Jaké faktory přispějí ke zvýšení ceny elektrické energie v příštím roce? Co ovlivňuje cenu vodného a stočného?

iDNES: Příští rok vzroste cena elektřiny zhruba o tři procenta, přestože na burzách už rok v kuse klesá. Účty za proud zvyšuje růst příspěvků na obnovitelné energie a také snížená podpora státu.

Cena elektřiny na pražské burze už dvanáct měsíců v řadě klesá a podobně je tomu i v dalších evropských zemích. Například ČEZ v červenci nakupoval elektřinu o pět procent levněji než v únoru.

Ekonomové očekávají růst cen mezi jedním až pěti procenty. Pro zdražování i přes pokles cen takzvané silové elektřiny, se kterou se obchoduje na burzách, existují tři důvody. Především je to další růst příspěvků na obnovitelné zdroje, který je součástí koncové ceny elektřiny pro zákazníky.

Silová elektřina se totiž na koncovém vyúčtování podílí z necelé poloviny, stále větší význam má právě příspěvek na obnovitelné zdroje. Energetického regulačního úřadu (ERÚ) v současnosti propočítávají, kolik bude podpora obnovitelných zdrojů v příštím roce stát. Ačkoliv ještě práci nedokončili, už nyní se mluví o sumě přesahující 40 miliard korun (letos 36 miliard).

Druhým důvodem zdražení je, že část z tohoto příspěvku za spotřebitele platí stát. Ministerstvu financí se to však už zdá moc a místo dosavadních 11,7 miliardy korun v příštím roce přispěje jen 9,7 miliardy. Dvě miliardy tak zůstanou v rozpočtu a o to víc budou muset zaplatit spotřebitelé. Podle analytika společnosti Cyrrus Marka Hatlapatky seškrtání státní podpory znamená 30procentní zvýšení příplatku na obnovitelné zdroje. Ten by tak z dosavadních 419 korun za megawatthodinu stoupl zhruba na 550 korun. S podobným údajem operuje také ERÚ.

Posledním důvodem, který se do koncových cen elektřiny promítne, je růst DPH o jeden procentní bod od ledna roku 2013.

Celý článek "Elektřina zlevňuje, lidé však kvůli příspěvkům na slunce a vítr zaplatí víc" čtěte na iDNES.cz ZDE

Cenyenergie.cz: Zeměkouli říkáme „modrá planeta“ podle životadárné tekutiny, která je ale stále vzácnější. Stoupá cena vody kvůli vodárenským společnostem? Doplácíme na nákladné čističky, které požaduje Evropská unie? Je v bohatších zemích pitná voda dostupnější?

Celá tuzemská populace loni zaplatila faktury za 486 milionů kubíků vody, tedy o 9 % méně nežli v roce 2003. Všichni dohromady jsme odvedli 28,57 miliardy Kč, což je naopak nárůst o 43,73 % oproti roku 2003. Přibližně stejně stoupaly náklady za vodné i stočné. Víceméně shodný zůstává také podíl, který z celkového objemu vody odčerpaly domácnosti - dělá asi 65 %.

Jaká je situace v okolních státech? S denní spotřebou bezmála 90 litrů vody na osobu patří naše spotřeba k nejspořivějším. Například průměrný Němec a Angličan odčerpají zhruba o třetinu, respektive o polovinu energie víc. Cenové srovnání není tak jednoznačné. Za kubík dáváme průměrně 72 Kč, což je přibližně dvakrát víc než v Itálii a dvakrát méně než v Dánsku. Dlouhodobý trend je ovšem všude tentýž. Od Španělska po Estonsko lidé omezují spotřebu vody, a přitom za ni platí pořád víc.

Stoupající cena kubíku vody při klesající spotřebě má logické vysvětlení. Tržní hodnotu vody nedělíme jenom na vodné a stočné, nýbrž také na proměnlivou a stálou složku. Cena vody = vodné + stočné, přičemž vodné je poplatek za pitnou vodu a její dodání a tvoří cenu vody asi z 52 %. Stočné je poplatek za odvádění a čištění odpadních vod a tvoří cenu vody asi ze 48 %. Druhý pohled - Cena vody = variabilní náklady + fixní náklady, přičemž variabilní složka jsou náklady za samotnou vodu, její dodání a odvedení, závisí tedy na naší spotřebě. Variabilní náklady tvoří cenu vody asi z 20 %. Fixní složka, která tvoří cenu vody asi z 80%, jsou náklady například na údržbu a rekonstrukci vodovodní sítě, mzdy, nájem vodohospodářské infrastruktury.

I když omezíme spotřebu vody na nezbytné minimum, bude nadále stejně nákladná údržba potrubí a čističek nebo práce vodohospodářů. Abychom tyto nezbytné investice pokryli, bude muset výsledná cena za jeden kubík energie nepřímo úměrně stoupnout. Pokud by ovšem většinová fixní složka zůstávala neměnná a menšinová variabilní složka průběžně klesala, celková suma na našich fakturách by nerostla.

Do ceny vodného a stočného jsou zahrnuty náklady na materiál (cca 14 %), energie (cca 8 %), mzdy (cca 12 %), obnovu a opravy infrastruktury (cca 15 %), za kterou je nutné odvádět nájem obcím (cca 23 %) a další poplatky nebo provozní náklady. Podíly jednotlivých položek nejsou pevně stanoveny, zákon ovšem reguluje zisk pro vodárenské společnosti - vzhledem k celkovým nákladům se pohybuje kolem 10 %.

Nová pravidla umožňují meziroční nárůst celkového přiměřeného zisku zahrnutého do kalkulace ceny na 1 m3 vody maximálně  5%. Nová pravidla umožňují meziroční nárůst celkového přiměřeného zisku zahrnutého do kalkulace ceny na 1 m3 vody maximálně  5%,“ přiblížil Radek Ležatka z tiskového odboru Ministerstva financí. Průměrná meziroční inflace během posledních deseti let byla přitom 2,26 %.

„Nezbytná je zároveň obnova stávající infrastruktury, jejíž technický stav je stále ještě dluhem minulosti. Za předešlého režimu totiž nebyly vytvářeny finanční zdroje pro budoucí obnovu,“ bilancuje Jiří Hladík, tiskový mluvčí Severočeské vodárenské společnosti. Neodkazuje však pouze před rok 1989, ale také k našemu vstupu do Evropské unie. „Česká republika na sebe vzala obrovský závazek, související s čištěním odpadních vod a odkanalizováním obcí nad 2000 obyvatel. Naše společnost proto musela kvůli přísné evropské legislativě investovat miliardy korun,“ řekl Hladík.

"Z pohledu ztrát je odstraňování ztrát pod 10 % je nejen neekonomické, ale prakticky nemožné, odstraňování ztrát pod 20 % je z hlediska ekonomického spíš ztrátové.", řekl Jan Žáček, tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství.

Celý článek "Proč platíme za vodu stále víc, když její spotřeba klesá?" čtěte na Cenyenergie.cz ZDE.

Zdroj: www.cenyenergie.cz, www.idnes.cz