Je zemina odpadem?

Otázka:
Při zpracování řepy v cukrovaru zůstává po jejím umytí značné množství zeminy. Je tato zemina odpadem? Je třeba ji evidovat?

    Odkazuji na svoje pojednání Pojem odpad v čísle 6 Odpadového fóra a na otázku odpovídám takto.
    Jde o případ dosti častý u zemědělské výroby, kdy plodina, tedy výrobek, výsledek snažení zemědělce, je při sklizni provázen jinou hmotou, která není výrobkem, ale je součástí těžené plodiny a je proto odvážena z "výrobny" (pole, zahrady, skleníku) buď proto, že je nedílnou součástí plodiny nebo je nečistotou, přimíseninou, tedy něčím, co není výrobkem, ale při výrobě to vzniknout musí a z nějakých důvodů není praktické to odstranit ve "výrobně", protože jiným postupem to je snazší.
    Jako příklad nechť nám poslouží hlávkové zelí nebo květák. Ty se na poli těží tak, že nežádoucí části, tedy zahliněný kořen a nekvalitní vnější listy se na poli nechají (vyřízne se jen hlávka nebo zdužnělý květ) a zbytky na poli se zaorají jako vítaná organická hmota, prakticky zelené hnojení. Asi by nikoho nenapadlo tyto zbytky rostlin na poli považovat za odpad ve smyslu zákona.
    Technologie by však mohla být i jiná. Zelí by se vyrylo jako celá rostlina, ta by se odvezla do zpracovny a tam upravila stejným způsobem (asi by to z mnoha důvodů nebylo efektivní, ale možné to jistě je). A může nastat diskuse o tom, co to vlastně z toho zelí ve zpracovně zbylo, zda je to odpad nebo je to vedlejší produkt, se kterým v plánu hnojení počítám a který použiji.
    Analogicky, ale technologicky opačně, to vidím v našem případě s cukrovou řepou. U ní si umím představit situaci, kdy na pole přijede cisterna s tlakovou vodou a vytěženou řepu bude umývat tam, aby zem zůstala na poli a do cukrovaru se odvezly jen čisté bulvy. (Problém chrástu nechávám pro jednoduchost stranou.)
    Jestliže tedy budu považovat zeminu odstraněnou z řepy před jejím dalším zpracováním v cukrovaru za součást, v tomto případě nečistotu, plodiny, která se vrátí do výrobního cyklu, tedy odveze zpět na pole, případně jinak technologicky správně a bez nebezpečí pro životní prostředí použije, například jako jedna plánovaná komponenta pro průmyslové komposty, není nutno na tuto hmotu pohlížet jako na odpad ve smyslu zákona o odpadech.
    Na druhé straně může nastat situace, kdy z finančních, organizačních či jiných důvodů se tato zemina bude hromadit na místě k tomu málo vhodném a vztah jejího majitele, což může být podle smlouvy buď zemědělec nebo cukrovar, k jejímu odstranění bude, mírně řečeno, vlažný. Při deštivém podzimním počasí se budou z postupně narůstající hromady s odtékající vodou uvolňovat ze zahnívajících zbytků bulev, kořínků a přimí ených plevelů v nemalé míře organické látky, které budou bez jakékoli kontroly odcházet do prostředí a tím dojde minimálně k jeho ohrožení.
    Nepředpokládám, že by si provozovatel cukrovaru chtěl přidělávat práci tím, že zahrne zeminu z mytí cukrovky dobrovolně mezi své odpady s vědomím, že ho čekají povinnosti producenta odpadů dle zákona. Bude to proto úředník, posuzující konkrétní případ, který o tom rozhodne a nelze vyloučit, že i v prvním případu, tedy bezproblémovém dalším využití získané zeminy, bude chtít tuto komoditu do režimu odpadů umístit. Pokud ho producent tohoto materiálu v rámci řízení podle § 78 odst.2 písmeno h) zákona nepřesvědčí, že nejde o odpad, potom se tomuto právnímu názoru buď podrobí nebo postupuje právní cestou, tedy odvoláním a v případě neúspěchu mimořádným opravným prostředkem případně žalobou na zrušení takového rozhodnutí podanou u správního soudu.
    Pokud bude zemina zahrnuta do systému odpadových předpisů, pak ji bude pochopitelně nutno evidovat. A nejen to, při důsledném dodržování zákona bude třeba se věnovat všem povinnostem uvedeným v § 12 zákona - Obecné povinnosti.
    Zejména odstavec 3 nás bude zajímat a to proto, že se podle něj stane zemědělec osobou, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2, tedy takového zařízení, které není určeno k nakládání s odpady, ale ve kterém je možno dodávaný odpad bezpečně odstranit a to jeho využitím. Tímto zařízením bude pole, což je při současné definici [(§ 4 písmeno e)] zákona i úřední praxi možné a běžně se s tímto institutem pracuje například při rekultivacích, kdy rekultivační látkou je, alespoň částečně, odpad, například výkopová zemina, která se z nějakých důvodů dostala do režimu zákona. Zemědělec bude muset dokazovat, že tento odpad (původně jeho zemina) vyhovuje po průchodu cukrovarem zemědělské výrobě, že tedy nepoškozuje půdu podle zvláštních předpisů atd.
    Pro přesnost a úplnost odpovědi uvádím, že postupuji-li podle výše uvedeného ustanovení, tedy § 14odstavce 2 zákona, potom touto osobou, která smí odpad převzít, může být i osoba fyzická, tedy nepodnikající, například zahrádkář či chalupář, neboť ve druhé části ustanovení § 12 odst. 3 se již neopakuje tak jako na jeho začátku, který se týká postupu podle § 14odstavce 1, výrazy "právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající", ale pouze "osoba". Je trochu úsměvné, že v takovém případě budu jako chalupář provozovatelem zařízení - svého záhonu. (Stranou ponechávám disputaci nad tím, zda podle zákona o odpadech může být fyzická osoba - občan vůbec provozovatelem zařízení.)

    V současné době je zemina odvážena na základě ústní dohody zemědělci zpět na pole. Je tento postup správný nebo se musí vše podchytit smluvně?
    Z otázky lze dovodit, že zemina není považována úřady za odpad, protože v opačném případě by bezesmluvní nakládání s ní asi nebylo možné.
    Pokud jsem situaci pochopil správně a ona takto zůstane, potom je věcí důvěry smluvních partnerů, jakým způsobem budou se zeminou nakládat a nijak to s odpadovým zákonem nesouvisí. Přesto bych považoval za správné, aby nějaká dohoda, vymezující vzájemné vztahy, zde existovala. Je to bezpečnější pro oba partnery a nutí je to k určité kázni a důslednosti.
    Pokud by však nastala situace, že bude zemina z praní řepy do systému odpadových předpisů začleněna, pak je dle mého názoru nezbytné, aby existovala dosti podrobná smlouva, která stanoví zcela jasně povinnosti při nakládání s tímto odpadem ve všech jeho fázích - těžba ze sedimentačních jímek, případné odvodnění, nakládání na dopravní prostředky, převážení na pole, případné dočasné uskladnění na poli, rozhrnutí, zamíchání s dalšími materiály, zaorání a to jsem nemusel vyjmenovat všechno úkony, které se mohou s tímto druhem odpadu dělat.

    Existuje i jiný způsob, jak se zeminy zbavit?
    Podle použitého výraz "zbavit se" se zdá, že má tazatel k této zemině poněkud negativní vztah a to by znamenalo, že se sama podvědomě domnívá, že jde o odpad. Pokud tím měla na mysli, jak ještě jinak než pouhým vyvezením na pole s tímto materiálem pro životní prostředí nezávadně naložit, pak odpovídám, že jde o téměř inertní materiál ve velkém množství. Kromě přímého vrácení do výrobního procesu (tedy na pole) se tam také může vrátit po zhodnocení, tedy po použití jako jedna složka průmyslového kompostu, nebo ho lze využít pro podobnou výrobu, například pro zlepšení kamenitých půd v lesních školkách apod.
    Přímo se nabízí jako vhodný materiál rekultivační, podle jeho složení, zejména zrnitosti, snad nejlépe ve směsi s jinými. Tedy buď na vytvoření horní biologicky oživené vrstvy při biologické rekultivaci (výsypky, skládky, silniční tělesa, vlakové náspy apod.), nebo jen jako jednoduchý zásypový materiál tam, kde je třeba upravit, tedy urovnat, terén a jiný materiál není k dispozici. Všechny tyto možnosti využití zeminy připadají v úvahu jak v případě, že půjde o odpad, tak i v případě, že se zemina do režimu odpadů nedostane. V prvním případě to bude pochopitelně složitější a bude to provázeno přiměřeným úřadováním.
    Ke konkrétnímu případu bych ještě chtěl dodat toto:
    Výše uvedený text předpokládá, že praní řepy, tedy odloučení zeminy, kamení, řepných kořínků a dalších přirozených přimíšenin, se provádí pouze mechanicky a hydraulicky, tedy tlakovou vodou případně bubnovými pračkami. Pokud se v procesu mytí či následné sedimentace odloučeného kalu budou pro podporu procesů používat jako pomocné prostředky nějaké chemikálie, například srážedla pro rychlejší sedimentaci a dosažení vyšší sušiny kalu (zeminy), může dojít k tomu, že zemina získá některé nebezpečné vlastnosti a tím naroste nebezpečí, že takováto hmota bude považována za odpad.

Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz