Konec těžby uranu

Dolní Rožínka je nenápadná obec ve východní části Českomoravské vrchoviny, kde najdeme poslední funkční uranový důl ve střední Evropě. Po několikaletém odkládání zastavení těžby bylo rozhodnuto, důl se zavře koncem roku 2017. „Ložisko Rožná je téměř vydobyté,“ říká Jiří Jež, náměstek ředitele pro ekologii a sanační práce odštěpného závodu GEAM, státního podniku DIAMO.

Už při příjezdu do areálu dolu a chemické úpravny odštěpného závodu GEAM je patrné, že zvěsti, které kolují na veřejnosti o těžbě uranu, jsou liché. Areál se nachází kousek od obce a vedle zemědělských ploch. Vyčištěná důlní a odkalištní voda je vypouštěna do potoka protékajícího obcí. I přesto, že tato informace může někoho děsit, odštěpný závod GEAM díky vyspělým technologiím a monitoringu ze svého areálu nevypouští nic životu nebo přírodě nebezpečného. Důkazem toho je možná i postoj místních obyvatel, kteří v blízkosti odkališť bydlí a nepociťují žádné negativní vlivy. Ačkoliv je areál těžby uranu v Dolní Rožínce bezpečně zajištěn, její následky bude řešit minimálně ještě jedna celá generace.

Historie těžby

Padesátá a šedesátá léta 20. století znamenala důležitou etapu v rozvoji surovinové základny československého uranového průmyslu. V té době byly vedle již známého ložiska v Jáchymově postupně objeveny zásoby uranové rudy v Horním Slavkově, Příbrami a právě v oblasti Dolní Rožínky. Těžba ložiska Rožná se datuje od roku 1957. Pro tehdy zapomenutou oblast Českomoravské vrchoviny to znamenalo razantní změnu. V oblasti postupně vyrostly těžební závody a chemická úpravna. Několikanásobný nárůst počtu obyvatel znamenal pro okolní města Bystřici nad Pernštejnem nebo Nové Město na Moravě prudký stavební rozvoj.

Dnes je ložisko Rožná posledním aktivním uranovým dolem ve střední Evropě. Od okamžiku otvírky ložiska těžba trvá až do současnosti. Ložisko je tedy nejdéle exploatovaným uranovým dolem v ČR. V začátcích těžby byla uranová mineralizace tvořená smolincem a coffinitem nalezena hloubce 2 metrů. Během necelých 60 let těžby dosáhla hloubka dolu až 1200 metrů pod terénem. Celkem je na ložisku otevřeno 24 důlních pater. Těžbou a výrobou uranového koncentrátu bylo v oblasti Dolní Rožínky vyrobeno 22 848 tun uranu. Od začátku 90. let 20. století probíhalo v Dolní Rožínce dobývání rudy v  režimu výběrové těžby, kdy se z podzemí vytěžila jen ta nejkvalitnější ruda. Výběr rudy umožnil spolu s racionalizačními opatřeními pokračovat v exploataci ložiska až do současné doby. Po roce 2000 tehdejší vláda rozhodla, že těžba poběží po dobu ekonomické výhodnosti, to znamená, dokud si na sebe vydělá. To ovšem dnes přestává platit. Podmínky těžby vedly k tomu, že komerční těžba uranu na Rožné končí již letos. „V roce 2017 budou probíhat už jen likvidační práce v podzemí,“ říká náměstek Jiří Jež.

Odkaliště K1 a K2

Vytěžená ruda se nadrtí a převeze  na depo chemické úpravny, kde se za mokra rudnina rozemele na jemný prášek, který se poté louží. „Pro zdejší charakter rudy je výhodné alkalické loužení, které je velice selektivní, a vyloužíme opravdu jen uran,“ popisuje chemickou úpravu rudy v Dolní Rožínce Jiří Jež. Vyloužený uran je sorbován na iontoměniče, zbytek vylouženého rmutu se odčerpává do odkaliště K1. Výsledkem chemické úpravy je uranový koncentrát, tzv. „žlutý koláč“, který je posléze odvážen do Ruska na obohacení o izotop 235U a výrobu paliva do českých jaderných elektráren.

Pro ukládání vylouženého rmutu bylo založeno v roce 1969 odkaliště K1, jehož úložný prostor je zajištěn hrázemi z propustné haldoviny. Průsakové vody jsou jímány obvodovým patním drénem a jsou přečerpány zpět do sedimentačního prostoru odkaliště. Hrázový systém v nejvyšším bodě dosahuje 53 m.

Objem volné vody v sedimentačním prostoru odkaliště v průběhu let narůstal. Zdrojem byly přítoky podzemních vod a srážky. Proto v roce 1980 bylo uvedeno do provozu odkaliště K2, které je situované do údolí Zlatkovského potoka. Technicky zabezpečený akumulační prostor je propojen s chemickou úpravnou a odkalištěm K1. Tímto řešením byla umožněna bezpečná akumulace nadbilačních vod provozu chemické úpravny.

Monitorování a sanace odkališť

Na monitorování odkališť lze nahlížet  ze tří rovin. První je monitorování odkaliště jako pracoviště, jehož výsledky slouží k výpočtům dávek ozáření radiačních pracovníků. Druhým pohledem jsou odkaliště sledovaná jako zdroj radonu a radioaktivního prachu a v neposlední řadě je sledováno okolí odkališť. „V okolí odkališť jsou instalovány stacionární dozimetry pro kontrolu radiační zátěže obyvatel v nejbližším okolí a velmi hustá je síť odběrných míst povrchové a podzemní vody prokazující nešíření kontaminace z prostoru odkališť,“ reaguje pan Jiří Jež na otázku, jak jsou odkaliště monitorována.

Sanace započala u technicky náročnějšího odkaliště K1. V současnosti je vyplněn a vnitřními hrázemi překlenut tzv. tekutý střed. Postupně probíhá úprava vzdušných líců hrází, jejich izolace proti srážkové vodě, překrytí zeminou a osetí trávou. Kompletní sanace je v současnosti provedena na ploše cca 5 ha.

Sanace odkaliště K1 je plánovaná na dvacet let. Cílem je odkaliště přetvarovat do tvaru kopce, vodu vázanou ve vylouženém rmutu vydrénovat a  akumulační prostor odkaliště vyplnit materiálem z odvalů. Odkaliště se musí posléze zaizolovat od průsaku srážek, překrýt zeminou a osít travou, popřípadě malými křovinami. Výsledný kopec bude mít stolovitý tvar s několika patry připomínající schody.

Čištění vod

V počátcích těžby byla vyčerpaná důlní  voda bez vyčištění vypouštěna do vodoteče. „To byly úplné počátky, kdy k tomu byla udělena výjimka. Pravdou ale je, že v té době důl ještě nebyl rozfáraný a voda nebyla téměř kontaminovaná,“ konstatuje náměstek Jiří Jež. Kontaminační rizika rostla s narůstající dobou exploatace. Důl je větraný, tím dochází k intenzivnějšímu zvětrávání minerálů, které posléze přecházejí do rozpustné formy a zvyšují tím mineralizaci důlních vod.

V současné době jsou důlní vody  charakteristické zvýšenou koncentrací uranu, 226Ra a síranů. V oblasti jsou v provozu 2 dekontaminační stanice, kde je veškerá kontaminovaná voda čištěna metodami srážení, filtrace a sorbce. Uran z důlních vod se zachytává na iontoměniče. „Iontoměniče odvážíme na chemickou úpravnu, kde je regenerujeme a používáme je stále dokola,“ popisuje odstranění uranu z vod Jiří Jež. Z provozu dekontaminačních stanic se tak získá malé, ale nezanedbatelné množství uranu.

„Čistění odkalištních vod je vzhledem  k jejich složení a vysoké solnosti výrazně náročnější. Voda z odkališť je čištěna technologiemi elektrodialýzy, reverzní osmózy a odpařování. Produktem je čistá voda splňující kritéria daná vodním a atomovým zákonem,“ vysvětluje Jiří Jež. Vedlejší produktem čištění je krystalický síran sodný, který se uplatňuje ve sklářském průmyslu nebo při výrobě pracích prášků.

Bezpečnost a veřejnost

Mediální rozruch byl hlavně kolem odkališť K1 a K2 v 90. letech. Do Rožínky jezdili aktivisté a americké firmy posuzovat bezpečnost a zajištěnost areálu. Prováděla se posouzení ohledně zabezpečení v případě povodní, ale i pádu letadla. „Základní je, že odkaliště jsou zařazeny jako vodní dílo do II. kategorie a podléhají tak dvouletým prohlídkám technicko-bezpečnostního dohledu (TBD),“ říká Jiří Jež. Ve dvouletém intervalu je provedena závěrečná prohlídka všech dotčených úřadů. Provoz je sledován nepřetržitě. „Kontrolují se průtoky z drenážních systémů, chod čerpacích stanic, úroveň hladiny v hrázi odkaliště, její posuny a stabilita,“ popisuje bezpečnost areálu Jiří Jež. Po dovršení sanace a rekultivace zůstanou odkaliště vodními díly s pravidelnými prohlídkami TBD.

Negativní postoj veřejnosti vůči dolu a těžbě zaznamenal pan Jež jen na začátku svého působení v o. z. GEAM, kdy probíhalo řízení EIA. Situace se od té doby změnila. „Každoročně chodíme na veřejné zasedání zastupitelstva, kde se obyvatelé mohou na cokoliv zeptat. Předkládáme veškeré výsledky z monitoringu,“ popisuje vztah závodu s obcemi z okolí. Obyvatelé Dolní Rožínky proti provozu nijak neprotestovali, ani neprotestují. „Je to dáno naší historií. Lidé zde vidí, že za celou dobu provozu se zde nic zásadního nestalo, co by ohrozilo zdraví,“ konstatuje Jiří Jež.

Uran je doprovázen ionizujícím zářením, a proto už před rokem 1989, kdy se ještě na životní prostředí tolik nehledělo jako dnes, měla těžba uranu speciální hygienu. Na všech lokalitách těžby v České republice byli pracovníci, kteří neustále odebírali vzorky a kontrolovali provoz. Ve srovnání s jiným chemickým průmyslem té doby, těžba uranu hornickým způsobem a jeho úprava nezpůsobila takové škody.

Likvidace dolu

Konečné rozhodnutí o ukončení těžby na ložisku Rožná padlo v lednu 2016. Příprava na konec těžby probíhá s menší či větší intenzitou od začátku 90. let. V rámci likvidace dolu je naplánováno zatopení dolu do úrovně 13. patra. „Přestaneme v této části dolu čerpat důlní vodu a důl se přirozenými přítoky zatopí“, popisuje plánování zatopení Jiří Jež. „Je navržena bezpečná úroveň hladiny, odkud budeme vodu čerpat a čistit, dokud bude kontaminovaná, čerpání je tak naplánováno na desítky let“ reaguje pan náměstek na otázku, zdali zatopení nemůže kontaminovat mělké podzemní vody a okolní povrchové toky.

Není konec

Zatopení dolu neznamená úplný konec lidské činnosti v podzemí. V hloubce přes 500 m pod povrchem se letos otevře podzemní laboratoř PVP Bukov, která bude sloužit Správě úložišť radioaktivních odpadů k vědeckým výzkumům. V laboratoři se budou získávat poznatky pro výstavbu konečného úložiště pro vyhořelé palivo z jaderných elektráren. „Tento typ výzkumu je pro nás naprosto klíčový, bez něj bychom bezpečnost budoucího úložiště jen těžko obhajovali. Podobné laboratoře pro tyto účely mají i ve Francii, Švýcarsku, Švédsku. Předpokládáme vzájemnou mezinárodní spolupráci a sdílení klíčových poznatků,“ uvedl ředitel SÚRAO Jiří Slovák. Činnost laboratoře je plánovaná minimálně na dalších deset let.

Podle odhadů vlády uzavření dolu v roce 2017 znamená ztrátu zaměstnání pro 521 obyvatel obce a okolí. „Další pokračování těžby by nebylo ekonomicky rentabilní. Zásoby uranu v dole Rožná se za uplynulé desetiletí postupně vyčerpaly. Světové ceny uranu se výrazně snížily, a to především po havárii jaderné elektrárny Fukušima,“ shrnuje celkovou situaci dolu premiér Bohuslav Sobotka. Vláda plánuje dvě opatření k zabránění zvýšené nezaměstnanosti v regionu. Jedním z nich je předčasný odchod horníků do důchodu. Druhá možnost je právě podzemní laboratoř PVP Bukov, která nabídne až 150 volných míst.

Důl oficiálně zavře své brány v roce 2017, ale ukazuje se, že v areálu i v podzemí bude živo pořád. Vedle výzkumné laboratoře bude odštěpný závod GEAM v Dolní Rožínce zajišťovat sanační a rekultivační činnosti, a to je běh na dlouhou trať.

Zdroj: Odpadové fórum 4/2016

Autor: Jana Drábková