Evidujeme elektroodpady nebo elektrozařízení?

Otázku položenou v titulku jsem za poslední dva roky slyšel velmi často. Možná, že je to způsobeno nedostatečnou osvětou, možná že jsou současné legislativní předpisy příliš složité. Pokusím se nastínit, v čem vidím problém.

Elektrozmatek nebo elektrozmetek?
Strohá definice zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech říká, že „elektroodpadem je elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně komponentů, konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které v tom okamžiku jsou součástí zařízení“. Tím to ale nekončí. Používá se i pojmem „elektrozařízení pocházející z domácností“, která jsou předmětem zpětně odebíraných výrobků (podle § 38 zákona). Elektrozařízením pocházejícím z domácností je „použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání“ [podle § 37g písm. f) zákona].
Prakticky tak můžete mít vedle sebe tři hromady vizuálně totožných výrobků, ale evidenčně to bude jedna hromada elektroodpadů, jedna hromada elektrozařízení a jedna hromada elektrozařízení z domácností. Když přečtete § 37 až do konce, pochopíte, že rozdíl je pouze ve financování nakládání se zmíněnými třemi hromadami. Nejde to řešit jinak? Musíme absolvovat takový legislativní slalom i přes to, že to stejně někdo sesype dohromady a zpracuje? Nedivím se, že některé sběrné dvory přijmou výrobek jako elektroodpad a předají kolektivním systémům jako elektrozařízení z domácností. Citace z legislativy uvedené v tomto článku si „elektro-pojmy“ také pletou.

Co vlastně evidovat?
To najdete ve vyhlášce MŽP č. 383/2001 Sb. (ve znění novely č. 353/2005 Sb.) a č. 352/2005 Sb. Provádíte-li sběr, zpracování, využívání a odstraňování elektroodpadů, pak musíte vést evidenci podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 352/2005 Sb.

Průběžná evidence odpadů a elektroodpadů
Provozovatelé zařízení ke sběru, zpracování, využívání a odstraňování elektroodpadů vedou průběžnou evidenci o elektroodpadech a jiných odpadech a způsobech nakládání s nimi za elektroodpady a jiné odpady vlastní a za elektroodpady a jiné odpady převzaté, a to za každou samostatnou provozovnu a za každý druh elektroodpadu a jiného odpadu zvlášť. Průběžná evidence obsahuje:
• množství vzniklých odpadů (u vyřazených elektrozařízení a jiných odpadů: název, katalogové číslo a kategorie odpadu podle Katalogu odpadů; u odpadů vzniklých při zpracování vyřazených elektrozařízení: název, číslo a kategorie odpadu podle přílohy č. 8 vyhlášky);
• způsob nakládání s odpady (přitom se použije příloha č. 8 vyhlášky);
• množství odpadů předaných k dalšímu využití nebo odstranění a identifikační údaje oprávněných osob, kterým byly odpady předány podle přílohy č. 8 vyhlášky;
• množství přijatých odpadů (u vyřazených elektrozařízení a jiných odpadů: název, katalogové číslo a kategorie odpadu podle Katalogu odpadů; u odpadů vzniklých při zpracování vyřazených elektrozařízení: název, číslo a kategorie odpadu podle přílohy č. 8 vyhlášky), údaje o původci nebo oprávněné osobě, od které byly odpady přijaty, včetně identifikačních údajů podle přílohy č. 8 vyhlášky;
• datum a číslo zápisu, jméno a příjmení osoby odpovědné za vedení evidence.

Použitý výrobek nebo už odpad?
Zvláštní význam v celé problematice zaujímá § 38 odst. 8 zákona o odpadech, který říká: „Zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění“. To, že zákon o odpadech obsahuje § 3, kde se zkoumá, zda vůbec došlo k naplnění definice pojmu „odpad“, se zde zcela ignoruje! Kde je dáno, že takový výrobek není opakovaně použitelný? Přesto se výrobek direktivně stává odpadem.

Kdo je původce?
To je asi největším problémem zákona o odpadech. Paragraf 38 odst. 8 zákona nespecifikuje, kdo je původcem u odpadu, který byl oprávněnou osobou jako použitý výrobek převzatý k využití nebo k odstranění. A tak přichází na řadu lidová tvořivost, která má za důsledek zkreslení celé evidence. Pokud by totiž oprávněná osoba evidovala přijatý použitý výrobek jako vlastní odpad (kód nakládání A00), nelze zpětně zjistit, kdo jí použitý výrobek předal. Pokud bude použitý výrobek již evidovat jako převzatý odpad (kód nakládání B00), pak může uvádět údaje o původci nebo oprávněné osobě, od které použitý výrobek převzala. V druhém případě však v evidenci zcela chybí záznam o produkci odpadu. Je patrné, že nám pro tyto účely v současných prováděcích vyhláškách chybí kód nakládání specifikující sběr použitých výrobků (elektrozařízení), které se ve chvíli předání oprávněné osobě ke zpracování stanou odpadem.

Roční hlášení a stanoviska MŽP
Z výše uvedeného vyplývá, že osoba provádějící sběr elektroodpadů se ocitá v neřešitelné situaci. Odbor odpadů MŽP proto vydal začátkem ledna 2007 metodické „Sdělení pro vedení evidencí v roce 2007 odpadů, autovraků, elektrozařízení a elektroodpadů a zařazování odpadů vzniklých při zpracování autovraků a elektrozařízení“, kde doporučuje sběr elektroodpadů řešit „dočasný opatřením“ s pomocí kódu nakládání „BN30“. Ten je vyčleněn pro předání zpětně odebraného výrobku do systému sběru odpadů a jako partner se uvádí identifikace provozovny osoby, která výrobek předala (podle zvyklostí z evidence odpadů). Pokud se jedná o fyzickou osobu (občana), tak se uvede „název a IČZÚJ obce, ve které bylo elektrozařízení vyprodukováno“.
Dále odbor odpadů MŽP vydal metodické „Sdělení o způsobu odevzdávání ročního hlášení v případě sběru elektroodpadů v roce 2006,“ ze kterého vyplývá, že pokud se oprávněná osoba zabývá pouze sběrem elektroodpadů (ke zpracování je předává jiné oprávněné osobě), pak může průběžnou evidenci resp. roční hlášení odevzdávat v rozsahu přílohy č. 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb. To je administrativně méně zatěžující, protože se nemusí vyplňovat údaj „Skupina elektrozařízení“ podle tabulky č. 2 uvedené v příloze č. 8 vyhlášky č. 352/2005 Sb. Oprávněné osoby provozující sběr i zpracování elektroodpadů hlásí prostřednictvím formuláře uvedeného v příloze č. 8 vyhlášky č. 352/2005 Sb.

Jak to bude dál?
Obě tato sdělení mají pouze doporučující charakter. Odkazují se na připravovanou novelu vyhlášky č. 352/2005 Sb. v průběhu roku 2007, která ale nevyšla. Snad se tak brzy stane a výše uvedený problém nebude řešen pouze nezávazným sdělením.

Lze plnit evidenční povinnosti snadno a rychle?
Jistě mi dáte za pravdu, že administrativa spojená s evidencí elektroodpadů a elektrozařízení je náročná. Myslím si, že doba, kdy se k tvorbě hlášení používal psací stroj, je za námi. Dnes jsou na trhu dostupné informační systémy, které vám usnadní práci a ušetří váš čas. V praxi se nejedná pouze o vedení evidence, ale i např. o objednávkový systém odvozu, tisk různých potvrzení, dodacích listů, průvodek, evidenčních listů při přepravě nebezpečných odpadů, identifikačních listů apod. Při výběru vhodného software se však zaměřte na to, aby jednou zadaná informace do systému byla využita pro plnění co největšího počtu povinností. Zpětně odebrané výrobky by měly být evidovány odděleně od odpadů až do doby jejich zpracování. Program by měl umět řešit i případy, kdy stejný typ výrobku souběžně odváží více kolektivních systémů. Každý záznam by měl být rozlišen podle způsobu skladového pohybu, aby se inventarizace stala pouhou rutinou. Požadujte, aby software sloužil Vám a ne Vy jemu.

Ing. Jiří Kvítek
INISOFT s. r. o.
E-mail: kvitek@inisoft.cz)

Zdroj: OF 11/2008