Končí pohádka o břidlicovém plynu

Fenomén těžby zemního plynu mění energetiku Spojených států a od základů a rychle z trhu vytěsňuje jadernou energii i uhlí - to letos přestalo platit. V Americe svůj velký návrat na scénu totiž zažívá právě uhlí.Ještě před rokem se zdálo, že je jen otázkou času, kdy zemní plyn předběhne uhlí a zaujme první místo mezi zdroji pro výrobu elektrické energie. Plyn byl díky rozvoji těžby z břidlic natolik levný, že se elektrárenským společnostem vyplatilo odstavovat uhelné bloky a nahrazovat je plynovými elektrárnami.

Stačil rok, a vše je jinak. Objem elektřiny vyrobené ze zemního plynu v prvních pěti měsících letošního roku meziročně klesl o 13,4 procenta, zatímco uhlí zaznamenalo růst o 11,4 procenta. Upevnilo si tak svoji vedoucí pozici v americké energetice.

Efekt "levného břidlicového plynu", jak se zdá, narazil na své limity. Svoji roli zde sehrála i rozkolísaná cena plynu. Ta loni v dubnu ve Spojených státech klesla na historické minimum 1,82 dolaru za milion britských termálních jednotek, letos s ohledem na nepříznivé počasí narostla až na 4,38 dolaru. Současná cena na spotovém trhu se pohybuje okolo 3,30 dolaru.

Plynový boom na americkém trhu vyvolala rostoucí těžba z břidlic, která se rozvinula v posledních 15 letech. Poroste i nadále. "Podíl produkce plynu z břidlic by se měl na celkové produkci plynu v USA zvýšit z 35 procent v loňském roce na 43 procent v roce 2015 a na 60 procent v roce 2035," uvedl analytik skupiny Generali PPF Ondřej Koňák.

I když tedy nastává příklon k uhlí, plynu se daří. V přepočtu lze aktuální hodnotu na obchodním bodě Henry Hub vyčíslit na 220 korun za megawatthodinu. Pro srovnání, ruský Gazprom nyní dodává plyn do střední Evropy za cenu okolo 700 korun za megawatthodinu.

Málo známým faktem na druhé straně Atlantiku však je, že prospěch z nízkých cen plynu nemá celé území Spojených států. Průmysloví odběratelé v Texasu letos platí okolo čtyř dolarů za milion britských termálních jednotek, v oblasti Nové Anglie však cena dosahuje 9,50 dolaru. Jednotlivé distribuční sítě totiž nejsou dostatečně propojené, což brání sblížení cenových hladin.

Právě tyto regionální rozdíly dávají naději firmám v oboru jaderné energetiky. "Budujeme dvě jaderné elektrárny na jihovýchodě, kde žádná ložiska plynu nejsou. Plyn je zde proto drahý a ani tlak z Washingtonu nedonutil plynárenské společnosti k vyrovnání cenových úrovní," uvedl pro týdeník Ekonom generální ředitel společnosti Westinghouse Electric Company Danny Roderick.

Těžaři vyhlížejí lepší časy

Spotřeba domácího uhlí v USA v posledních pěti letech plynule klesala. Loni se v zemi spotřebovalo 890 milionů tun černého i hnědého uhlí, což je pokles o 21 procent oproti maximu z roku 2007. Více než 90 procent uhlí se spálí v elektrárnách, které snižovaly poptávku nejvíce. Letos se však podle předpovědi amerického ministerstva energetiky trend obrátí. Americká spotřeba naroste na zhruba 950 milionů tun uhlí s ohledem na zvyšující se poptávku energetických společností.Zprávy z posledních týdnů jen potvrzují, že se uhelnému průmyslu blýská na lepší časy. Těžební společnost Peabody Energy vykázala ve druhém čtvrtletí překvapivý zisk ve výši 90 milionů dolarů (1,8 miliardy korun), zatímco předpovědi analytiků i samotného vedení podniku hovořily o ztrátovém hospodaření.

Generální ředitel Peabody Energy Gregory Boyce očekává další zlepšení. Upozornil na postupně klesající zásoby uhlí ve skladech, jejichž rozsah dosud bránil vzestupu tržní ceny. "V důsledku snížené produkce uhlí se zásoby budou dále zmenšovat až na nejnižší úroveň za posledních několik let," dodal Boyce. To by pak mělo cenu zase zvýšit.

James Rollyson, analytik firmy Raymond James, dodává, že výhodou Peabody Energy jsou poměrně nízké náklady na těžbu v USA i Austrálii. Firmě též pomohly daňové úlevy.

Dařilo se také podniku Alliance Resource Partners, který navýšil prodej uhlí o 13 procent na 9,8 milionu tun a zisk o devět procent na 104 milionů dolarů. Jiné těžební společnosti zatím z rostoucí poptávky ale neprofitují, Arch Coal i Alpha Natural Resources zakončily druhé čtvrtletí v červených číslech.

Proti uhelnému byznysu ovšem nadále hrají jeho nepříznivé ekologické dopady. "Napříč světem se snižuje podpora uhelným zdrojům. V červnu oznámil prezident Barack Obama, že již nebude financovat zahraniční uhelné projekty prostřednictvím US Export-Import Bank. Následovaly Světová banka a Evropská investiční banka, které rozhodly o snížení podpory uhelným zdrojům," připomíná analytik Ondřej Koňák.

Přebytky míří do Evropy

Na klesající domácí poptávku v minulých letech reagovali američtí těžaři uhlí expanzí na zahraniční trhy. Objem vývozu ze Spojených států se loni vyšplhal na rekordních 126 milionů tun, přičemž největším odběratelem jsou země Evropské unie s 53procentním podílem. Za nimi následuje Čína, Brazílie, Japonsko a Jižní Korea.Levné uhlí, pocházející hlavně ze Spojených států, Kolumbie a Ruska, doslova změnilo pravidla hry v evropské energetice. V prostředí nízkých cen elektřiny a emisních povolenek se prosadilo na úkor dražšího zemního plynu. Zmíněný trend je nejpatrnější v Německu, Británii a Nizozemsku.

Kromě velkých exportérů plynu typu Ruska a Alžírska na trendu prodělávají také evropští producenti černého uhlí. Ti mají obecně vyšší náklady na vytěženou tunu paliva, a levné konkurenci ze zámoří tak nemohou konkurovat.

Vynucené zlevnění produkce tak dostalo do potíží britský UK Coal, polské společnosti JSW a Kompania Węglowa i český těžební podnik OKD. (V něm má podíl Zdeněk Bakala - majitel společnosti Economia, vydavatele týdeníku Ekonom.) Společnost New World Resources, pod kterou OKD spadá, na nepříznivou situaci reaguje snahou prodat OKK Koksovny i nejméně rentabilní důl Paskov na Frýdecko-Místecku.

Nízké ceny v loňském roce, stejně jako klesající poptávka amerických energetických společností v roce letošním, vybízejí k exportu také americké producenty zemního plynu. Jenže tady není situace tak snadná jako v případě uhlí. Nejprve je třeba vybudovat přístavní terminály, ve kterých se plyn zkapalňuje a překládá na tankery. Jejich výstavba však stojí řádově miliardy dolarů a realizace je možná jen se souhlasem americké vlády.

Projektů na vývoz zkapalněného plynu z USA jsou už dvě desítky, americká vláda však dosud povolila jen tři z nich. Před třemi lety dostal zelenou projekt společnosti Cheniere ve státě Louisiana, letos v květnu pak projekt Freeport v Texasu. Nyní v srpnu to bylo povolení týkající se terminálu v městě Lake Charles v Louisianě.

V zákulisí se mezitím odehrává střet mezi lobbisty obou stran. Těžební firmy chtějí plyn dostat na východoasijské a evropské trhy, kde za něj utrží výrazně více než na domácím trhu. Proti povolení exportu zase lobbují průmyslové koncerny, jako je Dow Chemical, jež mají obavy z nárůstu cen zemního plynu.

Dvacítka ve frontě na razítko

Technické a administrativní bariéry mají za následek, že levnější americký plyn se kromě několika spíše nahodilých dodávek zatím na evropský trh nedostal. Změna má nastat v roce 2018, kdy má britská energetická společnost Centrica začít odebírat plyn od amerického podniku Cheniere. Smlouvu o dodávkách plynu po dobu 20 let a v celkové hodnotě 10 miliard liber obě strany podepsaly letos v březnu.Je téměř jisté, že povolení obdrží jen zlomek z dvacítky uchazečů. "K dosažení odhadované výše exportu budou stačit čtyři terminály," tipuje analytik banky Morgan Stanley Adam Longson.

Každopádně snižování závislosti na dovozu paliv je pro Spojené státy strategickým cílem. Země se dokonce do budoucna může stát významným exportérem nejen uhlí, ale i zemního plynu. Podle odhadu Adama Longsona by Spojené státy mohly v roce 2020 vyvézt od 70 do 90 miliard kubíků plynu, což je pro srovnání desetinásobek roční spotřeby plynu v Česku.

Severoamerické černé uhlí se již na českém trhu objevilo: za loňský rok se jednalo o import v hodnotě 575 milionů korun. Do konce desetiletí může být v Česku také americký plyn, nejspíše v podobě "směsky" z různých zdrojů, k níž se lze dostat nákupem na západoevropských burzách.

Zásadnější je však nepřímý vliv, který dynamické změny v americké energetice mají na evropský trh. Stále více tak zřejmě bude platit, že cena uhlí a plynu pro evropské spotřebitele se tvoří na trhu Severní Ameriky.

Uhlí je zpátky ve hře

Pokles cen uhlí spolu se zdražením plynu vyvolal obrat v americké energetice. Přerušil se tak desetiletý trend, kdy rostl podíl plynu při výrobě elektřiny na úkor uhlí.

Levné uhlí, hlavně ze Spojených států, Kolumbie a Ruska, mění evropskou energetiku.

David Tramba, EKONOM

Zdroj: https://www.mojeenergie.cz