Evropský účetní dvůr: Cíle EU v oblasti ekologického vodíku nejsou realistické

EU měla při kladení základů pro vznikající trh s obnovitelným uhlíkem jen smíšený úspěch. Uvádí to nová zpráva Evropského účetního dvora. I když Evropská komise podnikla řadu pozitivních kroků, v celém hodnotovém řetězci vodíku přetrvávají problémy a je nepravděpodobné, že by EU do roku 2030 splnila své cíle stanovené jak pro výrobu, tak pro dovoz obnovitelného vodíku. Auditoři vyzývají ke kontrole skutečného stavu. Je potřeba zajistit, aby cíle EU byly realistické a její budoucí strategická rozhodnutí neohrožovala konkurenceschopnost klíčových průmyslových odvětví ani nevytvářela nové strategické závislosti.

Obnovitelný neboli „zelený“ vodík může ovlivnit budoucnost klíčových průmyslových odvětví EU. Může pomoci s dekarbonizací zejména obtížně elektrifikovatelných sektorů, jakými jsou například výroba oceli, petrochemie, výroba cementu a výroba hnojiv. Může EU rovněž pomoci splnit cíle EU v oblasti klimatu – tj. nulových emisí uhlíku – a dále snížit její závislost na fosilních palivech z Ruska.

„Průmyslová politika EU v oblasti obnovitelného vodíku potřebuje kontrolu skutečného stavu,“ uvedl člen EÚD odpovědný za audit Stef Blok. „EU by se měla rozhodnout pro strategickou cestu k dekarbonizaci, která nenaruší konkurenceschopnost klíčových průmyslových odvětví EU a nepovede ke vzniku nových strategických závislostí.“

Komise pro výrobu a dovoz obnovitelného vodíku stanovila přehnaně ambiciózní cíle: 10 milionů tun (pro výrobu i dovoz) do roku 2030. Tyto cíle přitom nevycházely z důkladné analýzy, ale byly motivovány politickou vůlí. Dosažení těchto cílů bylo navíc ztíženo rozpačitým začátkem. Zaprvé, rozdílné ambice jednotlivých členských států nebyly vždy v souladu se stanovenými cíli. Zadruhé, Komisi se při koordinaci s členskými státy a průmyslem nepodařilo zajistit, aby všechny strany postupovaly stejným směrem.

Na druhé straně auditoři chválí Komisi za to, že se navrhla většinu právních aktů v krátké době. Právní rámec je téměř dokončen. Komise tak vytvořila jistotu, která je při vytváření nového trhu klíčovým prvkem. Dosažení shody na pravidlech pro vymezení obnovitelného vodíku však určitou dobu trvalo a oddálilo přijetí řady investičních rozhodnutí. Navrhovatelé projektů také odkládají investiční rozhodnutí z toho důvodu, že nabídka závisí na poptávce a naopak.

Vybudování vodíkového průmyslu v EU si vyžádá značné veřejné i soukromé investice. Komise však nemá úplný přehled o potřebách, ani o objemu dostupných veřejných finančních prostředků. Financování z EU – jehož objem na období 2021–2027 auditoři odhadují na 18,8 miliardy EUR – je rozptýleno do několika programů, a pro podniky tak není snadné určit typ financování, který je pro jejich projekt nejvhodnější. Většinu finančních prostředků EU využívají členské státy s vysokým podílem průmyslu, který je obtížně dekarbonizovatelný. Tyto země zatím dosáhly u plánovaných projektů většího pokroku; jde o Německo, Španělsko, Francii a Nizozemsko. Stále však není zaručeno, že se potenciál EU pro výrobu vodíku podaří plně využít nebo že veřejné financování umožní EU přepravovat „zelený“ vodík po celé EU ze zemí s dobrým potenciálem pro jeho výrobu do zemí s vysokou poptávkou průmyslu.

Auditoři vyzývají Komisi, aby aktualizovala svou vodíkovou strategii, a to na základě bedlivého posouzení tří důležitých oblastí: jak nastavit tržní pobídky pro výrobu a využití obnovitelného vodíku, jak stanovit priority v rámci omezených finančních prostředků EU a na které části hodnotového řetězce se zaměřit, a která průmyslová odvětví si chce EU udržet a za jakou cenu vzhledem ke geopolitickým důsledkům výroby v EU ve srovnání s dovozem ze třetích zemí.

Obecné informace

Vodík lze vyrábět různými způsoby, například z vody s využitím elektřiny (elektrolýza), nebo ze zemního plynu (reformováním). Obnovitelný vodík – tj. vodík vyráběný s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo biomasy) – je jedním způsobů, jak omezit zátěž, kterou těžký průmysl v EU z hlediska klimatu vytváří.

Obnovitelný vodík však zároveň s sebou nese řadu úskalí: výrobní náklady a potřebu elektřiny z obnovitelných zdrojů a vody. V roce 2022 se vodík podílel na evropské spotřebě energie méně než 2 % a největší podíl na poptávce připadal na rafinerie. Ve zprávě se uvádí, že objem poptávky, která má být podle odhadů podnícena, nedosáhne do roku 2030 ani 10 milionů tun, což je daleko od 20 milionů tun původně plánovaných Komisí. Auditoři rovněž upozorňují, že v současnosti EU nemá žádnou obecnou strategii pro dovoz vodíku.

Zvláštní zpráva 11/2024 „Průmyslová politika EU v oblasti obnovitelného vodíku: právní rámec byl z větší části přijat – nastal čas na kontrolu skutečného stavu“, je k dispozici na internetových stránkách EÚD. EÚD v minulosti vydal několik zvláštních zpráv týkajících se průmyslové politiky EU, jako například o technologiích skladování energie a o bateriích.

Dokument ke stažení: