Jakub Kulíšek: Nalezení konečné shody je velkým posunem vpřed

Evropská komise v minulých týdnech potvrdila platnost nové metodiky pro vodohospodářské projekty podporované z Operačního programu Životní prostředí. Návrh nové metodiky byl Evropské komisi zaslán k vyjádření v lednu 2012. To je výsledek takřka půlročního intenzivního jednání, které se zástupci Evropské komise vedli zástupci Ministerstva životního prostředí. „Ministerstvo životního prostředí je blíže k efektivnímu dočerpání evropských financí,“ říká první náměstek Jakub Kulíšek. Podle náměstka nastavuje nová metodika efektivnější pravidla pro čerpání z Operačního programu Životní prostředí u projektů zaměřených na výstavbu a obnovu vodohospodářské infrastruktury.

Žadatelé měli problémy
Důvodem hledání shody na nové metodice byla dříve nastavená pravidla, kvůli nimž se v minulosti mnoho žadatelů potýkalo s neúspěchem a na podporu z Operačního programu Životní prostředí nedosáhlo. Častým problémem byla například skutečnost, že žadatel měl podle podmínek Evropské komise nevýhodně nastaveny smlouvy o pronájmu vodohospodářské infrastruktury, na jejíž obnovu žádal o podporu z Operačního programu Životní prostředí.

„Upravená metodika je zásadním dokumentem pro implementaci projektů v prioritní ose 1 Operačního programu Životní prostředí, a proto nejednotnost výkladu podmínek přílohy číslo sedm Programového dokumentu Operačního programu Životní prostředí byla zdrojem komplikací a prodlev pro možné čerpání dotací v prioritní ose 1. V případě nepřipuštění této výjimky ze strany Evropské komise by mohlo vzniknout přibližně 70 dalších problematických projektů. A to jsme nechtěli dopustit,“ upřesňuje Jakub Kulíšek.
Cílem podpory z prioritní osy 1 Operačního programu Životní prostředí je zlepšení stavu povrchových a podzemních vod, zlepšení jakosti a dodávek pitné vody a snižování rizika povodní. V praxi se osa týká například výstaveb nebo rekonstrukcí čistíren odpadních vod, kanalizací a zavádění protipovodňových opatření. Příprava nové metodiky ze strany Ministerstva životního prostředí byla dle Jakuba Kulíška hlavní podmínkou pro úspěšné jednání s Evropskou komisí. „Poslední, stěžejní jednání se s generálním ředitelem Walterem Deffaaem uskutečnilo v dubnu 2012. Podařilo se nám vysvětlit potřeby nastavení nového systému čerpání pro tuto oblast,“ tvrdí Kulíšek.

Nová výzva
„Ministerstvo životního prostředí přistupuje aktivně a s plnou vážností k problematice čerpání evropských prostředků. Cílem je vypořádat všechny připomínky ze strany Evropské komise k nastavení čerpání finančních prostředků z Operačního programu Životní prostředí. Komunikace s Evropskou komisí se zlepšuje, jelikož vnímá náš zájem napravit chyby z minulosti a zvýšit čerpání,“ myslí si Kulíšek. Zároveň upozorňuje na to, že Ministerstvo životního prostředí přichystalo v rámci Operačního programu Životní prostředí další výzvu zaměřenou na podporu zkvalitňování vodohospodářské infrastruktury v České republice, s alokací finančních prostředků ve výši přibližně tří miliard korun. K problematice českých vodohospodářských projektů se Jakub Kulíšek vyjadřuje podrobněji v následujícím rozhovoru.

Po pěti letech se podařilo najít shodu na metodice pro vodohospodářské projekty. Znamená nalezení shody zabránění situaci, že by byly některé vodohospodářské projekty dodatečně zpochybněny, a tudíž se ocitly bez podpory?
Nalezení konečné shody je velkým posunem vpřed, neboť už nehrozí situace, že by byly zpětně, na základě odlišných výkladů metodiky, některé projekty dodatečně zpochybněny, a tudíž, jak říkáte, se ocitly bez podpory. Jednání s Evropskou komisí jasně nastavilo limity pro dotační projekty směřující do oblasti vodohospodářské infrastruktury. Tato jednání probíhala s určitými přestávkami více než pět let, od samého začátku programovacího období 2007–2013.

Mohl byste přiblížit, co přesně stojí v příloze číslo sedm?
Příloha číslo sedm Programového dokumentu Operačního programu Životní prostředí, zvaná také jako „dohoda o vodě“, stanovuje podmínky pro vodohospodářské projekty na základě obecně definovaných principů. Není to tedy dokument oplývající jasnými a jednoznačně vykladatelnými pravidly. Ne, příloha číslo sedm skutečně jen stanovuje podmínky pro vodohospodářské projekty na základě obecně definovaných principů. A právě to umožňovalo alternativní pohledy na interpretaci této dohody. Důsledkem odchylné interpretace v minulosti, v souvislosti s oddělitelností a vyjímáním infrastruktury spolufinancované ze strukturálních fondů, vznikla skupina 44 projektů, které po konzultaci s Generálním ředitelstvím pro regionální politiku v červnu 2011 nenaplňovaly podmínky pro financování vodohospodářských projektů.

Mohl byste srovnat bývalý výklad metodiky s tím nově nastaveným?
Na výsledek vyjednávání, který nakonec vedl ke kompromisu, lze nahlížet z několika úhlů pohledu. Z pohledu provozních společností, které jsou často v soukromých rukou a jež jsou obvykle zahraniční, tato změna není nijak přínosná, ba naopak: Zpřísňuje pravidla, za kterých mohou na dotaci dosáhnout vlastníci infrastruktury – města a obce –, kteří infrastrukturu pronajali uvedeným společnostem. Je to tedy jasný signál toho, že Evropská komise nehodlá podporovat projekty, u kterých dochází nepřímou formou k přelivu dotace do zisků provozních společností.

K jakým dalším konkrétním změnám v příloze číslo sedm došlo? Přesněji v uplatňované metodice…
Je nezbytné zdůraznit, že nedošlo ke změnám v příloze číslo sedm Programového dokumentu Operačního programu Životní prostředí, ale pouze v metodice, která slouží jako podrobných výklad jejích podmínek. Samotný proces předkládání žádostí o dotaci není změnou metodiky ovlivněn. Metodika pouze upřesňuje požadavky na žadatele projektů zaměřených na vodohospodářskou infrastrukturu, a to konkrétně v oblasti úpravy provozních smluv. Evropská komise prostřednictvím přílohy číslo sedm Programového dokumentu Operačního programu Životní prostředí požaduje úpravu provozní smlouvy, kterou je spolufinancovaná infrastruktura provozována do souladu s takzvanou nejlepší mezinárodní praxí. K rozporu došlo v otázce rozsahu smluv, jež mají být takto upraveny. Příloha číslo sedm Programového dokumentu Operačního programu Životní prostředí v této oblasti hovoří o smlouvách, na jejichž základě je spolufinancovaná infrastruktura provozována.

V čem byl onen rozpor?
České orgány vnímaly některé části infrastruktury, například čistírny odpadních vod, jako samostatné celky, a jejich provoz byl proto považován za  oddělitelný. Metodika tedy obsahovala ustanovení definující oddělitelnost vodohospodářské infrastruktury a případnou možnost jejího vyjmutí ze stávající provozní smlouvy tak, aby mohla být provozována samostatně. Tímto odděleným vnímáním pak byly upravovány menší smluvní celky než v případě, kdy toto vnímání není možné. Evropská komise tento výklad odmítla z důvodu nežádoucí fragmentace provozních vztahů, a proto požadovala úpravu všech provozních celků v obci realizace projektu.
To je tedy již minulostí. Jak bude fungovat nová metodika?
Metodika stanovuje jasnější pravidla a definuje určitý budoucí standard, ke kterému by měl český vodohospodářský trh postupně dospívat. Můžeme pochopitelně diskutovat o tom, zda historicky zvolený a uplatňovaný mechanismus regulace cen vodného a stočného je vhodně nastaven, zda vychází ze správné bazické hodnoty a jak celý mechanismus učinit přehlednější, ale nepochybně se jedná o krok správným směrem.

Máte za to, že nová metodika je pro Českou republiku výhodnější než stará? Že se, když pomineme přínos dotací k vyššímu zisku soukromých společností, nedala vyjednat širší  podpora pro vodohospodářské projekty?
Možná ano, ale je těžké hodnotit, zda v situaci, kdy Evropská komise drží v ruce všechny trumfy, pozastaví certifikaci celého programu a drží zdvižený varovný prst nad přístupem k vodárenství, šlo dosáhnout více. Ostatně obsažených změn není mnoho, jsou jimi zpřesněná definice souvisejících  rovozovatelských smluv, zapracování novely zákona o veřejných zakázkách, zejména ohledně vhodných hodnoticích kritérií. Důležitější však je, že některé věci se nezměnily.
Co máte na mysli?
Kdyby totiž Česká republika přistoupila na původní požadavek Evropské komise, upravit ještě více zmíněnou definici souvisejících provozovatelských smluv, vznikla by rázem nová skupina problematických projektů, rozsahem ještě výrazně větší, než byla skupina těch 44 projektů. Stojíte-li s nataženou dlaní a protistrana hlídá kohoutek, kterým může prostředky uvolnit, a čas do konce období 2013 se již rapidně krátí, tak vám z této rovnice vyjde jednoduché řešení: Nemáte prostor na pokračování taktických tanečků a musíte dosáhnout takového řešení, které vám situaci alespoň více nezhorší.
Jak osobně vnímáte jednání o nově nastavené interpretaci přílohy?
Kdybych to přirovnal k hokeji, bylo to jako nastoupit do druhé třetiny zápasu za stavu 0:44. Ve druhé třetině jsme dokázali tento nepříznivý stav zlepšit, když se podařilo najít řešení, jak problematickou situaci vyřešit, a naše skóre se mírně zlepšilo. V poslední třetině, díky tomu, že jsme si pravidla dohodli, bychom už žádné góly do vlastní brány dostat neměli a můžeme se pokusit nepříznivý stav zvrátit na naši stranu tak, že dotáhneme stovky projektů do úspěšného konce. Čili k proplacení.

Jak hodnotíte kvalitu naší vodohospodářské infrastruktury ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie?
Chceme-li se srovnávat se zeměmi Evropské unie, nejsme na tom zatím tak dobře jako například Německo, Rakousko, Holandsko, kde je napojení obyvatel takřka stoprocentní, a se směrnicí Rady č. 91/271/EHS, o čištění odpadních vod, se tyto státy již vyrovnaly. Na pomyslném žebříčku států Evropské unie, co se týče dosažené úrovně vybavení vodohospodářskou infrastrukturou, se však můžeme řadit do evropského průměru.

Jsme tedy průměrní. Bude to někdy lepší?

Situace se v tomto sektoru díky masivním investicím každým rokem zlepšuje. V rámci tohoto programového období má Česká republika možnost čerpat finanční prostředky do vodohospodářského sektoru především v souvislosti s její povinností naplnění podmínek směrnice Rady č. 91/271/EHS, o čištění městských odpadních vod.

Jak se ČR daří naplňovat podmínky zmíněné směrnice? A jakou roli v tom hraje Operační program Životní prostředí?
Naplnění podmínek této směrnice bez možnosti využití dotací z Operačního programu Životní prostředí by s největší pravděpodobností vedlo k významnému zvýšení vodného a stočného, a proto k velkému zatížení veřejných rozpočtů. V důsledku se to v posledních letech týká řádově desítek miliard korun  nvestovaných do vodohospodářské infrastruktury.

Zdroj: PRIORITA č.7/2012