Jiří Dienstbier

Co si myslíte o obnovitelných zdrojích energie? Považujete je za konkurenceschopný zdroj energie, nebo se spíše kloníte na stranu zastánců jádra?

Kritickým momentem celé diskuse je otázka, do jaké míry je obnovitelné zdroje třeba podporovat. Pokud se podíváme na fotovoltaiku, přiznejme si, že Česká republika tento proces nezvládla. Kdyby k tomu přistupovala v rozumné míře, smysl by to rozhodně mělo. Takto docílila pouze toho, že celou věc naprosto zdiskreditovala. 

Podívejme se ale na Německo. Dnes v něm najdeme celou řadu obcí, které jsou soběstačné, protože využívají chytrý mix zdrojů. Podporujme tedy menší regionální zdroje, což má souvislost i s územním rozvojem a regionální zaměstnaností. Kromě toho si tak snížíme závislost na zahraničních zdrojích energie. Musíme ale zároveň stát nohama na zemi, u nás nejsou podmínky na to, abychom po vzoru Německa ze dne na den vypnuli běžící jaderné elektrárny.

Vnímáte zelenou orientaci EU jako příležitost?

Myslím, že je to nezbytná podmínka k tomu, abychom měli kvalitní život a žili ve snesitelných podmínkách. Podíváme-li se na to, co se pravidelně děje například na Ostravsku nebo i v Praze, tak se o kvalitě života dá mluvit těžko. Kvalita životního prostředí je důležitá součást evropské politiky.

Zuzana Roithová:

Současný prezident Klaus má specifický názor na klimaticko-energetickou politiku EU a zdá se, že ve střední Evropě není se svým postojem osamocen: řada novějších členských států například zdůrazňuje, že Evropa by v boji proti klimatickým změnám neměla zapomínat na svou konkurenceschopnost. Jak se na tuto oblast díváte Vy? Je podle vás „zelená“ orientace EU příležitostí, nebo spíše přítěží?

Fundamentalistické lpění na jakákoliv ideologii je při spravování společných veřejných záležitostí cestou do ještě větších problémů. To platí pro zaryté euroskeptiky stejně jako pro slepé prosazování tzv. zelené politiky bez ohledu na jejich nákladnost. Nejen Evropa, ale celý svět, stojí v 21. století před největším problémem ohrožujícím celou existenci budoucích generací na této planetě, jelikož se zdá, že překotný technický vývoj šel na úkor kapacit našeho ekosystému. 

Je potřeba koordinované globální řešení, jelikož vhodná ekologická politika jednoho státu nemůže tyto problémy účinně řešit. Rovněž není žádné kouzelné řešení, které by všechny hrozby odvrátilo - příroda nezmění trend na povel, a proto je potřeba prosazovat přístupy vedoucí k dlouhodobým změnám. V tomto ohledu je klimaticko-energetická politika EU, i když není bez chyb, daleko konstruktivnějším vkladem, než zavírání očí před klimatickými změnami. 

Při stanovování jednotlivých strategií je potřeba ale vážit i konkurenceschopnost evropského průmyslu. Tam, kde může dojít v přírodě k nenávratným změnám, je potřeba stanovit priority. Tzv. udržitelné technologie představují velký inovační potenciál a jsou velkou hospodářskou příležitostí pro nadcházející dekády. V rámci ekologické politiky zatím více škody než užitku, nenapáchala v České republice EU, ale naopak národní politici - v případě špatně nastavených limitů u řepky či solárních panelů. Finanční podpora měla směřovat na drobné projekty pro domácnosti, nikoliv na spekulativní lány fotovoltaických panelů.

Jan Fischer:

Rozhovor jsme začínali otázkou na současného prezidenta Václava Klause, věnujme mu i poslední dotaz, který se bude týkat jeho názoru na klimaticko-energetickou politiku EU. Vnímáte „zelenou“ orientaci EU jako příležitost, nebo spíše jako přítěz?

„Zelená“ politika je přínosem, je však nutné vždy dbát na efektivitu takových projektů. Jsem přesvědčen, že v mnoha ohledech jde o problémy, které by se měly řešit na vědecké úrovni, ne pouze politicky.

Karel Schwarzenberg:

Poslední otázku věnujme Vašemu názoru na klimaticko-energetickou politiku EU. Je podle vás „zelená“ orientace EU příležitostí, nebo spíše přítěží?

Samozřejmě je to příležitost. Ve výjimkách je pak i přítěží. Měli bychom ale hlavně myslet na budoucí vývoj, než na okamžité těžkosti.

Táňa Fischerová:

Co si myslíte o klimaticko-energetické politice EU? Vnímáte „zelené“ směřování EU jako příležitost, nebo spíše přítěž?

Je to velká příležitost rozběhnout nové technologie a inovace. Pak budeme soběstační a bude vzkvétat lokální ekonomika, která bude stát na obnovitelných a decentralizovaných zdrojích. Konkurovat levné pracovní síle v Asii je bláznovství a nepovede to k ničemu dobrému.

Vladimír Dlouhý:

Klimaticko-energetická politika je také jednou z oblastí, ke které se současný prezident často vyjadřuje…

Musím říct, že v tomto s názory prezidenta Klause nesouhlasím, klimatické změny jsou minimálně z části důsledkem činnosti člověka. I když je možné, že existují dlouhodobé vlny, které teploty pravidelně mění. Nicméně v této oblasti hodně záleží na tom, jestli lidé začnou měnit své chování: zda jejich příští auto už nebude SUV, ale jenom 4x4, protože budou myslet na životní prostředí; jestli si pořídí tři odpadkové koše, aby mohli třídit odpad, nebo zda-li jsou ochotni investovat do dražších, ale šetrnějších spotřebičů. Podobné chování musí tedy vznikat od spodu, od jednotlivců. Dokud ke změně nedojde, můžeme mít tisíce iniciativ, ale ty nám nepomůžou.

Jste zastánce jaderné energetiky?

Ano, jednoznačně. Ale to není evropská otázka, protože máme země jako Francii a Velkou Británii, které ji mají, a jiné, jako Německo, které ji nemají. Jedná se tedy o příklad, který bych ohodnotil kladně, protože se státy mohou svobodně rozhodnout.

Jana Bobošíková:

Je známo, že současný prezident má specifický názor na klimaticko-energetickou politiku EU. Vnímáte „zelenou“ orientaci EU jako příležitost nebo spíše přítěž?

Tato „zelená orientace“, boj proti klimatickým změnám, je asi nejhorším omylem, kterého se EU dopustila. Poroučení větru dešti, tolik parodované v tehdejším socialistickém Československu jeho občany, nabylo v EU neuvěřitelných rozměrů. Vůbec v něm nejde o ochranu životního prostředí, ale o skvěle placený byznys firem, které se chytře navázaly na penězovody obsahující miliardy eur vydávané na podporu nekonkurenceschopných technologií s mimořádně mizivým efektem. Podpora tzv. obnovitelných zdrojů vede k jedinému: k nárůstu cen energie, ke podstatnému zvyšování nákladů firem a tím k omezování jejich investičních a inovativních možností. A také ke zcela zbytečnému ožebračování lidí a to ještě ve jménu údajné záchrany planety. Zneužité státní dotace na fotovoltaické elektrárny a s nimi spojený nárůst cen energie je toho nejlepším příkladem.

Zdroj: EurActiv.cz