi například kuchyňské spotřebiče jednou za pět až sedm let. Ačkoliv lidé nejčastěji kupují nové lednice, jen minimum z nich využívá možnost zpětného odběru starého spotřebiče u prodejce. „V nefunkčních lednicích se kromě nebezpečných látek nachází řada cenných surovin. Ze staré chladničky lze například odborně získat množstevně až 65 % železného podílu, který lze využít pro další výrobu. Zpracovat se může také většina z plastů a cenných kovů. Ze sedmdesátikilové lednice získáme 36 kilo železa, 13 kilo plastů a 4,5 kila ostatních kovů,“ uvedl David Vandrovec, ředitel společnosti REMA Systém, která se zabývá zpětným odběrem elektrozařízení.

Vytříděné kovy, jako jsou například měď, hliník a ocel, navíc při zpracování neztrácejí své vlastnosti, takže mohou být mnohonásobně využity ve vysoké kvalitě. Putují především do továren na výrobu kabelů, elektroniky i do oceláren. Sníženou kvalitou netrpí ani recyklované sklo, které je opakovaně využíváno pro výrobu obrazovek. „Naopak plasty jsou při recyklaci choulostivější, a proto je třeba je při procesu řádně vyčistit, vysušit a vytřídit. Ve formě granulí je pak využívají například výrobci nábytku. Z PUR pěny se například vyrábí sedadla automobilů a matrace,“ sdělil Vandrovec ze společnosti REMA Systém, která zdarma zajišťuje svoz a ekologické zpracování elektrozařízení a baterií nejen z domácností, ale i z firem, škol a obcí.

Vysloužilá elektrozařízení lze k ekologické likvidaci rovněž odevzdat do sběrných dvorů a kontejnerů, stejně jako ke zpětnému odběru u prodejců elektroniky. Po odevzdání je například vysloužilá lednice svezena na recyklační místo, kde ji odborníci demontují. Odstraní zdraví škodlivé látky, jako je chladicí kapalina a olej, následně z ní vyjmou kompresor a skleněné části. Poté je přístroj rozdrcen na kousky o velikosti několika centimetrů. Z drtě jsou nejdříve magnetem odděleny kovové části, zbytek hmoty putuje do centrifugy. Zde dochází k dalšímu separování na základě rozdílné hmotnosti dalších surovin. Suroviny, které lze opětovně využít, jsou po separaci odeslány do továren k dalšímu zpracování. Některé druhy směsných těžce analyzovatelných plastů pak směřují do speciálních spaloven, kde se energeticky využijí jako alternativní palivo.

Průměrný Čech ročně vytřídí podle společnosti REMA Systém zhruba pět kilogramů vysloužilých elektrozařízení. Nejekologičtěji nakládají se starými spotřebiči Švédové a Norové, kteří ročně odevzdají přes 15 kilogramů elektrozařízení. Objem vyprodukovaného elektroodpadu přitom v Česku i v Evropě výrazně roste. „Zatímco v roce 2005 vyprodukovali občané Evropské unie 9 milionů tun elektroodpadu, v roce 2020 by měl objem starých elektrospotřebičů v EU dosáhnout až ke 12 milionům tun,“ uzavřel Vandrovec.

Lidé už s výměnou baterie nepočítají, mění celý přístroj

Kapacita baterií totiž běžně začíná po dvou letech výrazně klesat. Přístroj tak nevydrží v pohotovosti požadovanou dobu a jeho mobilita je omezena. Například většina článků určených pro notebooky garantuje spolehlivost baterie od 300 do 500 nabíjecích cyklů. To znamená, že je možné baterii maximálně pětsetkrát nabít a vybít. Poté dochází k poklesu kvality akumulátoru. Při každodenním dobíjení tak baterie notebooku vydrží zhruba jeden rok.  Aby notebook splňoval svůj účel, je po této době třeba baterii vyměnit.

Výrobci mobilních přístrojů u běžných modelů využívají zhruba v 65 % případů starší typ baterie Li-Ion, který se začal používat již v roce 1991. Přestože jsou již dávno na trhu modernější Li-Pol články s delší životností, k jejich masivnímu rozšíření zatím nedošlo. Důvodem jsou vyšší náklady na výrobu Li-Pol baterií, což by v důsledku zvýšilo i cenu přístroje.

Výrobci mobilních přístrojů svými postupy nahrávají trendu stále častějšího obměňování celých přístrojů. Spotřebitelé se tomuto tlaku přizpůsobují a při výběru mobilního telefonu či notebooku již možnost výměny baterie či kvalitu článku neřeší, počítají s výměnou přístroje v horizontu jednoho až dvou let. Běžná doba využívání mobilních přístrojů se tak zkracuje zhruba o dvě třetiny.

Častější obměna elektronických zařízení má však vážné dopady na životní prostředí. Pro výrobu přístrojů je totiž zapotřebí měď, stříbro, zlato nebo palladium. Těžba těchto kovů významně ohrožuje přírodu. Navíc se v mobilních telefonech i noteboocích vyskytují toxické látky, jako jsou rtuť, kadmium, arsen či antimon. Hrozí, že při časté výměně mobilních pomocníků je lidé začnou vnímat jako běžný odpad a vysloužilý přístroj bez rozmyslu vyhodí do běžného odpadu. Na skládce nebo ve spalovně však dochází k úniku těchto toxických látek do půdy i ovzduší, což má pak vážné důsledky na zdraví.