Investice do vodárenství a tlak státu na růst ceny vody

Aktivity Severočeské vodárenské společnost a. s. (SVS) jsou i po 22 letech ovlivněny podmínkami, které byly nastaveny již na pomyslné startovní čáře. SVS stále splácí dluhy minulosti, kdy byla obnova majetku v regionu severních Čech ještě před vznikem SVS dlouhodobě podfinancována. Dnes je průměrně 60 % tohoto majetku za svou životností - konkrétně až 65 % vodovodních sítí, 58 % kanalizací, 44 % úpraven vody a 34 % čistíren odpadních vod. Tempo obnovy majetku se navíc značně zbrzdilo v přechodném období 2005-2010, kdy jsme po vstupu do EU museli prioritně splnit legislativně dané požadavky na čištění odpadních vod. Zbytečně naddimenzovaná opatření – nad rámec požadavků EU – tehdy představovala v regionu SVS celkové investice ve výši 4,6 mld. korun.

Obnova majetku prioritou
SVS je jako každý vlastník ve vodárenském oboru povinna realizovat Plán financování obnovy vodovodů a kanalizací, což je zákonem stanovený nástroj, který má zajistit životaschopnost majetku do budoucna. Hlavní finanční zdroj na obnovu majetku je cena vody. Z ceny vody si však nejdříve odčerpá 25 % stát, a to formou DPH a řadou dalších poplatků - za surovou povrchovou a podzemní vodu, za vypouštění vyčištěných vod z čistíren zpět do řek aj. Dalších 40% jsou náklady na provoz včetně oprav prováděných provozovatelem. SVS jako vlastník získá 35% podíl, který plně využívá na reinvestice do obnovy a přiměřeného rozvoje majetku. Podíl státu 25 % z ceny vody nevypadá na první pohled nápadně, ale pokud toto procento znásobíme objemem ročně fakturované vody (50,522 mil. m3), dostaneme výslednou částku odváděnou ročně státu ve výši 1,2 miliardy korun! Pokud si tedy stát z ceny vody vezme 25 %, výrazně omezuje vlastníkům vodohospodářského majetku prostředky potřebné na obnovu majetku. A to ve zmíněném podílu nejsou započítány další odvody pro stát, jako např. zdravotní a sociální pojištění z mezd, které také tvoří složku v ceně vody.

Sociálně únosná cena vody
Nabízí se zdánlivě jednoduché řešení – adekvátně zvýšit cenu vody – což však nechceme. V rámci našich kalkulací nadále klademe důraz na udržení sociální únosnosti ceny vody, která podle Světové zdravotnické organizace (WHO) představuje 2 % z čistých příjmů domácností (v tom se řídíme statistickými údaji ČSÚ pro oba kraje na severu Čech). SVS je postavena na principech, mezi které patří sociálně únosná a solidární cena vody, tzn. jednotné ceny vodného a stočného pro všechny odběratele na celém území působnosti SVS. Tento princip garantuje všem připojeným obyvatelům v regionu SVS rovnou a spravedlivou dostupnost vody. Na jednáních se svými akcionáři proto trvale hledáme rozumnou míru obnovy svěřeného majetku, abychom princip sociálně únosné ceny vody zachovali.

Existuje řešení?
Řešením by mohlo být využít pro vodu druhé snížené sazby DPH, která je určená pro základní životní potřeby. Nejnižší zdanění vody má v rámci EU např. i Německo, přičemž sazba 7 % se vztahuje pouze na pitnou vodu, protože voda odpadní zdanění nepodléhá.

Smysl by také samozřejmě mělo, pokud by stát prostředky vybrané ve vodárenství vracel zpět do rozvoje vodního hospodářství – a možností se nabízí celá řada:

• Která vodárenská společnost by nepřivítala např. podporu zasíťování odlehlých, tzn. pro ni ekonomicky nevýhodných lokalit?

• Velmi aktuální je potřeba investic na ochranu vodních zdrojů a jejich kvality. Právě problematická kvalita od státu nakupované surové vody je důvodem zahájení realizace naší letošní největší stavby, kterou je doplnění prvního stupně separace úpravny vody Desná – Souš v celkovém finančním objemu 54 mil. Kč, jakož i právě dokončené rekonstrukce úpravny vody Bedřichov, která zahrnuje doplnění prvního stupně separace a rekonstrukci druhého stupně - filtrace, v celkovém finančním objemu 120 mil. Kč, či právě dokončená intenzifikace úpravny vody Meziboří v celkovém finančním objemu 238,5 mil. Kč.

• A nejsou snad vedle protipovodňových opatření žádoucí také investice státu do opatření k zajištění retence (zadržování) vody v krajině? Nemohl by u nás být inspirací německý propracovaný systém, který motivuje vlastníky pozemků a nemovitostí k co největšímu využívání dešťové vody, namísto jejího nežádoucího odvádění do kanalizace a na čistírny odpadních vod?

Stát postupuje opačným směrem
Přestože se jistě shodneme, že voda patří mezi základní životní potřeby, tak stát postupuje naprosto opačně a odsává z cenu vody stále více a více, např. navrhuje výrazné dvoj- až trojnásobné zvýšení poplatků za odběr podzemní vody, kterou používáme k výrobě vody pitné, což se promítne do kalkulace ceny vody. Návrh Ministerstva životního prostředí na zvýšení poplatků za odběr podzemních vod s cílem jejich úspory je zcela mylný, neboť specifická spotřeba pitné vody v ČR je jedna z nejnižších v Evropě a u veřejných zdrojů není možné tento zdroj surové vody nahradit. Jedná se tak pouze o skryté zvýšení daňové povinnosti, navíc selektivní pro uživatele služby, kteří nemají jinou alternativu.

Cenu vody bezpochyby ovlivní také plánované až desetinásobné navýšení poplatků za objem vypouštěných odpadních vod spolu se zpřísněním limitů znečištění vod v nařízení vlády č. 59/2015 Sb. o vypouštění odpadních vod, které i pro malá města a obce zpřísňuje již tak velmi přísné požadavky na limity látek ve vypouštěných přečištěných vodách – a to opět nad rámec požadavků EU! To si pochopitelně vyžádá rozsáhlé investice do technologií malých čistíren odpadních vod.

Ve výše uvedeném návrhu se těžko hledá logika, možná jen ta, že jde o další snahu o navýšení rozpočtu Státního fondu životního prostředí namísto snahy o dosažení maximální kvality vypouštěných vyčištěných odpadních vod. Protože po několika letech, kdy se investovaly miliardy korun do nadstandardního zkvalitnění čištění odpadních vod, rozhodně nelze tyto návrhy na zvýšení poplatků vnímat jako motivaci ke zlepšení životního prostředí, ale spíše jako trest za nejkvalitnější čištění odpadních vod v celé Evropě.

Ještě stojí za zmínku další deklarovaný záměr Ministerstva životního prostředí, a to zpoplatnit i vypouštění odlehčovaných dešťových vod, zejména v souvislosti s tím, že právě stát je významným „neplatícím producentem“ dešťových vod v jednotných kanalizacích ze silnic, železnic a dalších zpevněných ploch. Zjednodušeně: stát si z uvedených ploch zadarmo odvede dešťovou vodu do kanalizace a na druhém konci, kde je vypouštěna, mu za to ještě zaplatíte.

Je zřejmé, že zmíněné připravované změny legislativy problém s financováním obnovy vodohospodářského majetku ještě prohloubí, což rozhodně není v zájmu občanů. Trend, kdy si naší legislativou zpřísňujeme již tak tvrdé limity EU, je drahá záležitost, kterou v ceně vody zaplatí odběratelé vody z veřejných vodovodů.

Severočeská vodárenská společnost a. s. je na území Ústeckého a podstatné části Libereckého kraje, kde žije přes 1,1 milionu obyvatel, vlastníkem vodovodů, kanalizací a dalších zařízení vodohospodářské infrastruktury. Co do rozsahu sítí jde o největší vlastnickou vodárenskou společnost v České republice. Ke konci roku 2014 v regionu působnosti SVS vzrostla délka vodovodní sítě na 8 949 km (bez přípojek), počet vodojemů je 998 a úpraven vod 54. Kanalizační síť se prodloužila na 3 916 km (bez přípojek), počet čistíren odpadních vod je 196.

Zdroj: Tisková zpráva Severočeská vodárenská společnost a. s.