Více času na podstatné

EP přijal rozhodnutí týkající se vnější dimenze energetické politiky

10.10.2012 08:16

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. září 2012 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky (KOM(2011)0540 - C7-0235/2011 - 2011/0238(COD))

Plénum EP 13. 9. 2012 přijalo návrh rozhodnutí, které se týká uzavírání dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky. Rozhodnutí by mělo na jedné straně zajistit, aby členské státy byly povinny lépe informovat o těchto dohodách, na druhé straně by však mělo také posílit jejich pozici při vyjednávání.

 

Pozadí

Vnější dimenze energetické politiky je oblastí, v níž bývá velmi často poukazováno na nedostatek jednotného postoje členských států, což demonstruje faktickou absenci existence jednotné energetické politiky v EU a dle kritiků oslabuje právě pozici EU tváří v tvář vnějším aktérům, jako jsou např. silné dodavatelské země (Rusko, ale i státy Blízkého východu či severní Afriky).

Nedostatek této koherence a skutečnost, že vnější dimenze energetické politiky je převážně v rukou členských států (navzdory prohlášením o společné podpoře některých projektů typu tzv. jižního koridoru), potom vedou k ambivalentnímu postoji např. k novým infrastrukturním projektům. Komise chce také využít možnosti, kterou jí dává tzv. třetí liberalizační balík přijatý v roce 2009, jehož normy ji v konečném důsledku sice neopravňují, aby přímo rozhodovala o dohodách uzavíraných mezi členskými státy a třetími zeměmi např. v oblasti plynu, Komise by ale o nich měla být informována tak, aby mohla posoudit, zda jsou v souladu s platnou legislativou týkající se např. fungování vnitřního trhu s plynem v EU.

Komise proto v roce 2011 předložila EP a Radě návrh na vytvoření jakéhosi výměnného mechanismu v oblasti mezivládních dohod členských států a třetích zemí týkajících se energetiky. Návrh navazoval také na výzvu ze strany Evropské rady, která v závěrech summitu věnovaného energetickým otázkám v únoru 2011 Komisi vyzvala, aby prezentovala sdělení, které by se týkalo vnější dimenze energetické politiky. Členské státy sdělení mělo přimět k tomu, aby Komisi informovaly o bilaterálních smlouvách se třetími státy, které v energetické oblasti uzavírají.

Vnější dimenze energetické politiky je považována za citlivou otázku stojící na pomezí obchodní politiky a oblasti strategické, která je také spojena s vnější a zahraniční politikou příslušných členských států. O určité kontroverzi legislativního návrhu svědčí také skutečnost, že byl na plénu EP sice přijat 369 hlasy, 290 poslanců však hlasovalo proti a 14 se jich hlasování zdrželo. Je však třeba podotknout, že rozhodnutí nepodpořili především levicoví poslanci z frakcí S&D a Greens/EFA, kterým se návrh zdál málo ambiciózní.

Odlišné je také přijetí tohoto rozhodnutí v členských státech. Zatímco řada větších členů původní EU-15 není z rozhodnutí příliš nadšena, vítají jej některé nové členské státy, jejichž závislost na externích dodávkách energetických zdrojů (zejm. z Ruska) je poměrně vysoká, případně některé tranzitní země, které též cítí určitá ohrožení vyplývající z jejich pozice.

 

Klíčové body a stav projednávání

Rozhodnutí umožňuje Komisi posuzovat, zda jsou individuální dohody uzavřené mezi členskými státy a třetími zeměmi v souladu s platnou legislativou, která se týká pravidel fungování vnitřního trhu s energiemi (včetně tzv. třetího liberalizačního balíku), hospodářské soutěže ap. Na druhé straně potom umožňuje Komisi, aby poskytla podporu členskému státu na jeho vlastní žádost ve sporných případech, jako byl případ tzv. jamalského kontraktu, který se týkal plynovodu Jamal, jenž dodává ruský plyn přes území Polska dále do Německa. Komise zde měla silné pochybnosti stran souladu s požadavky třetího liberalizačního balíku, které se týkají fungování vnitřního trhu s plynem, a to poté, co byla uzavřena nová dohoda mezi polskou společností PGNiG a ruským Gazpromem o dodávkách plynu tímto plynovodem.

Podle zpravodaje návrhu, lotyšského poslance Krišjānise Karinše, aplikace příslušného rozhodnutí zlepší koordinaci mezi členskými státy, vylepší situaci EU v globální energetické politice vzhledem k vysoké závislosti Unie na dovozu fosilních paliv, především plynu, a měla by také prospět spotřebitelům, protože by měla nepomoci snížení cen energií. Posledně jmenovaný přínos je však diskutabilní, je otázkou, zda příslušná legislativa může přinést takto přímočaré řešení vzhledem k tomu, kolik faktorů ovlivňuje cenu energií u koncových zákazníků.

Členské státy by podle rozhodnutí měly Komisi ve lhůtě 3 měsíců od vstupu legislativy v platnost předložit k přezkoumání všechny existující bilaterální dohody se třetími zeměmi, které se týkají oblasti energetiky. Komise poté bude mít 9 měsíců na to, aby informovala členské státy, zda neexistují po prvním ohledání pochybnosti o souladu dohod s příslušnou legislativou EU. Členské státy také musí informovat o každé nové smlouvě podobného charakteru, a to buď ještě před započetím příslušných jednání s třetí stranou, anebo v jeho průběhu. Komise se potom těchto jednání může i zúčastnit, a to na žádost členských států, ale i z vlastní iniciativy (příslušný členský stát s tím ale musí souhlasit) a působit zde jako pozorovatel, případně poskytovatel nezávazných návrhů řešení.

Pokud členský stát při dojednávání smlouvy nebude sám schopen adekvátně vyhodnotit její kompatibilitu s evropským právem, měl by dohodu ještě před ukončením jednání Komisi poskytnout. Ta pak bude mít 4 týdny na to, aby příslušnému členskému státu sdělila své případné pochybnosti ohledně dohody. Stejně tak mají mít členské státy povinnost poskytnout znění příslušné smlouvy, která má být ratifikována.

Součástí rozhodnutí je i revizní klauzule, na jejímž základě má Komise každé 3 roky podávat Radě a EP zprávu o nových mezivládních bilaterálních smlouvách, které byly v příslušné oblasti uzavřeny mezi členskými státy a třetími zeměmi. Do ledna 2016 má potom Komise vypracovat také posudek o tom, zda jsou dosavadní záběr a mechanismy, které rozhodnutí požaduje, adekvátní. Revizní klauzuli prosadil do znění rozhodnutí EP, stejně jako požadavek, aby Komise mohla sdílet informace obdržené od členských států (s výjimkou těch, které budou kvalifikovány jako důvěrné) s jinými členskými státy.

Je tedy jednoznačné, že Komise chce získat lepší přehled a kontrolu nad těmito jednáními, které ve výsledku ovlivňují nezřídka i energetickou politiku EU jako celku. Zároveň je jasné, že Komise musí respektovat zachování nutné míry suverenity členských států a respektovat, co jí dovoluje a co již nedovoluje např. platná legislativa v oblasti vnitřního trhu s energiemi. Je zde též ponechán určitý prostor pro to, aby Komise po 3 letech sama požadovala zpřísnění této legislativy, které by jí případně umožnilo zvětšit i svůj manévrovací prostor.

 

Předpokládaný další vývoj

Rozhodnutí je takovým typem legislativního aktu, který je závazný pro toho, komu je přímo určen. Je-li tedy toto rozhodnutí určeno členským státům, je pro ně závazné. Rozhodnutí je též přímo použitelné, nevyžaduje implementaci či transpozici prostřednictvím dalších norem do právních řádů členských států.

V platnost má vstoupit 20 dnů po publikaci v Úředním věstníku EU.

 

Odkazy

Štítky:

Zpět