Finové netřídí plast v českém slova smyslu

Finský vzdělávací systém je jedním z nejúspěšnějších na světě a i z jejich sociálního systému bychom se všelico mohli naučit. Na konci minulého roku se Finsko stalo první zemí na světě, která vydala stavební povolení na vybudování trvalého podzemního úložiště jaderného odpadu. Zařízení vznikne na ostrově Olkiluoto u jaderné elektrárny nedaleko Raumy na jihozápadě země a v provozu by mělo být asi v roce 2023. Co je ale opravdu zarážející, místní obyvatelé se stavbou souhlasí.

Tíkající bomba

Trash Aquarium, takto pojmenovala finská umělkyně Kristiina Tuura svou uměleckou instalaci věnovanou mořskému odpadu vylovenému ve Finském zálivu. Ve svém akváriu plném odpadu se Finka pokouší divákovi přiblížit současný zdevastovaný stav moře.  Dílo bylo k vidění v rámci letošního Týdne designu v Helsinkách. 

„Je Finský záliv skrytou pro naše oči tajnou skládkou?“ pokládá si již dlouhá léta otázku finská umělkyně. Kristina Tuura má s odpadem dlouhodobou zkušenost: používá ho jako umělecký materiál už od roku 2012. Jako odpověď nabízí pestrou paletu nápaditých instalací. Letos divákům předložila akvárium plné nečekaných nálezů: součástky kol, baterky, rybářské sítě, plechovky, nákupní karty, hráčky. Některé sem urazily dlouho cestu po souši, jiné jednoduše odfoukl vítr z místních pláží. Všechny nalezené předměty jsou nám důvěrně známé a o nečekanosti těchto nálezů se dá polemizovat. „Tři čtvrtě odpadu vyhozeného na finských plážích je z plastu,“ popisuje situaci umělkyně.

V centru Helsinek se nachází známá secesní socha mořské panny s názvem Havis Amanada, což doslova znamená „milovaná mořem“.   Mořská vila vychází z vody a ohlíží se na Finský záliv. Pro Finy se jedná o symbol lásky a vděčnosti moři. Svou instalaci Krstiina pojmenovala „kytice pro Amanadu“, ta by ovšem žádné mořské panně radost neudělala: je totiž celá sestavena z plastového odpadu nalezeného v jejím mořském domově. „Cílem je přilákat pozornost obyvatelů a designerů k problému znečištění a významu udržitelného designu,“ vysvětluje umělkyně. Mezitím finský průmyslový design je známý v celém světě a nezaostává ani v oblasti udržitelnosti. Ročně Finsko investuje kolem 3,4 % svého HDP do výzkumu a inovací. Výsledkem je řada inovativních postupů v oblasti udržitelného bydlení, dopravy a dalších sfér života.

Letošní instalace Tuurové je výsledkem spolupráce organizací Divers for Baltic Sea (Potápěči pro Baltské moře) a Baltic Sea challenge (Výzva pro Baltské moře), které organizovaly na konci srpna úklid finského a ruského pobřeží Baltského moře. Je nutné dodat, že výzva již oslavila řadu úspěchů na poli boje se znečištěním moře, a to nejen v oblasti osvěty, ale i v legislativním rozměru. Například akční plán organizace byly zahrnut v roce 2014 do environmentálního plánu města Helsinky 2020 a 2050.

Baltské moře se potýká s velkým znečištěním, důvodem jsou částečně i přírodní podmínky. Kvůli svému relativně mělkému dnu a malé výměně vod se sousedním Severním mořem se zde drží znečišťující látky. Plast bohužel není jediným, ani největším nepřítelem Baltského moře. Nepřítomnost ekologických norem umožňuje průmyslu vypouštět odpad přímo do moře nebo do vodních toků do něj ústících. V tomto ohledu velký podíl na současném stavu mají země bývalého východního bloku. Navíc státy kolem Baltského moře provozují intenzivní zemědělství založené na chemickém hnojení. Největším problémem jsou tedy přítoky, znečištěné od průmyslu a hnojiv, které způsobují eutrofizaci a vyživují v moři plankton.

Kromě odpadních vod, které tečou do Baltského moře, představuje samostatný problém také nelegální vypouštění škodlivých látek z lodí. Navíc bylo Baltské moře také dějištěm námořních bitev první a druhé světové války. Z této doby leží na dně moře řada vraků lodí, nevybuchlých nábojů a chemických zbrání. Někteří odborníci dokonce označují Baltské moře za tíkající bombu.

Nakládání s odpadem

Finský systém nakládání s odpady se vyznačuje řadou specifik oproti českému. Hned na začátku je důležité poznamenat, že nakládání s odpadem se nachází v pověření samosprávy obcí, které mají poměrně velkou svobodu při vytváření vlastního plánu odpadového hospodářství. Stát pouze dohlíží na to, jsou-li v těchto lokálních zákonech obsažena obecně závazná ustanovení a cíle národní politiky odpadového hospodářství, vyplývající například z Plánu odpadového hospodářství Finska.

Pravděpodobně nejvýraznější odlišnost spočívá v tom, že Finové netřídí plast v českém slova smyslu.  Na plastové a skleněné láhve ve Finsku platí zálohový systém, který má údajně 97 procentní úspěšnost. Ostatní produkce plastu ve Finsku není příliš vysoká a složení plastů v odpadu je heterogenní, jedná se zejména o folie PP a různé krabičky PS a jiné materiály včetně PVC. Zbytek plastu tedy putuje do suchého hořlavého odpadu, z něhož se vyrábí certifikované palivo – REF.

Ze slov cizinců plyne, že ve Finsku je třídění odpadu skoro náboženským obřadem. Platí zde vyhláška, že každý dům, kde je více než 5 bytů musí mít nádobu na separovaný papír a bioodpad, součástí této vyhlášky je také ustanovení: „Pokud bude nalezeno v nádobě na směsný odpad více než 50 % bioodpadu, může být cena za odvoz tohoto odpadu navýšena o 50 %.“ Dům, kde je alespoň 10 bytů, musí mít také nádobu na sběr kovu, skla a kartonu.

Kontejnery na třídění odpadu jsou umístěny ve speciálních uzamykatelných domcích, u nichž se jazyk vzpírá pojmenovat toto místo smetiště. Každá typická rodina vyrazí o víkendu s kufrem plným vratných plastových a skleněných lahví do sběrny a vrací se domů s o  něco tlustší peněženkou: záloha se tu totiž vyplácí téměř v plné míře. Poplatky za odpad jsou závisle na velikosti nádoby na odpad a na tom, jak často je odpad vyvážen. Tedy čím více domácnost odpad recykluje, tím menší poplatek platí.

Podle posledních statistických údajů se ve Finsku recykluje 33 % komunálního odpadu. Pozoruje se pokles v materiálovém využití, ale značné zlepšení je ve využití bioodpadu. Mezi hlavní cíle Národního plánu odpadového hospodářství Finska pro rok 2016 patří 50 procentní minimální limit pro zpracování tuhého komunálního odpadu, 30 % komunálního odpadu se plánuje využít energeticky a na skládku se uloží maximálně 20 % z celkového množství. 50 procentní recyklační cíl zahrnuje 30 procentní materiálové využití, 6 procentní kompostování a 14 procentní výrobu bioplynu.

V nedávné době prošlo Finsko řadou radikálních změn ve své politice nakládání s odpady. Například v roce 2005 zavedla země zákaz skládkování neupraveného odpadu a v nedávné době i částečný zákaz ukládání organického odpadu na skládky.

Potravinový odpad

Podle posledních statistik finské domácnosti vyprodukují 160 000 milionů kil potravinového odpadu za rok. Podle stejných statistik stravovací zařízení ročně vyhodí 20 % uvařeného jídla. Jedná se o relativně dobrý výsledek, nicméně podle studií Evropské komise vzniku dvě třetiny tohoto množství se dalo předejit.  Předcházení vzniku potravinového odpadu si Finsko vytýčilo jako jednu z velkých výzev národního plánu odpadového hospodářství. Plakáty ve školních menzách neustále vyzývají k omezení plýtvání potravinami. Ovšem největší „game changer“ není osvětový tlak ze strany propagandy, ale skutečně chutné a rozmanité pokrmy na váhu, díky nimž si jedinec sám určuje velikost a obsah své porce. Zajímavostí je, že se v roce 2005 tehdejší francouzský prezident J. Chirac nechal slyšet, že finská kuchyň je jedná z nejhorších na světě, což pochopitelně vyvolalo obrovskou nevůli ve Finsku. O tom, zda měl pravdu, vždy můžete posoudit sami během návštěvy. 

BOX: Fakta o Finsku

V roce 2014 ve Finsku bylo vyprodukováno 2,6 mil. tun komunálního odpadu.

Z toho:

• Energeticky využito 1,3 mil. tun
• Materiálně využito 856 000 tun
• Uloženo na skládky 460 000 tun

Skládkovací poplatek činí 70 eur za tunu (2016)

Zdroj: Odpadové fórum

Autor: Kristina Veinbender