Evidence elektrozařízení, uvedeného na trh

V dnešním díle našeho seriálu o zpětném odběru elektroodpadu se blíže podíváme na problematiku jeho evidence, zejména v souvislosti s objemem nových výrobků uváděných na trh.  

Evidence nových elektrozařízení uváděných na trh zdánlivě příliš nesouvisí s tím, co se stane po tom, až doslouží. Opak je ale pravdou. Jde o naprosto zásadní ukazatel, který má velké finanční dopady na výrobce, distributory i kolektivní systémy. Asi nejbližší analogii bychom našli – pro někoho asi překvapivě – u daní z příjmu. U nich totiž platí, že čím více vydělaných peněz přiznáte, tím vyšší částku zaplatíte na daních. Podobnost s elektroodpadem je jasná – čím větší objem nových elektrických a elektronických výrobků uvede výrobce na trh, tím větší objem elektroodpadu musí následně sesbírat.

Pro některé méně poctivé výrobce či dovozce je tedy lákavé zkreslit objem nového zboží uvedeného na trh a tím si snížit cíl sběru elektroodpadu, který následně z těchto nových elektrospotřebičů vznikne. Toto nebezpečí hrozí hlavně u elektroodpadu s tzv. negativní ekonomickou hodnotou, což jsou například zářivky nebo ledničky. Důsledná kontrola ze strany státních orgánů je zde proto zcela klíčová.

Jak evidovat

Podle zákona o odpadech a vyhlášky o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady je výrobce, případně kolektivní systém, povinen uvádět množství elektrozařízení uvedených na trh v tunách. Dosavadní praxe mezi kolektivními systémy ale dosud nebyla v této oblasti zcela jednotná. Některé kolektivní systémy tak přímo nepožadují vykazování výrobků uvedených na trh v hmotnostních množstvích, ale v kusech. Ty jsou teprve následně přepočítány na hmotnostní množství na základě vlastní statistické či kalkulační metodiky. Prostor pro zkreslení zde je logicky značný. Většina stávajících kolektivních systémů však po výrobcích přímo požaduje vykazování výrobků v hmotnostních jednotkách.

Výpočet cílů sběru vychází z množství elektrozařízení uvedených výrobci na trh v předchozích třech letech. Proto je nezbytné, aby všichni provozovatelé kolektivních systémů, resp. konkrétně všichni jejich výrobci, vykazovali údaje o množství výrobků uvedených na trh stejným způsobem (tj. v hmotnostním množství) a kolektivní systém na základě těchto údajů vytvářel evidenci množství výrobků uvedených na trh. Tak to odpovídá i prováděcímu nařízení (EU) 2017/699.

Ministerstvo životního prostředí ČR z těchto důvodů nedávno vyzvalo všechny výrobce a distributory, aby jejich způsob vykazování údajů odpovídal v současné době platné legislativě, tzn. aby výrobci vykazovali výše uvedené údaje výhradně přímo v hmotnostních jednotkách, konkrétně v kilogramech, případně v tunách. Tato data pak budou následně používána pro stanovení základu pro výpočet míry zpětného odběru kolektivního systému.

Kolektivní systémy, které dosud tuto metodiku dosud nepoužívaly, byly požádány, aby ji zavedly nejpozději k 1. lednu 2018.

Věřím, že i tento krok, spolu s důslednou kontrolou ze strany Inspekce životního prostředí, přispěje k vyjasnění a nastavení férovějších podmínek na trhu.

Koordinační centrum – aneb kapři si svůj rybník nevypustí

S evidencí těchto nových výrobků úzce souvisí i otázka tzv. „koordinačního centra“ (KC), tvořeného kolektivními systémy. O jeho zavedení do nového zákona se uvažovalo, ale nakonec k tomu naštěstí nedošlo.

Koordinační centrum měl být jakýsi samosprávný orgán, tvořený výrobci elektrozařízení nebo jimi vlastněnými kolektivními systémy. Účelem tohoto orgánu měla být mimo jiné i kontrola uvádění nových výrobků na trh. Vzhledem k tomu, že zkreslování hmotností nových výrobků uváděných trh provádí právě někteří z těchto výrobců či jejich kolektivních systémů, tak by takto vznikla naprosto absurdní situace, a to, že by tyto subjekty kontrolovali samy sebe, respektive firmy (kolektivní systémy) ve kterých mají majetkový podíl. Naštěstí byla tato skutečnost včas odhalena a koordinační centrum bylo za zákona odstraněno. Celá věc, by se totiž dala popsat starým známým českým rčením: „kapři si svůj rybník nikdy nevypustí“.

Dalším velkým problém tohoto tzv. koordinačního centra kolektivních systémů byl nesoulad s antimonopolním zákonodárstvím. Úřad na ochranu hospodářské soutěže se proti koordinačnímu centru v zákoně ostře postavil a to zejména z důvodu hrozby vytváření kartelů, které by mohly vést ke snaze zlikvidovat konkurenci a zvyšovat ceny pro spotřebitele.

Petr Číhal

Autor je obchodním ředitelem společnosti Ekolamp

S využitím studie společnosti EEIP „Analýza tržních a institucionálních charakteristik trhu zpětného odběru elektrozařízení s ukončenou životností ve vybraných evropských zemích“