Hlavní úkoly jednotek požární ochrany při mimořádných událostech s výskytem nebezpečných látek

V jednom z minulých vydání Odpadového fóra (4/2018) jsme se zaměřili na statistické údaje, legislativní rámec a stupně poplachu v souvislosti s chemickými haváriemi. V tomto čísle se soustředíme na radiační mimořádné události a mimořádné události s přítomností nebezpečných chemických látek a B-agens.

Radiačních mimořádných událostí není mnoho, jejich počet se pohybuje mezi jednou až pěti událostmi ročně. Přesto jsou hasiči systematicky připravováni na tyto události, protože by hráli důležitou úlohu při havárii na jaderné elektrárně, zejména by prováděli např. chlazení reaktoru, dopravu vody pro chlazení, monitorování radiační situace, úkoly související s úkoly celostátní radiační monitorovací sítě nebo by řešili jiné mimořádné události, které by nastaly v zóně havarijního plánování. Další úkoly jednotek požární ochrany by souvisely hlavně s ochrannou obyvatelstva, kontrolou kontaminace osob, případnou dekontaminací osob a jejich evakuací ze zóny havarijního plánování jaderné elektrárny do evakuačních středisek. K havárii na jaderné elektrárně naštěstí doposud nedošlo a věříme, že tomu tak bude i v budoucnosti. Složky integrovaného systému, orgány státní správy a samosprávy a pracovníci jaderných elektráren jsou jednou za dva roky prověřováni při cvičení Zóna, jejímž námětem jsou různé scénáře havárie na jaderné elektrárně Temelín nebo Dukovany. Základním vodítkem pro činnosti jednotlivých subjektů jsou vnější havarijní plány.

Radiačními mimořádnými událostmi, ke kterým dochází v průměru několikrát ročně, jsou radiační nehody, při kterých dochází k nálezům zdrojů ionizujícího záření, dopravním nehodám vozidel převážejících radioaktivní materiál, nehodám na pracovištích se zářiči (např. defektoskopie, pracoviště nukleární medicíny), záchytům radioaktivních zářičů ve šrotu nebo nálezům nelegálních skladů s nebezpečnými látkami, kde se často nacházejí radioaktivní soli či radionuklidové zářiče z různých přístrojů.

Jaké jsou hlavní úkoly jednotek požární ochrany při úniku radioaktivních látek? Prvním úkolem je vůbec rozpoznat, zda se jedná o radiační událost. K tomuto účelu hasičům slouží zásahové dozimetry. Následně je důležité stabilizovat situaci, což znamená místo zásahu zajistit tak, aby nebylo nebezpečné pro zasahující osoby ani obyvatelstvo a aby se dal provádět bezpečně zásah. To znamená, aby byl dostatečný prostor pro rozmístění hasičské techniky a vybavení hasičů v nástupním prostoru osobními ochrannými prostředky.

Je třeba uzavřít místo zásahu vytyčením ochranných zón – vnější a bezpečnostní zóny, které se vytyčují podle hodnoty naměřeného dávkového příkonu, k čemuž se opět použijí zásahové dozimetry. Pro svou ochranu a sledování limitu obdržené dávky jsou hasiči vybaveni osobními dozimetry.

Dalším úkolem hasičů je kontrolovat kontaminaci zasahujících i obyvatelstva, k čemuž jsou hasiči vybaveni radiometry. Po celou dobu zásahu musí hasiči dodržovat pravidla radiační ochrany (dodržovat optimální vzdálenost od zdroje a dobu pobytu). Důležité je rovněž odstínění zdroje např. cisternovou automobilovou stříkačkou.

Jednotky požární ochrany povolávají výjezdovou skupinu s rozšířenou detekcí, kterou tvoří chemická laboratoř HZS ČR. Každá jednotka HZS kraje (profesionální hasiči) je vybavena, jak uvedeno výše, zásahovými a osobními dozimetry a radiometry, což jim umožňuje měřit dávkový příkon, dávku, plošnou aktivitu (kontaminaci) nebo dobu pobytu zasahujících osob s ohledem na limitní dávku. Výjezdová skupina chemické laboratoře je vybavena navíc dalšími přístroji, např. gama spektrometry, měřiči kontaminace alfa, beta nebo přístroji pro monitorování radiační situace pojezdovým měřením. Prostřednictvím operačního a informačního centra velitel zásahu informuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jehož zástupci se dostaví na místo zásahu a rozhodnou o dalším postupu se zdrojem ionizujícího záření.

Zásahy na nebezpečné chemické látky Jak bylo již uvedeno v předchozím článku, mimořádné události s výskytem nebezpečných chemických látek se rozdělují ve statistické ročence na havárie s látkami ropné povahy a havárie s látkami neropnými. V tomto vydání se budeme zabývat druhým případem.

Mezi nejčastější patří havárie spojené s únikem čpavku, chlóru, nálezy skladů s nelegálně drženými nebezpečnými látkami nebo odpady, likvidace chemických látek ve varnách drog, nálezy neznámých látek, detekce hořlavých plynů a par, úniky látek do vodních děl či toků.

Ke speciálním činnostem lze zařadit např. stanovení metanolu v alkoholu, které prováděly chemické laboratoře HZS ČR ve svých stacionárních laboratořích při metanolové aféře v letech 2012 – 2013. Chemické laboratoře HZS ČR (Lázně Bohdaneč, Kamenice, Třemošná, Tišnov, Frenštát pod Radhoštěm) analyzovaly tehdy více než 3 tisíce vzorků. Navíc opěrné body s rozšířenou detekcí HZS krajů pomáhaly třídit obaly s alkoholem, které obsahovaly nadlimitní množství metanolu Ramanovým spektrometrem.

Jaké jsou hlavní úkoly jednotek požární ochrany při úniku nebezpečných chemických látek? Zásadním úkolem je záchrana osob. Je nutné uzavřít místo zásahu a vytýčit vnější a nebezpečnou zónu. Dalším důležitým úkolem je nalézt, určit a označit místo úniku, nálezu nebo výskytu nebezpečné chemické látky.

Nepodaří-li se získat informace o látce např. z vnějšího havarijního plánu, přepravní dokumentace nebo označení dopravních prostředků, objektů nebo obalů látek výstražnými symboly nebezpečnosti, je třeba rozpoznat skupenství látky a látku detekovat nebo identifikovat. Jednotky mají k dispozici databázi nebezpečných látek pro mobilní zařízení, takže musí být schopny určit nebezpečnost a účinky látky.

Zásadním úkolem je dále vyloučit iniciační zdroje a zamezit úniku a šíření nebezpečné látky, pokud je to vůbec možné, což mohou být velmi náročné, složité a nebezpečné operace. Může se jednat např. o zachycení nebo odčerpání nebezpečné látky, zatěsnění armatury nebo nádrže nebo odstranění látky dekontaminací místa, z kterého se látka odpařuje a její páry jsou toxické, a tudíž velice nebezpečné pro okolí.

Přitom se musí provádět opatření na ochranu zasahujících osob a ochranu obyvatelstva. V prvním případě to znamená zvolit optimální ochranu dýchacích cest a těla osobními ochrannými prostředky a zajistit dekontaminaci zasahujících osob, kterými nemusí být jen hasiči, ale rovněž příslušníci Policie ČR, zdravotničtí záchranáři nebo zástupci dalších složek IZS. Dále to je dodržování režimových opatření stanovených velitelem zásahu a stanovení a dodržování ochranných zón.

Ve druhém případě si tato opatření můžeme představit jako podání informací obyvatelům nevycházet ven ze svého obydlí, nebo naopak zajištění evakuace, jsou-li k tomu vhodné podmínky. Skrápění vodní clonou pomáhá strhávat páry nebezpečné látky z ovzduší na zem a neutralizovat je, což zamezuje šíření látky do okolního ovzduší, kde by mohlo ohrozit obyvatelstvo.

V případě, že jednotka není schopna látku detekovat, měla by být schopna odebrat vzorek pro možnost detekce nebo identifikace jednotkou vyššího typu (opěrná jednotka), která je vybavena účinnější detekční technikou nebo pro analýzu v chemické laboratoři HZS ČR.

Spolupráce se složkami IZS a orgány státní správy

Kromě základních složek IZS spolupracuje HZS ČR v případě radiačních nehod se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Rovněž je tomu tak v případě nálezů nádob s podezřením na bojové chemické látky, které má tento úřad také v gesci. K podobným nálezům dochází zřídka, ale objevují se. Jedná-li se o nebezpečné chemické látky, které mají charakter průmyslových škodlivin, spolupracuje velitel zásahu podle povahy události s orgány životního prostředí a vodoprávními orgány.

Nezmínili jsme se o mimořádných událostech s výskytem rizikových nebo vysoce rizikových biologických agens (B-agens), kdy příslušné zodpovědné orgány si vyžádají pomoc HZS ČR.

Pokud jde o patogeny humánní povahy, spolupracujeme s orgány ochrany veřejného zdraví. V minulosti šlo např. o podezření na import eboly ze západní Afriky. V případě animálních patogenních agens je veřejnosti nejvíce známa chřipka ptáků, kde hasiči spolupracují s orgány veterinární správy. V uvedených případech je příslušník HZS ČR velitelem zásahu; řídí zásah organizačně a koordinuje součinnost složek IZS v místě zásahu.

Odborným garantem zásahu jsou orgány ochrany veřejného zdraví, resp. orgány veterinární správy a velitel zásahu akceptuje jejich pokyny.

Zvláštním případem mimořádných událostí, ke kterým se přistupuje à priori jako k událostem na B-agens, jsou výhružné provokace obálkami s podezřením na nebezpečný obsah, nejčastěji bílý prášek. V takových případech hasiči obálku zajistí převedením do trojobalu tak, aby obsah nebyl nebezpečný pro své okolí. Okolí místa zásahu dekontaminují a obal převezou do Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany k analýze.

Autoři:

Ing. Jiří Matějka, Ministerstvo vnitra – generální ředitelství HZS ČR,
Ing. Petra Najmanová, HZS hl. m. Prahy

Zdroj: Odpadové fórum 6/2018