Plynulá jízda bez zbytečného zrychlování a brzdění je úsporná. A také bezpečnější. Každé zrychlování totiž znamená výdej energie, která se pak bez užitku přemění v brzdách na teplo. Platí totiž zákon o zachování energie; a zatímco při akceleraci ji vydáte, zpět už se vám při nuceném zpomalení nevrátí (pokud Vaše vozidlo není vybaveno hybridním pohonem umožňujícím zpětné získávání energie - rekuperaci).

S plynulou jízdou úzce souvisí předvídavost. Ta opět nejen šetří pohonné hmoty, ale pomáhá řešit i krizové okamžiky; a to právě proto, že s nimi počítáte předem. Je zcela zbytečné pospíchat k semaforu, když na něm svítí červená. Podobně je to ovšem při zelené, jestliže jste od semaforu ještě příliš daleko. Pokud je předpoklad, že nebudete moci okamžitě pokračovat v jízdě, vyplatí se zase brzdit raději dříve, abyste nemuseli zastavit úplně, ale startovali „letmo“. Když dojíždíte k nějakému omezení, na křižovatku nebo k obci, vyplatí se už nezrychlovat, ale naopak vozidlo nechat volně dojet. Při dobrém odhadu tam pak budete mít tu správnou rychlost.

Setrvačnosti vozidla s úspěchem využijete nejen při dojíždění k překážkám, ale především při zdolávání stoupání. Čím lépe se vám podaří vozidlo rozjet před kopcem, tím méně budete muset řadit a spotřebujete méně paliva. Se setrvačností je pak třeba počítat i při sjíždění s kopců, protože pojedete-li příliš rychle, ztratíte draze získanou energii při brzdění.

Brzdění je z hlediska spotřeby vždy negativní faktor, protože energie získaná z paliva se bez užitku zmaří. Při brzdění motorem u moderních aut však alespoň dochází k uzavření přívodu paliva (žádné palivo se nespotřebovává), takže jedete takzvaně zadarmo a přitom se šetří brzdy (brzdové kotouče i destičky). Brzdění motorem může tak být u moderních aut výhodnější než „plachtění“ na volnoběh. U nákladních vozidel je navíc ostatně tento způsob jízdy bez zařazení rychlostního stupně zakázán. Namísto toho tato vozidla hojně využívají tzv. motorové brzdy, jež je účinná a bezpečná.

Důležitý parametr ovlivňující spotřebu je také výběr trati. Čím má komunikace vyrovnanější příčný i podélný profil, tím na její ujetí spotřebujete méně paliva. Negativní vliv na spotřebu pak mají různá dopravní omezení vyžadující častou změnu rychlosti, brzdění, akceleraci. Plánujte proto svou cestu dopředu a můžete-li, využívejte služeb dopravního zpravodajství.

Dobrým pomocníkem bývá tempomat. Některé nákladní vozy (např. značky Scania) začínají být vybavovány inteligentními typy tempomatů, které jsou schopny lépe využívat potenciál kinetické energie v kopcovitém terénu.– před stoupáním dočasně zvyšují nájezdovou rychlost (nad úroveň nastanovenou na tempomatu) a před vrcholem naopak omezují další akceleraci pokud rychlost vozidla neklesne pod stanovenou úroveň (např. pod 20 km/hod) až do okamžiku, kdy vůz dosáhne vrcholu resp. vodorovné polohy.

A na závěr: Vyhněte se jízdě na krátké vzdálenosti (do 4 km). Studený motor totiž nestačí dosáhnout potřebné provozní teploty, a tak spotřeba paliva roste na hodnoty 15, 20 i 30 l /100 km.

Praktická rada: Střídmé využívání akcelerace a naopak maximální využívání setrvačnosti je základním předpokladem hospodárné jízdy, zvláště v dopravě ve městě. Omezte jízdy na krátkou vzdálenost.

Eliminujte vysoké otáčky motoru

Až na výjimky platí: čím vyšší otáčky, tím vyšší spotřeba, čím vyšší rychlostní stupeň, tím nižší spotřeba. Nevytáčejte tedy motor do vysokých otáček, včas zařaďte vyšší rychlostní stupeň.

Nejvíce škodlivé je vytáčení studeného motoru. Nejen spotřeba, ale i opotřebení motoru je větší.

Při rozjíždění je mnohem důležitější práce se spojkou než velké přidání plynu. Dobře seřízené vozidlo se rozjede téměř z volnoběžných otáček. Každé zbytečné vytáčení motoru znamená ztrátu paliva bez efektu. Při „jedničce“ má motor díky převodům obrovskou sílu, ale vysokou spotřebu. Proto okamžitě po uvedení vozidla do pohybu řaďte „dvojku“ atd. Motor postupně menším zpřevodováním „ztrácí“ sílu, ale zároveň s řazením „nahoru“ klesá i spotřeba. Další rychlostní stupně tedy už je možné i vhodné řadit postupně při vyšších otáčkách.

Praktická rada: Na vyšší rychlostní stupeň řaďte v okamžiku, když motor dosáhne asi 2-2,5 tis. otáček (za min.), u dieselových motorů klidně i dříve.

Palubní počítač – ekonoměr

Palubní počítač je vhodným pomocníkem pro výcvik optimálního způsobu řízení. Zpravidla umožňuje zobrazit nejen průměrnou, ale i aktuální spotřebu, a tak jej můžete využívat pro testování efektů různých stylů jízdy a jejich vlivu na spotřebu paliva. Buďte však opatrní, abyste přitom neztratili pozornost ve vztahu k provozu kolem Vás.

Kromě továrních přístrojů integrovaných do přístrojové desky pak existují i externí, dodatečně připojitelné jednotky. Pro instalaci si vyžadují, aby vůz byl vybaven tzv. OBD portem (komunikační rozhraní s řídící jednotkou vozu), a jsou schopny zobrazit některé další, pro hospodárnou jízdu zajímavé údaje.

Jedním z takových údajů je například přepočet spotřeby paliva na jízdní náklady (dle zadané ceny pohonných hmot), čas strávený při jízdě či aktuální vzdálenost, kterou vůz při dané spotřebě paliva může ujet. Zvláště tento třetí ukazatel je velmi cenný, jelikož zohledňuje i aktuální změnu stylu jízdy. Tento údaj se totiž počítá z průměrné spotřeby za posledních např. 50 km a zbývajícího množství paliva v nádrži a postupně se stále přepočítává. Z logiky a psychologie také vyplývá, že svítí-li kontrolka množství paliva, jedete úsporněji, zvlášť když aktuálně zobrazovaný dojezd je menší než vzdálenost k nejbližší čerpací stanici.

Z takovéhoto měřiče se pak stává skutečný trenér hospodárné jízdy – ekonoměr.

Praktická rada: Palubní počítač – ekonoměr – je nejlepší trenér hospodárné jízdy

 

Nevozte ve voze nepotřebné věci!

Každý kilogram navíc, který vozíte s sebou, zákonitě zvyšuje spotřebu.

Decetikilogramová zátěž automaticky znamená vyšší spotřebu paliva o asi 0,1 litru (na 100 km). Zdá se to být málo, ale za celý rok Vás nepotřebné věci v kufru o takovéto hmotnosti budou v součtu stát až několik desítek (!) litrů paliva.

Podobným „žroutem" paliva je i prázdný střešní nosič nebo různá aerodynamická neoriginální „vylepšení“, která ve skutečnosti zvyšují odpor vzduchu. Vozidlo se střešním nosičem spotřebovává při rychlostech nad 100 km/hod. minimálně o 10 % paliva více než bez něj.

Negativní dopad na spotřebu má i otevřené okno bočních dveří, menší pak i střešní okno. Zhoršuje se obtékání karosérie a spotřeba paliva roste o několik procent.

U nákladních automobilů pak aerodynamiku významně negativně ovlivňuje nezakrytý náklad či špatně upnutá ochranná plachta.

Při rychlostech nad 75 km/hod. se až polovina energie z paliva spotřebuje právě jen na překonání odporu vzduchu! Znalost této skutečnosti tak řidiče třídy A nenechá lhostejným.

Praktická rada: Nevozte ve vozidle nepotřebné věci, zvláště to platí pro střešní nosič.

 

Pravidelně kontrolujte tlak vzduchu v pneumatikách

Pneumatiky patří k nejdůležitějším součástem automobilu, protože jedině ony jsou v přímém kontaktu s vozovkou. Mají však významný vliv i na spotřebu paliva. Jejich konstrukce, provedení, typ i výrobce – vše je dané už předem.

Někteří výrobci (např. Continental) mají v nabídce speciální „ekologické“ pneumatiky. Tyto pneumatiky mají vždy běhounovou směs se silikou a zpravidla mají pásový charakter dezénu. Kysličník křemičitý – silika velmi podstatně snižuje valivý odpor pneumatiky a má přímý vliv na spotřebu paliva a tím i emise CO₂.

Špatné nahuštění může ale vlastnosti pneumatik (zaplacené v ceně) zcela znehodnotit. Výrobci aut udávají doporučené rozmezí huštění pro poloviční a plné zatížení. Z hlediska spotřeby, ale i z hlediska jízdních vlastností – a tedy také bezpečnosti – se vždy vyplatí hustit na horní hranici tolerance.

Mírné přehuštění však již zhoršuje jízdní komfort a také snižuje i životnost pneumatik. Z pohledu spotřeby je však významně horší i jen malé podhuštění. Pro představu: Pokles tlaku o 0,1 baru (10 kPa) pod předepsanou hodnotu zvyšuje spotřebu paliva až o 5 procent.

Praktická rada: Tlak vzduchu pravidelně kontrolujte (1x měsíčně), a to vždy u studených pneumatik.

 

Správný olej, paliva, údržba

Kvalita oleje významně ovlivňuje spotřebu i životnost motoru. Markantní rozdíl v obou parametrech mezi olejem např. 15W/40 a 0W/40 se projeví zejména v zimním období nebo při častých studených startech. Zatímco u syntetického oleje 0W/40 se motor maže už po několika sekundách, u minerálního oleje běžné kvality 15W/40 na to potřebuje desítky sekund. Investice do kvalitnějšího oleje se zúročí při každé cestě k čerpací stanici a významně prodlouží i životnost motoru. Důležité je přitom také dodržovat výměnné intervaly oleje předepsané výrobcem – zpravidla to bývá minimálně 1x ročně či po ujetí 15 tis. km.

Kvalitnější palivo (např. Shell V-Power nebo V-Power Diesel) rovněž přispívá k hospodárnějšímu provozu – jeho vyšší cenu podle praktických testů provedených německým autoklubem ADAC vyvažuje několikaprocentní (1,0 až 5,6 %) snížení spotřeby paliva, ale také zvýšení výkonu motoru (v řádu kW) a nižší emise škodlivin (tuhých látek, NOx), což prospívá i palivovému a výfukovému systému.

Také způsob tankování ovlivňuje, kolik paliva spotřebujete. Každá kapka, která nenateče do nádrže, zvyšuje spotřebu a znečišťuje životní prostředí. Proto: Tankujte chytře!

Důležitá je pro nižší spotřebu paliva také pravidelná údržba vozidla. Špatně seřízený motor či zanesený vzduchový filtr či děravé výfukové potrubí Vám může lehce zvýšit spotřebu o 10 % nad normální hodnoty. Pravidelná kontrola se Vám tak vyplatí.

Negativní efekt pak často mají dodatečná „vylepšení“ některých součástí vozu (tzv. tuning), která ve výsledku většinou vedou k vyšší spotřebě i zvýšené hlučnosti automobilu.

Praktická rada: Pravidelnou údržbou a používáním kvalitních paliv a maziv udržíte výkonové parametry motoru a nízkou spotřebu paliva.

 

 

Racionální využití vybavení ve voze:

Spotřeba paliva není spojena jen s jízdou, ale i komfortem, který nám dnes vozy nabízejí. Vyhřívání oken, vytápění, klimatizace, autorádio – to všechno jsou spotřebiče vyžadující pro svůj chod energii v podobě elektřiny získávané v alternátoru, jenž je poháněn motorem vozu.

Že se nejedná o malé spotřeby, můžete zjistit, pokud si zapnete některý z těchto spotřebičů a sledujete, jak se to projeví na spotřebě. Například autorádio pro svůj chod spotřebuje jen pár desítek wattů. V přepočtu na palivo je to však několikanásobně více, jelikož energetická účinnost současných vozidel – vyjádřena energií, kterou je vůz schopen z dodaného paliva efektivně pro svou jízdu či chod spotřebičů využít – je velmi nízká (dosahuje jen asi 15 %).

Zpravidla největší vliv na (vyšší) spotřebu paliva má klimatizace, která Vám může odebrat až několik kW výkonu motoru. Proto je dobré ji využívat opravdu racionálně, a to i ze zdravotního hlediska.

Významným spotřebičem elektrické energie jsou pak i světlomety respektive v nich instalované světelné zdroje. Většina vozů je dnes vybavena světlomety s halogenovými žárovkami, jejichž měrný světelný výkon se pohybuje na úrovni 20–30 lumenů na watt (jednotku elektrického příkonu), Stále více se ale pro přední tlumená světla prosazují tzv. xenonové světlomety, u nichž zdrojem světla je výbojka s vysoce stlačeným xenonovým plynem a minerálními solemi. Tento typ světelného zdroje má několikanásobně (3–5 krát) vyšší účinnost, což umožňuje proporcionálně snížit množství spotřebované energie při zachování světelného výkonu (v praxi však bývá příkon zdrojů zachován a zvyšuje se světelný tok světlometu).

Na nových vozech se začínají (zatím na zadních světlometech) objevovat tzv. LED diody, jejichž světelný výkon se postupně zvyšuje nad limitní hodnoty halogenových žárovek – to ve výhledu umožní jejich nasazení i u předních světel a navíc, díky vysoké přepokládané životnosti (dosahující řádu desítek tisíc hodin), nebude nutné tento typ světla bez vnějšího poškození fakticky vůbec měnit.

V zemích, kde je uzákoněno celoroční povinné svícení, je další možností jak snížit energetickou náročnost a tím potažmo spotřebu paliva použití předních světlometů pro tzv. denní svícení. Tyto speciální světlomety totiž mají nižší příkon a nevyžadují, aby byly zároveň v činnosti ostatní součásti osvětlení vozu, takže oproti klasickým tlumeným světlům spotřebují o cca ¾ elektrické energie méně.

Praktická rada: Vypínejte elektrické spotřebiče, jakmile je už nepotřebujete.

 

Jak zjistit (energetickou) třídu vozu:

Zajímává Vás, jak efektivní je Váš vůz? Dle tabulky níže si to můžete ověřit! Podle množství emisí CO2, jež vůz při ujetí 1 km vyprodukuje a které je přímo úměrné výši spotřeby paliva, může být buď průměrný (třídy D), úsporný (třídy A, B, C), nebo je energetickým žroutem (třídy E, F, G).

Jelikož v České republice zatím štítkování vozů nebylo zavedeno, níže uvádíme hodnoticí metodiku používanou od ledna 2005 ve Velké Británii.

 

Jak zjistit energetickou třídu řidiče

I chování řidiče je možné podrobit konceptu „energetického štítkování“.

U každého (osobního) vozu dnes výrobce uvádí referenční spotřebu paliva na 100 km. Řidič má tak možnost porovnat ji se svou aktuální spotřebou, jíž ve skutečném provozu dosahuje (zaznamenanou například palubním počítačem či sledováním množství ujetých kilometrů na dané množství paliva).

Řidič, který dodržuje pravidla úsporné jízdy, je schopen při provozu dosáhnout nižší spotřeby, než je hodnota udávaná výrobcem – a to i o více než 20 % (!). Takový řidič je skutečným mistrem v řízení a zasluhuje si být řidičem (energetické) třídy A.

Avšak řidič, který na spotřebu nehledí, nemůže čekat dobré vysvědčení a spadne do třídy E, F či nejhorší G.

Dle tabulky níže se můžete sami zařadit!

Sledování míry efektivnosti co do spotřeby paliva (a výše emisí) se netýká pouze kategorie osobních vozů. I provozovatelé nákladních vozidel a autobusů důsledně monitorují spotřebu pohonných hmot. Jejich zkušenosti přitom jednoznačně říkají, že tím hlavní faktorem ovlivňujícím skutečnou výši spotřeby je nakonec – řidič sám.

 

Ke stažení: Příručka řidiče třídy "A": ZDE