Konkrétní změny v zákoně o ochraně ovzduší, které navrhuje Moravskoslezský kraj

Na konci června (20. 6.) jsme Vás informovali, že krajští zastupitelé schválili konkrétní znění dvou návrhů změn zákona o ochraně ovzduší, které předloží Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. V prvním návrhu změny zákona krajští zastupitelé navrhují, aby se změnil poměr výnosů z poplatků za znečišťování ovzduší ve prospěch krajů (ST1094). Druhý návrh změn zákona obsahuje podněty, jak umožnit kontrolu lokálních topenišť (ST1095).

Argumenty kraje:

Důvodem navrhované změny zákona o ochraně ovzduší je především skutečnost, že většina vybraných poplatků za znečišťování ovzduší v krajích není zpětně na ochranu ovzduší do těchto krajů vrácena. Průmyslové podniky, které se podílejí nezanedbatelnou měrou na zhoršování kvality ovzduší v jednotlivých krajích, platí poplatky za znečišťování ovzduší, a ty by měly být následně využity na zlepšení stavu životního prostředí tam, kde znečištění vzniklo. V současné době však nejsou výnosy z poplatků navráceny do krajů zatížených dopady činnosti tamních průmyslových podniků, ale jsou rozdělovány v rámci celé České republiky.

Kraje jsou v rámci svého území schopny tyto výnosy z poplatků použít efektivněji, neboť znají dobře místní poměry a jsou tak schopny účelněji použít výnosy z poplatků na konkrétní opatření na ochranu životního prostředí na svém území nežli SFŽP. Takto vynaložené výnosy z poplatků mohou výrazně pomoci krajům zlepšit kvalitu životního prostředí skrze jejich přesné zacílení na aktuální problémy v zasažených složkách životního prostředí v kraji. Dále jsou kraje schopny reagovat na aktuální problémy daleko pružněji a rychleji než SFŽP, který by měl řešit spíše otázky z hlediska jejich celostátního významu.

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“) ve svém § 15 odst. 14 stanoví, kdo je příjemcem výnosu z poplatků za znečišťování. Do roku 2016 včetně je výnos z těchto poplatků příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky (dále jen „SFŽP“). Od roku 2017 je 65 % výnosu z poplatků za znečišťování příjmem SFŽP, 25 % příjmem kraje, na jehož území se stacionární zdroj nachází, a 10 % příjmem státního rozpočtu. Současně též § 15 stanoví, že výnos z poplatků za znečišťování, který je příjmem kraje, může být použit jen na financování opatření v oblasti ochrany životního prostředí. Výnos z poplatků za znečišťování, který je příjmem státního rozpočtu, může být použit jen na financování činností zajišťovaných Ministerstvem životního prostředí (dále též jen „ministerstvo“ nebo „MŽP“) podle § 5 odst. 1 až 5, § 7 odst. 1 a 2, § 10 odst. 2 a 6 a § 30 zákona o ochraně ovzduší, které jsou vykonávány ministerstvem zřízenou právnickou osobou na základě zřizovací listiny, tj. Českým hydrometeorologickým ústavem (dále též jen „ČHMÚ“).

Podle „Výroční zprávy o hospodaření SFŽP ČR za rok 2011“ činily příjmy SFŽP za složku ovzduší pro celou Českou republiku 486,8 mil. Kč (bez příjmů finančních prostředků z emisních povolenek na financování programu Zelená úsporám). Příjmy SFŽP z poplatků za znečišťování ovzduší činily v roce 2011 430,7 mil. Kč, a jen poplatky např. z Moravskoslezského kraje činily v daném roce částku přesahující 110 mil. Kč.

Celkové výdaje složky ovzduší (bez výdajů na financování programu Zelená úsporám) podle výše uvedené výroční zprávy dosahovaly v roce 2011 jen 170,8 mil. Kč pro celou Českou republiku. Toto je velice nízká částka s ohledem na skutečnost, že např. jen průmyslové a energetické zdroje z Moravskoslezského kraje zaplatí ročně za poplatky za znečištění ovzduší částku kolem 100 mil. Kč. Z tohoto pohledu způsob rozdělení výnosu z poplatků za znečišťování neodpovídá tomu, že je potřeba primárně prostředky získané z poplatků za znečišťování ovzduší vrátit zpět do krajů, ve kterých dochází k největšímu znečištění ovzduší. Kraje by tyto finanční prostředky, které právě na zlepšení kvality ovzduší chybí, přerozdělily a nasměrovaly daleko flexibilněji než SFŽP z centrální úrovně.

Text návhu změny zákona:

Čl. I

     Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší se mění takto:

1. V § 15 odst. 14 větě první se číslo „2016“ nahrazuje číslem „2013“.

2. V § 15 odst. 14 větě druhé se číslo „2017“ nahrazuje číslem „2014“, slova „65 % výnosu z poplatků za znečišťování ovzduší příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky,“ se zrušují a slova „25 %“ se nahrazují slovy „90 % výnosu z poplatků za znečišťování ovzduší“.“.

Čl. II

Účinnost

     Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

Dokumenty ke stažení:

Návrh zákona včetně důvodové zprávy

Platné znění s vyznačením změn

Podněty, jak umožnit kontrolu lokálních topenišť

Argumenty kraje:

Zlepšení situace kvality ovzduší v obcích lze dosáhnout změnou v současné době platného zákona o ochraně ovzduší, a to zakotvením povinnosti umožnit vstup kontrolnímu orgánu do obydlí a nastavením stejných pravidel, jaká již nyní umožňuje zákon o ochraně ovzduší u stejných zdrojů znečišťování ovzduší provozovaných právnickými osobami a fyzickými osobami podnikajícími.

Podle současného zákona o ochraně ovzduší lze stanovit sankci za neumožnění přístupu osobám pověřeným ministerstvem nebo obecním úřadem obce s rozšířenou působností nebo inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji, používaným palivům, surovinám nebo technologii související s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, do výše až 2 mil. Kč, a to jen právnickým osobám a fyzickým osobám podnikajícím.

Nicméně fyzická osoba není povinna umožnit orgánům ochrany ovzduší přístup ke stacionárnímu zdroji i kdyby spalovala odpady v domácím kotli. Tato nerovnost mezi fyzickými osobami a právnickými osobami, popř. fyzickými osobami podnikajícími, umožňuje využívat mezery v současném zákoně o ochraně ovzduší.   

Text návhu změny zákonaa vysvětlení změn:

Čl. I

     Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší se mění takto:

K bodům 1, 2, 3, 5, 7, 8 a 9

Těmito ustanoveními se umožňuje osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji umístěnému v obydlí fyzických osob za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona, zejména kontroly typu spalovaného paliva, tj. zda není spalováno palivo v rozporu s palivy určenými výrobci spalovacích zařízení.

Přístup do objektu bude prováděn v souladu se zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

1. V § 17 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 2 až 6.

2. V § 17 odst. 3 se slova „v odstavci 3“ nahrazují slovy „v odstavci 2“.

3. V § 17 odst. 5 se slova „v odstavcích 1 a 3“ nahrazují slovy „v odstavcích 1 a 2“.

4. V § 23 odst. 1 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní: „jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. e) neumožní osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, používaným palivům a surovinám a technologiím souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona,“. Dosavadní písmena f) až h) se označují jako písmena g) až i).

Toto ustanovení zakládá novou skutkovou podstatu přestupku spočívající v neumožnění přístupu osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s rozšířenou působností a inspekci ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, používaným palivům a surovinám a technologiím souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona fyzickou osobou jako provozovatelem stacionárního zdroje.

5. V § 23 odst. 1 písm. g) se slova „§ 17 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 17 odst. 4“.

6. V § 23 odstavec 2 zní:

„(2) Za přestupek lze uložit pokutu do

         a) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), c), d), g) nebo h),

         b) 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e), f) nebo i).“

Toto ustanovení stanoví horní hranici pokuty ve výši 20 tis. Kč, kterou lze za přestupek podle § 23 odst. 1 písm. f) uložit.

7. V § 25 odst. 2 se slova „§ 17 odst. 3“ nahrazují slovy „§ 17 odst. 2“.

8. V § 25 odst. 3 se slova „§ 17 odst. 6“ nahrazují slovy„ § 17 odst. 5“.

9. V § 25 odst. 4 písm. a) se slova „§ 17 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 17 odst. 4“.

Čl. II

Účinnost

     Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

Dokumenty ke stažení:

Návrh zákona včetně důvodové zprávy

Platné znění s vyznačením změn