Jak bojovat s krizí – zahrabat se do odpadků

Kvůli probíhající krizi lze zřejmě zdůvodnit skoro vše: šéf ČEZu v ní našel opodstatnění pro mnohaset miliardovou stavbu jaderného bloku, oči zřejmě přivřeme nad podvody firem dodávajících "roušky", tolerovat máme úlety ministrů (vždyť bojují s krizí) a zdá se, že krize nám přinese i vyšší a vyšší hory odpadků na skládkách.

Již dávno před startem pandemie začal parlament projednávat změny v hospodaření s odpady. Zatímco eliminace skládkování je ve stále větším počtu zemí realitou, a jen málokdo předstírá, že vrcholem péče o planetu jsou žluté kontejnery ve městech a vesnicích, u nás tak populární "česká cesta" je zcela jiná. Namísto toho, abychom se postupně vydali k oběhové ekonomice (circular economy, což zní srozumitelněji), ve které je recyklace odpadů jen malá, a ne zrovna nejefektivnější část, vůle našich poslanců směřuje zatím úplně jinam.

Především, je docela pravděpodobné, že "zákaz skládkování", které ministerstvo životního prostředí navrhlo pro rok 2024, se vůlí poslanců změní na rok 2030. Dokonce i snaha o kompromis a posunutí termínu o pár let ze strany "opozice" (což není totožné s parlamentní opozicí) zatím neuspěla. Zazněly i hlasy (například paní Černochová, poslankyně ODS), že pro omezení skládkování není třeba zvyšovat poplatek, neb i při o víc než o třetinu nižším než navrženém poplatku se skládky nevyplatí (doufám, že tuto ekonomickou úvahu nebudeme ověřovat).

A to bylo před nástupem krize, tedy v lednu. Nyní se jistě skládkovací lobby ujme pandemické šance naplno. Dokazuje to nenápadný pozměňovací návrh (pan Zahradník, poslanec ODS), který svůj návrh již krizí odůvodňuje.

Jde v něm o to zpětně legalizovat podvody, ke kterým na skládkách došlo. Skládky totiž mají možnost, aby část odpadu (cihly, hlínu) použily na úpravy skládky a neplatí pak za něj poplatek státu, ale jen správci skládky. Tuto část ale, zdá se, mnohé skládky překročily, a tím nejen zlevnily, a tedy podpořily skládkování (navíc materiálu, který na skládku opravdu nemusí mířit a navíc často "pro sebe", pokud odpad sváží), ale obraly o peníze veřejné rozpočty.

Pan poslanec, kvůli jistotě, chce na toto zapomenout. A navíc, i do budoucna praxi, kdy tento odpad, který by měl být samozřejmě recyklován nebo jinak využit, levně na skládky ukládat dál. Odpovědný poslanecký výbor s tím souhlasí.

Málokdy je tak snadné pochopit, že to, co se děje, je úplně špatně. A to ze všech úhlů pohledu. Ničit v 21. století naši krajinu skládkami, když velká část zemí ukazuje, že to není vůbec nutné, je neuvěřitelné a vysvětlitelné snad jen tím, že proponenti tohoto plánu na skládce nebyli nebo bydlí v bezpečné vzdálenosti od ní.

Z pohledu krize a ekonomiky je zřejmé, že vyšší tlak na oběhovou ekonomiku, redukci odpadů a jejich lepší využívání je podstatným ekonomickým stimulem, který navíc směřuje směrem, který si většina lidí přeje – k méně zničené krajině a udržitelnějšímu fungování společnosti. Náklady na změnu jsme měli vhodnými politikami rozložit nebo snížit již před lety, ale můžeme to činit i nyní. Jsou to velmi výhodné cesty k využití peněz státu.

Logika – zákony byly porušeny, ale raději to smažeme, aby ten, kdo peníze "ukradl", měl jistotu, že je nebude vracet – a k tomu navíc pravidla ještě zhoršíme, je vskutku neuvěřitelná. A pokud má pan poslanec obavu o to, že pro firmy bude doplatek toho, co měly před lety platit, dnes příliš náročný (což je asi pravda), stačí jen najít cestu, jak doplatky rozložit v čase.

Nepochybuji, že proskládková většina v parlamentu je silná a dobře zorganizovaná. Ale třeba nevyhraje. Dobré věci se přece nedějí jen v pohádkách. Ale samo se to asi nestane.

Autor: Luděk Niedermayer

Zdroj: https://blog.aktualne.cz