Hadry, kam se podíváte!

Exkurze do Diakonie Broumov, to je jako doušek dobrého piva uprostřed Judské pouště! Rázem přestanete vidět všechno tak apokalypticky a zjistíte, že správná cesta existuje.

Předcházet vzniku textilního odpadu si vzali za úkol v Diakonii Broumov. To však není zdaleka největší zásluha tohoto sdružení. Společnosti totiž prokazuje ohromnou službu: zapojuje problémisty zpátky do pracovního procesu. Lidé, kterým by žádný zaměstnavatel práci z pochopitelných důvodů nedal, dostávají šanci. Zloděj po propuštění z věznice není odkázaný na čouhající šrajtofli z kabelky, přeléčený narkoman se nemusí vracet k jehle, kterou pak pohodí na dětském hřišti a bezdomovec konečně přestane zasmraďovat veřejné prostory. „Ti lidé jsou ze dne na den perfektně zaopatřeni. Dostanou práci, náležitou rekvalifikaci, ubytujeme je“, vyjmenovává výhody oblastní ředitelka pro Prahu Mgr. Lenka Wienerová.

Možná vás překvapí, jak příznivá je finanční situace lidí pod křídlem diakonie. „Všechna pracoviště jsou zde normovaná. Aby se náš zaměstnanec dostal alespoň na minimální mzdu, musí denně zpracovat 3,5 metráku textilu. Řidiči jsou zase hodnoceni podle tonáže. Ale když si to všechno propočítáte i s dietami, každému klientovi měsíčně zbude nejméně 4 až 5 tisíc jen na jídlo a cigarety. Prokouří toho dost“, doplňuje paní Wienerová.  Člověk by předpokládal, že takto asociálně založení lidé toho hlavně hodně propijí. „Kupodivu ne, to jsou jenom výjimky. Platí tu přísná pravidla. Všichni se pracovně tak utahají, že si ve tři koupí dva lahváče a usnou. V šest musí být zase jako rybičky, a to je pro ně novinka. Také si uvědomte, že k nám chodí velice zanedbaní a tělesně oslabení, takže pak nemají na vysedávání v Broumovských putykách pomyšlení“, má se čím pochlubit ředitel celého kolosu PhDr. Vítězslav Králík. A skutečně. Během neohlášené návštěvy ubytovny jsem nezaznamenala jediný skleněný pohled.

Přímo v provozu se „makalo jako o život“. Dokud se nepřijedete přesvědčit na vlastní oči, neuvěříte, s jakou vervou se bývalý pouliční výkvět dokáže pustit do boje a „jít proti sobě“. A pak že to nejde. Třikrát fuj zodpovědným osobám, které udělují dotace na kdeco a nepodpoří mnohem více takovou potřebnou a fungující věc, jakou jsou pracovní programy pro bezdomovce! „To můžeme bohužel jedině potvrdit. Kombinace sociálna a výdělečné činnosti jim nejde pod nos, a tak jsme museli založit s.r.o.“, postěžovalo si unisono vedení. „Je třeba se otáčet, protože musíme dát každý měsíc výplatu 160 lidem. Naštěstí máme odbyt v Česku i zahraničí. Oblečení, které neumístíme na humanitární pomoc, do výdejních středisek a do našich bazarů, jde na další zpracování. Vyrábí se z něj lepenky, textilie pro automobilový průmysl, dobře jdou na odbyt čisticí hadry, které odebírají hlavně německé firmy, a pak je rovnou prodávají.“ Celkem se takto zpracuje 5 tisíc tun.

 Vypadá to, jakoby všechno běželo „jako na drátkách“, ale také občas přijde mrtvé období a sbírky neprobíhají. „Někdy to stagnuje tři čtvrtě roku, proto musíme mít sklady. Ročně sem přijede více než  600 vagonů o deseti tunách, které musí provozem projít,“ říká pan Králík. Na fotografiích se pokochejte obrovskou hromadou v bývalém seníku. Ač by to jeden neřekl, vydrží akorát na dva měsíce. Ještě více vás zaujme sklad v broumovském kostele, který diakonii roku 1997 darovala diecézní rada husitské církve. V budoucnosti by měla být bývalá fara přetvořena v nové ubytovací prostory. Šatstvo možná vypadá na první pohled nevzhledně, ale je čisté. „Pracujeme výhradně s kvalitním materiálem. Proto apelujeme na všechny, aby nám posílali pouze vypraný textil. Ono se naštěstí stává málokdy, že nám někdo předává pozůstalost a smete tam všechno i s podlahou. Oblečení nemusí být přímo módní, to ne, ale divila byste se, jak jsou naši klienti vybíraví. Pokud to není značkové a v kurzu, nezajímá je to,“ směje se ředitelka.

 Ze 100 kg je nositelných pouze 5 – 7 kg. Je potom velká škoda, když pošlete do diakonie parádní oblečení, aniž byste jej vyprali. „To je potom rychlý proces. Okamžitě putuje celý pytel do spalovny k likvidaci“, konstatuje nekompromisně paní Wienerová. Tam mimochodem končí v České republice podle statistiky 150 000 tun, v diakonii se podaří  zachránit 7 až 8 tisíc tun. Každopádně je fajn, že lidé ve sbírkách nevidí jen poskytnutí materiálu na humanitní účely, ale především ekologický smysl.

Samé pozitivní zprávy, viďte. A pohádka ještě nekončí. Vítězství ducha nad hmotou zaznamenalo opakovaně v Diakonii Broumov další podobu. „Naši klienti neumí hospodařit a někteří mají dluhy. Výplatu jsou schopni rozpůjčovat a prohýřit na to tata. Je však obdivuhodné, jak se dovedou zachovat v situaci, kde bych nedala ruku do ohně téměř za nikoho,“ pouští se do vyprávění paní ředitelka. „Občas se stane, že někdo odevzdá ošacení, ve kterém si omylem nechá peníze. Na Slovensku věnovala jedna babička kabát. Už byl na cestě do Broumova, když s hrůzou zjistila, že v něm nechala 10 000 euro! Ten vagon se podařilo identifikovat a peníze byly na světě. Anebo jindy našel náš klient 50 000 Kč, které vrátil. A to je zrovna sakra potřeboval! Dali jsme mu samozřejmě odměnu 5 000 Kč. Pochopte, že bychom neměli šanci na to přijít. A stejně se zachoval fantasticky.“

A tak to chodí na městě Broumově, odkud putují příkazy do Prahy. „Na to jsem samozřejmě velice pyšný. Však už v dávných letech vládli Benediktini z Broumova, a tady se historie opakuje v menším měřítku,“ medí si s očividnou nadsázkou pan ředitel a já se koukám do skromné tváře člověka, který se však na rozdíl od chvástavých správců vzdušných zámků může pochválit právem!

Zdroj: Odpadové fórum 9/2011

Autor: Lucie Čecháková