Když odpad přestane být odpadem

Podle nařízení REACH (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006) platí, že látkou, přípravkem ani předmětem není odpad, jak je vymezen směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES. Požadavky na látky, směsi a předměty uvedené v nařízení REACH se tedy nevztahují na odpady.

Podle nové rámcové směrnice o odpadech (98/2008/ES) přestávají být některé zvláštní druhy odpadu odpadem, pokud jsou předmětem některého způsobu využití a splňují zvláštní kritéria, zejména:

• látka nebo předmět se běžně užívá ke konkrétním účelům;
• pro tuto látku nebo tento předmět existuje trh nebo poptávka;
• látka nebo předmět splňují technické požadavky pro konkrétní účely a vyhovují stávajícím právním předpisům a normám použitelným na výrobky;
• využití látky nebo předmětu nepovede k celkovým nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

Vyjasnění kritérií vymezujících, kdy odpad přestává být odpadem, je věcí právních předpisů v oblasti odpadů.
Jakmile určitý materiál „přestane být odpadem“, platí pro něj v zásadě tytéž požadavky podle nařízení REACH jako pro jakýkoli jiný materiál, přičemž při splnění stanovených podmínek platí určité výjimky. Podle čl. 2 odst. 7 písm. d) nařízení REACH se hlavy II (registrace látek), V (následní uživatelé) a VI (hodnocení) tohoto nařízení nevztahují na látky samotné nebo obsažené ve směsích nebo v předmětech, které byly registrovány v souladu s hlavou II a které jsou zpětně získány v EU, pokud

• je látka, která je výsledkem procesu zpětného získání, totožná s látkou, která byla registrována v souladu s hlavou II, a
• podnik provádějící zpětné získání látky má k dispozici informace vyžadované článkem 31 nebo 32 nařízení REACH vztahující se k látce, která byla registrována v souladu s hlavou II.

Požadavky na zpětně získané látky podle nařízení REACH
Předběžná registrace:
Případná výjimka z registrace zpětně získané látky podle čl. 2 odst. 7 písm. d) nařízení REACH se může použít, pokud byla stejná látka již dříve registrována. Ačkoli je pravděpodobné, že v době, kdy začne platit povinnost registrace pro zavedené látky, bude většina zpětně získaných látek již zaregistrována, v době ukončení fáze předběžné registrace žádné látky registrovány nebyly.
Pokud látku ještě nezaregistroval jiný subjekt, nejsou splněny podmínky čl. 2 odst. 7 písm. d). Na subjekty provádějící zpětné získávání, které tuto látku vyrábějí, se tedy vztahují povinnosti spojené s registrací. To znamená, že subjekt provádějící zpětné získávání, který svou látku předběžně nezaregistroval, nemůže tuto látku zákonně vyrábět ani uvádět na trh, dokud ji on nebo jiný subjekt nezaregistruje.
Pro nezavedené látky, na něž se předběžná registrace nevztahuje, platí povinnosti spojené s registrací od 1. června 2008, kdy vstoupila v platnost hlava II nařízení REACH. U všech nezavedených zpětně získaných látek je tedy nutný odkaz na tuto registraci, aby na ně mohla být uplatněna výjimka podle čl. 2 odst. 7 písm. d) nařízení REACH.
Právní jistotu, že látku bude možné nadále až do příslušné lhůty registrace vyrábět a uvádět na trh, tedy zaručuje pouze předběžná registrace. Ačkoli lhůta pro předběžnou registraci i první lhůta pro pozdní předběžnou registraci již uplynuly, mohou pozdní předběžné registrace za určitých podmínek ještě využít výrobci a dovozci, kteří zavedenou zpětně získanou látku samotnou, ve směsi nebo v předmětech vyrábějí či dovážejí poprvé. Po předběžné registraci nemusí být registrace nutná, protože látku/látky nakonec zaregistruje jiný žadatel, čímž subjektu provádějícímu zpětné získávání umožní využít výjimku podle čl. 2 odst. 7 písm. d) nařízení REACH.
Na základě předběžné registrace může být zahájena komunikace mezi výrobci stejné látky. Subjekty provádějící zpětné získávání tak dostanou k dispozici kontaktní informace jiných výrobců látky, a pokud mají zájem, také možnost přispívat do diskusí v rámci Fóra pro výměnu informací o látce (SIEF). Předběžná registrace subjektům provádějícím zpětné získávání také umožní účastnit se diskusí o shodnosti látek a prokázat shodnost jejich látky. Další výhodou zapojení subjektů provádějících zpětné získávání do fór SIEF je to, že jejich účast usnadňuje vypracování správného scénáře expozice pro nakládání se zpětně získanými látkami. Fórum SIEF také může být příležitostí k diskusi o přístupu k bezpečnostním informacím, které subjekty provádějící zpětné získávání mohou potřebovat, aby mohly využít výjimky z registrace.

Registrace
V nařízení REACH je výroba definována jako výroba nebo těžba látek v přírodním stavu. Látky, které ve fázi odpadu a zpětného získávání prošly chemickou úpravou, této definici jednoznačně odpovídají. Během některých procesů zpětného získávání, jejichž výsledkem jsou zpětně získané látky, se však chemické složení látek nemění (např. při mechanickém zpracování, jako je třídění, oddělování, homogenizace). V zájmu důslednosti se za výrobní proces považují všechny podoby zpětného získávání včetně mechanického zpracování, pokud po jedné nebo více fázích procesu zpětného získávání vznikne látka samotná, ve směsi nebo v předmětu, která přestala být odpadem.
Aby se mohla na zpětně získanou látku uplatnit výjimka podle čl. 2 odst. 7 písm. d) nařízení REACH, musí být řádně identifikována. Stejně jako u jiných látek, na něž se vztahuje nařízení REACH, musí být k dispozici název a další údaje, které zpětně získanou látku dostatečně identifikují. K těmto údajům patří především název nebo jiný chemický identifikátor, molekulární a strukturní vzorec, složení a analytické údaje látky. Je třeba dokumentovat některé další informace, které se týkají zpětně získané látky (původ odpadu, kontrola výchozího materiálu, obsah nečistot), aby bylo možné porovnat identifikaci zpětně získané látky s původní látkou, která byla zaregistrována podle hlavy II nařízení REACH.
Aby bylo možné posoudit požadavky spojené s registrací zpětně získaných materiálů, je nezbytné určit, zda je konkrétní materiál látkou, směsí nebo předmětem.

Předmět
V nařízení REACH je předmět definován jako věc, která během výroby získává určitý tvar, povrch nebo vzhled určující její funkci ve větší míře než její chemické složení. Pokud lze na základě této definice jednoznačně určit, že tvar, povrch nebo vzhled věci je pro její funkci důležitější než chemické složení, je tato věc předmětem. Pokud má tvar, povrch nebo vzhled význam stejný nebo menší než chemické složení, jedná se o látku nebo o směs. Pokud není možné jednoznačně určit, zda věc odpovídá definici předmětu podle nařízení REACH, či nikoli, je nutné podrobnější posouzení.

Látka
Podle nařízení REACH je látka definována jako chemický prvek a jeho sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně všech přídatných látek nutných k uchování jeho stability a všech nečistot vznikajících v použitém procesu, avšak s vyloučením všech rozpouštědel, která lze oddělit bez ovlivnění stability látky nebo změny jejího složení.
Látky lze rozdělit do dvou hlavních skupin:

1. Látky s definovaným kvalitativním a kvantitativním chemickým složením, které lze dostatečně identifikovat na základě stanovených parametrů. Pravidla pro identifikaci a pojmenování se liší pro látky s jednou hlavní složkou (jednosložkové látky) a látky s více než jednou hlavní složkou (vícesložkové látky).
2. Látky neznámého nebo proměnného složení, komplexní reakční produkty a biologické materiály (látky UVCB), které nelze dostatečně identifikovat na základě jejich chemického složení, protože obsahují poměrně velký počet složek nebo jejich složení je z velké části neznámé nebo proměnlivost jejich složení je značná nebo špatně předvídatelná.

Směs

Podle nařízení REACH je směs definována jako přípravek nebo roztok složený ze dvou nebo více látek. Zpětně získaný materiál lze tedy považovat také za směs obsahující několik zpětně získaných látek. Je však třeba mít na paměti, že je nutno jednoznačně rozlišovat mezi směsmi a látkami. Definice pojmů „směs“ a „látka“ je třeba vykládat tak, že termín „látka“ zahrnuje i reakční hmotu vzniklou při chemické reakci. Termín „směs“ se omezuje na směsi, které nevznikly chemickou reakcí. Řada zpětně získaných materiálů se skládá ze dvou nebo více látek, ale zároveň mají charakteristické rysy látek UVCB. Z tohoto důvodu lze způsoby označování těchto látek do jisté míry zaměňovat. O tom, která z možností lépe odpovídá charakteristickým rysům látky, rozhoduje výrobce nebo dovozce.
Látky s velmi komplikovaným složením je však snadnější registrovat jako látky UVCB. Pro zpětně získané materiály s komplikovaným složením na druhou stranu často neexistují odpovídající původní látky, které již byly zaregistrovány jako látky UVCB. Může se tedy stát, že tyto látky nespadají do skupiny látek zavedených, protože pro ně neexistuje odpovídající záznam na seznamu EINECS. Je však možné, že jednotlivé složky materiálu již registrovány byly (nebo se na ně vztahuje výjimka z registrace), což umožňuje využít výjimku podle čl. 2 odst. 7 písm. d) nařízení REACH pro jednotlivé složky směsi.

Nečistoty
U zpětně získaných materiálů může být obtížné posoudit, zda je složka zpětně získaného materiálu látkou nebo nečistotou. Podle REACH je nečistota definována jako složka přítomná ve vyrobené látce, která k látce nebyla přidána záměrně. Může pocházet z výchozích materiálů nebo vznikat při vedlejších reakcích při výrobním procesu. Složky obsažené v množství větším než 20 % (hmotnostních) by se však obecně neměly považovat za nečistoty, ale za samostatné látky ve směsi. I když nečistoty není nutné samostatně registrovat, je třeba je v potřebném rozsahu identifikovat a přiřadit ke zpětně získané látce, aby se usnadnilo její srovnání s jinou již zaregistrovanou látkou.

Použití výjimky z registrace zpětně získaných látek podle nařízení REACH
Podniky, které chtějí výjimku podle čl. 2 odst. 7 písm. d) nařízení REACH využít, musí příslušným kontrolním orgánům na jejich žádost předložit dokumentaci dokládající, že zpětně získaná látky je k získání výjimky způsobilá. Na dovozce látek zpětně získávaných mimo Evropský hospodářský prostor (EHP) se výjimka nevztahuje, protože platí pouze pro zpětné získávání v rámci EHP. V některých případech mohou podniky materiál nadále dovážet jako odpad a poté jej zpětně získávat na území EHP. Tuto výjimku však nelze uplatnit na vedlejší produkty, na něž však lze uplatnit výjimku na základě přílohy V pod podmínkou, že nejsou dováženy nebo uváděny na trh.

Shodnost
Při posuzování, zda je zpětně získaná látka totožná s látkou, která již byla zaregistrována, musí subjekty provádějící zpětné získávání použít pokyny pro identifikaci látek. Rozhodnutí musí být založeno na shodnosti hlavních složek. Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) shodnost látky nepotvrzuje. Subjekty provádějící zpětné získávání, které látku předběžně zaregistrovaly, však mohou otázky spojené se shodnosti látky projednat s jinými žadateli o registraci v rámci fór SIEF.
Ukazatelem shodnosti látky jsou stejná čísla EINECS a CAS. Rozdíly ve složení a profilu nečistot, včetně rozdílů v podílu nečistot, nutně neznamenají, že látky nejsou totožné. Nerozlišuje se mezi technickou, čistou a analytickou variantou látek. Pokud se profil nečistot přesně definované látky z různých výrobních zdrojů výrazně liší, je třeba odborného posouzení, zda mají tyto rozdíly vliv na sdílení výsledků zkoušek látky s ostatními účastníky fóra SIEF. U látek UVCB je pro stanovení shodnosti většinou určující název. Je-li totožný název, jsou za totožné považovány i látky, pokud z dostupných údajů nevyplývá opak
Výjimka z registrace zpětně získané látky závisí na tom, zda byla stejná látka již dříve registrována. Zda je tato podmínka splněna, lze zjistit z několika zdrojů informací. Hlavním zdrojem informací o látkách jsou údaje, které se vyměňují v rámci fór SIEF. Subjekty provádějící zpětné získávání, které zpětně získanou látku předběžně registrují, se automaticky stávají účastníky předběžného fóra SIEF. Protože subjekty provádějící zpětné získávání mohou mít na registraci látky jen omezený zájem, může se stát, že se komunikace v rámci fóra SIEF aktivně nezúčastní. Měli by si však zajistit, aby byli informování o tom, zda byla látka zaregistrována.
Druhým zdrojem informací jsou internetové stránky agentury ECHA určené k šíření informací, kde se zveřejňují rovněž informace o registrovaných látkách. Mezi takové informace patří například název registrované látky (u látek uvedených na seznamu EINECS), její klasifikace a označení. U látek, které nejsou uvedeny na seznamu EINECS, nemusí být název látky prostřednictvím tohoto zdroje k dispozici, protože žadatel o registraci žádal, aby tato informace nebyla přístupná.
Z tohoto zdroje se také nemusí podařit získat informace o množství nečistot v registrované látce, které má vliv na klasifikaci, protože žadatel o registraci žádal o zachování důvěrnosti některých údajů. Další zdroje informací závisejí na vlastní iniciativě subjektů nebo jejich sdružení, kteří mohou kontaktovat výrobce nebo dovozce dané látky. Dokumenty, jimiž subjekty provádějící zpětné získávání dokládají shodnost, a bezpečnostní informace lze poskytnout ve formě standardizovaných informací, které připraví sdružení těchto subjektů.

Poskytování informací
Subjekt, který provedl zpětné získání látky, musí zajistit, aby měl k dispozici informace o registrované látce a tyto informace musí vyhovovat předpisům o poskytování informací v dodavatelském řetězci. Subjekt, který provedl zpětné získání, musí mít k dispozici tyto informace:

• bezpečnostní list registrované látky, který je nutný podle nařízení REACH, případně s přiloženými scénáři expozice pro registrovanou látku;
• další informace o registrované látce, které uživatelům umožní přijmout nezbytná ochranná opatření, jak vyžaduje nařízení REACH, pokud bezpečnostní list není nutný;
• registrační číslo, pokud je k dispozici, informace o nutnosti případného povolení, popřípadě o platných omezeních a informace potřebné k tomu, aby bylo možné stanovit a provést odpovídající opatření k řízení rizik.

Subjekty provádějící zpětné získávání většinou nedostávají bezpečnostní listy nebo jiné informace. Aby však mohly využít výjimku z registrace, musí mít požadované informace k dispozici. Pokud je to nutné, musí vytvořit bezpečnostní listy buď samy, nebo se s držiteli stávajících bezpečnostních listů dohodnout na jejich použití. Vzhledem k tomu, že tyto případy neupravují žádná právní ustanovení, záleží na výrobci zpětně získané látky. Subjekt provádějící zpětné získávání může použít jakékoli dostupné informace počínaje informacemi ze stránek agentury ECHA, ale musí zajistit, aby neporušil vlastnická práva majitele informací.
Diskuse o využití takových informací mohou probíhat například v rámci fóra SIEF, pokud subjekt provádějící zpětné získávání látku předběžně zaregistroval. Součástí dohody v rámci fóra SIEF mohou být ustanovení týkající se toho, jak subjektu provádějícímu zpětné získávání poskytnout informace, aniž by byla porušena vlastnická práva. Aktivity probíhající v rámci fór SIEF nespadají do působnosti agentury ECHA a subjektům provádějícím zpětné získávání se doporučuje, aby kontaktovaly příslušná průmyslová sdružení, která při přípravě standardních informací pro své členy mohou hrát důležitou úlohu. Pokud se subjektu provádějícímu zpětné získávání nepodaří zajistit si přístup k příslušným informacím o stejné látce, která již byla zaregistrována, nemůže výjimky využít a musí zpětně získanou látku zaregistrovat.

Oznámení klasifikace
Na zpětně získané látky se obecně nevztahuje výjimka z oznamovací povinnosti, pokud jde o seznam klasifikací a označení. Subjekt provádějící zpětné získávání musí oznamovat za účelem zařazení na seznam klasifikací a označení také zpětně získané látky splňující kritéria klasifikace jako nebezpečné, které jsou uváděny na trh samotné nebo ve směsi (pokud jsou ve směsi obsaženy v množství přesahujícím stanovené koncentrační limity), a to za podmínek stanovených v nařízení. Tato oznamovací povinnost platí také v případech, kdy subjekt provádějící zpětné získávání využívá pro zpětně získané látky výjimku z ustanovení o registraci.
V takových případech subjekt provádějící zpětné získávání může při oznamování agentuře ECHA převzít klasifikaci a označení, které již dříve poskytnul žadatel o registraci původní látky, ze seznamu klasifikací a označení a odsouhlasit je. To zároveň znamená, že subjekt provádějící zpětné získávání s oznámenou klasifikací souhlasí a také přijímá odpovědnost za výsledek. Nečistoty však mohou změnit profil nebezpečnosti látky, a tedy i její klasifikaci, což by subjekty provádějící zpětné získávání měly mít při oznamování pro účely zařazení na seznam klasifikací a označení na paměti.

Omezení a povolení
Subjekt provádějící zpětné získávání musí zajistit, aby zpětně získané látky při uvádění na trh a používání splňovaly omezení stanovená v příloze XVII nařízení REACH. Subjekt provádějící zpětné získávání musí rovněž zajistit, aby zpětně získaná látka splňovala požadavky související s povolením podle hlavy VII nařízení REACH. Pro látky zařazené na Kandidátský seznam látek pro případné zahrnutí do přílohy XIV a obsažené v předmětech kromě toho může platit povinnost sdělovat informace týkající se látek v předmětech.

Literatura
* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/796/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES, v platném znění.
* Pokyny k odpadům a zpětně získaným látkám, Evropská agentura pro chemické látky, 2010, https://guidance.echa.europa.eu/docs/guidance_document/waste_recovered_cs.pdf?vers=12_05_10.

Ing. Josef Hasa, CSc.
Ministerstvo životního prostředí
Ing. Jana Kozmíková
Ministerstvo průmyslu a obchodu
E-mail: Josef.Hasa@mzp.cz, kozmikova@mpo.cz

Zdroj: OF 11/2010