Více času na podstatné

Komise vydala sdělení týkající se dodávek energie a vnější dimenze energetické politiky EU (Energie v září 2011)

10.10.2011 09:19

Komise 7. 9. 2011 vydala sdělení týkající se dodávek energie, mezinárodní spolupráce a angažmá partnerů za hranicemi EU. Podle Komise má jít o pokus poprvé formulovat jasnou a širší strategii pro vnější dimenzi energetické politiky EU, což má přispět k lepší koordinaci mezi členskými státy při formulaci priorit v této oblasti. Právě nedostatek koordinace bývá kritizován jako příčina malé efektivity při vyjednávání s externími partnery, jež jsou zpravidla dodavateli energetických zdrojů či surovin.

 

Pozadí

V listopadu 2010 Komise zveřejnila jakožto další ze strategických dokumentů, jejichž cílem má být postupné vybudování energetické politiky EU, sdělení o energetické strategii pro Evropu na období 2011-2020. K hlavním prioritám strategie Energie 2020 náleží právě zajištění udržitelnosti dodávek energie v EU (více v příspěvku „Komise zveřejnila novou energetickou strategii EU do roku 2020"). 

V posledních letech významným způsobem roste podíl energetických zdrojů, které EU dováží, především ropy a zemního plynu. Právě v oblasti vnější dimenze bývají často kritizovány nedostatky energetické politiky EU, kdy se spíše než o existenci koordinované a navenek čitelné pozice hovoří o existenci 27 paralelně fungujících energetických politik členských států, které uzavírají dohody s dodavatelskými třetími zeměmi. Kritika nedostatku koordinace ve vztahu nejen k dodavatelským, ale také tranzitním zemím pak zaznívá v souvislosti se situacemi, jako bylo čelení „plynovým krizím" mezi Ukrajinou a Ruskem, a zejména v otázkách budování nové klíčové infrastruktury pro dovoz energetických zdrojů do EU (zejména plynu). 

 

Klíčové body a stav projednávání

Sdělení týkající se dodávek energie a mezinárodní spolupráce vyzývá k lepšímu prosazování zájmů EU v energetické oblasti navenek, kde podle něj dochází k zostřujícímu se soupeření o zdroje. V souladu se strategií Energie 2020 má dojít k posílení vnějšího rozměru energetické politiky EU, čehož má být dosaženo zlepšením průhlednosti v oblasti dohod členských států se třetími zeměmi o energetických dodávkách. Sdělení proto zdůrazňuje potřebu lepší koordinace při jednání s partnerskými zeměmi, při zaujímaní stanovisek v mezinárodních organizacích i vůči třetím zemím a při rozvíjení komplexních energetických partnerství navenek.

Strategie 2020 v této souvislosti zdůrazňovala takové nástroje vnější politiky EU, jako je evropská politika sousedství, či propojení této agendy s aktivitami, jako je podpora dalšího rozšiřování Energetického společenství. Od roku 2000 běží také energetický dialog mezi EU a Ruskem, které je nejdůležitějším dodavatelem některých energetických surovin. V únoru 2011 přitom komisař pro energetiku Günther Oettinger a ruský ministr pro energetiku Sergej Šmaťko podepsali memorandum o porozumění týkající se přípravy nové cestovní mapy pro energetickou spolupráci mezi Ruskem a EU do roku 2050.

Sdělení vyjmenovává více než 40 konkrétních opatření pro zlepšení koordinace a formulaci jasnější energetické pozice EU navenek, netýká se ale pouze energetických dodávek, ale také otázek, jako je podpora OZE v zemích mimo EU či jaderná bezpečnost. Zdůrazňována je především potřeba výměny informací, které se týkají mezinárodních dohod se třetími zeměmi, a to i před jejich uzavřením. Komise by měla být oprávněna poskytnout stanovisko o souladu těchto dohod s právem EU a s jejími cíli v oblasti bezpečnosti dodávek, toto stanovisko ovšem může být pouze vodítkem či zdrojem určitého tlaku. Komise není v této věci oprávněna autoritativně rozhodnout a soulad s obecnými cíli vnější energetické politiky EU vynutit. V případě, kdy je to nutné pro dosažení cílů EU ve vnější energetické politice, by měly být dohody se třetími zeměmi projednávány také na úrovni EU.

Nové partnerství v oblasti projektů rozvíjejících OZE chce EU navrhnout pro země jižního Středomoří. Také rozvojová politika EU má v této souvislosti klást větší důraz na zlepšení přístupu rozvojových zemí k udržitelné energii.

Sdělení se dotýká také jaderné energie. Zde chce EU především podporovat přijetí právně závazných norem v oblasti jaderné bezpečnosti na mezinárodní úrovni, především při jednáních na úrovni MAAE. Posilování a vyhodnocování jaderné bezpečnosti chce EU podporovat především v sousedních zemích (viz nedávná podpora zahrnutí jaderných elektráren v některých zemích, jichž se týká evropská politika sousedství, do zátěžových testů, které EU spustila pod vlivem havárie v japonské elektrárně Fukušima).

Komise sdělení o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci doprovodila i konkrétním legislativním návrhem na rozhodnutí o zřízení mechanismu pro výměnu informací o mezivládních dohodách v oblasti energetiky mezi členskými státy a třetími zeměmi. Oznamovací postup, který se nyní používá v oblasti dohod týkajících se plynu, by měl být rozšířen na všechny druhy energií. Mechanismus má jednak posílit vyjednávací pozici vůči třetím zemím, jednak vytvořit právně bezpečné prostředí pro investice.

 

Předpokládaný další vývoj

Příkladem energetické dohody se třetími zeměmi, při níž by Komise chtěla hrát roli negociátora, je jednání o dohodě týkající se vybudování transkaspického plynovodního systému. EU dlouhodobě plánuje diverzifikaci vnějších dodávek zemního plynu. Tomuto cíli by mělo sloužit vybudování transkaspického potrubního systému a známý projekt Nabucco, jehož účelem by mělo být diverzifikovat dodávky plynu do EU prostřednictvím importu z kaspické oblasti. 12. 9. 2011 přijala Rada mandát zmocňující Komisi k vyjednání smlouvy s Ázerbájdžánem a Turkmenistánem, která by měla podpořit infrastrukturní projekt plynovodu přes Kaspické moře, jejž by bylo možné prostřednictvím nové i již existující infrastruktury dále propojit s odběratelskými státy v Evropě. 

Za zajímavé lze v té souvislosti považovat i další události, k nimž v oblasti vnější dimenze energetické politiky EU v září 2011 došlo. Týkají se zejména zemního plynu a jeho dodávek. 6. 9. 2011 započalo plnění první dokončené větve sporného plynovodu Nord Stream, který po dni Baltského moře spojuje oblasti v okolí ruského Vyborgu a německého Greifsfaldu. Spuštění plynovodu bylo plánováno na 1. 10. 2011.

Současně s postupným budováním projektu Nord Stream dostal nové impulzy také další projekt týkající se dodávek ruského plynu do Evropy - South Stream. Na projektu se opět podílejí německé (Wintershall), francouzské (EDF) a zejména italské (ENI) společnosti, které 16. 9. 2011 podepsaly s ruským Gazpromem dohodu o urychlení vybudování projektu, který má sestávat ze 4 plynovodných tras s celkovou délkou 900 km. Konečné investiční rozhodnutí by mělo padnout v roce 2012 a započetí výstavby je plánováno na rok 2013.

 

Odkazy

 

Zdroj: Odbor informování o evropských záležitostech (OEZ), Úřad vlády České republiky

Štítky:

Zpět