Energetické využití odpadů je vhodná a osvědčená technologie, která nekonkuruje recyklaci odpadů

Je z hlediska životního prostředí šetrnější komunální odpad spálit ve spalovně, nebo uložit na skládce? A jak je to s energetickým využíváním odpadů v České republice? Nejen o tom, ale třeba také o potřebě seznamovat s novými trendy v oblasti využívání odpadů jako energetického i materiálového zdroje debatovali účastníci diskusního setkání Institutu pro veřejnou diskusi (IVD).

Podle Soni Jonášové z Institutu Cirkulární Ekonomiky mají principy cirkulární ekonomiky velmi dlouhou historii a mají význam nejen pro ekologii, ale také pro byznys. Už Baťa ve Zlíně vyráběl linoleum z odpadů při výrobě obuvi. Podobné postupy je podle ní třeba využívat ve větší míře ve firmách i dnes. Je to otázka efektivního využívání všech přírodních zdrojů. Česká republika se svými zdroji totiž podle jejích slov zachází nehospodárně. „Cirkulární ekonomika už dávno není jen o odpadech. Jde už o samotné nastavení procesů, zásadní je změna byznys modelů,“ uvedla Soňa Jonášová. Vedlejší energetické produkty vzniklé spalováním jako jsou popílek, struska nebo energosádrovec produkované v řádu milionů tun, mají vhodné využití ve stavebnictví. V zahraničí se s každým kilogramem zachází jako s cenným materiálem. Jde rovněž o využívání materiálových toků v rámci měst, kde by se místo skládkování měl materiál vracet do ekonomiky. Jistým problémem podle Jonášové zůstává, že český zákazník zatím většinou nechce výrobky z recyklátů, ačkoli v západní Evropě je tomu právě naopak.

Pavel Donát z ČEZ Energetické produkty na konferenci připomněl v prosinci 2015 Evropskou komisí přijatý balíček opatření k cirkulární ekonomice, jehož cílem je v maximální míře využít všechny suroviny, výrobky a odpady, a zvýšit tak úspory energie a snížit emise skleníkových plynů. Uvedl, že skupina ČEZ v České republice produkuje 7,6 milionů tun popílku, přičemž Čína ho vyprodukuje ročně 600 milionů tun. „Největší využití popílku je při výrobě cementu, betonu, při výstavbě liniových staveb. Je prokázané, že jeho použití nemá negativní vliv na lidské zdraví ani životní prostředí,“ řekl Pavel Donát. Dnes už se navíc bez energetických produktů v podstatě není možné obejít. Popílek zdokonaluje vlastnosti stavebních výrobků, neustále zlepšuje vlastnosti použitého betonu například v hrázi Orlické přehrady. Jeho přidáním se na přehradě také ušetřilo 60 tisíc tun cementu. Pavel Donát zmínil, že ČEZ provádí v rámci své činnosti rovněž recyklace například keramických izolátorů i transformátorových olejů.

Na energetické využití odpadů jako součásti cirkulární ekonomiky se zaměřil Michal Šyc z Akademie věd ČR. Upozornil, že více než polovina odpadů je dnes skládkována a pouze 10 % energeticky využívána. Energetické využívání odpadů má řadu pozitivních dopadů, oproti fosilním palivům znamená pokles emisí oxidu uhličitého. Skládkování navíc představuje pětinu celosvětového množství emisí metanu, který je rovněž skleníkovým plynem. Zařízení pro energetické využití odpadů snižuje rovněž množství dioxinů. V Evropě je využití vzniklé škváry ve stavebnictví běžnou záležitostí, stejně jako využití kovů, kterých škvára obsahuje 5 až 15 %, což představuje značný potenciál. „Snažíme se ve spolupráci z Ministerstvem životního prostředí zajistit využívání škváry jako podkladové vrstvy pro liniové stavby, což v západní Evropě funguje už desítky let,“ přiblížil konkrétní kroky Michal Šyc. Komunálního odpadu se v České republice produkuje 5,6 milionů tun, přičemž potenciál pro energetické využití je 25 %, tedy zhruba 1,6 milionů tun.

Hlavní možnosti úspor z pohledu cirkulární ekonomiky představil Milan Barot z ČEZ ESCO. Jedná se o zvyšování účinnosti přeměny nebo využití energie, zamezení úniku energie do prostředí, regulace spotřeby na optimální požadované parametry, zpětné získávání a využití odpadní energie a využití druhotných surovin pro výrobu energie. Připomenul, že ČEZ ESCO se pro své klienty zabezpečuje zvyšování energetické účinnosti, snižování ztrát a zpětné získávání odpadní energie. K tomu společnost nabízí systémy zajišťující efektivnější nakládání s komoditami, kam patří například výstavba energetických zařízení. „Typickým příkladem zvýšení účinnosti využití energie je výměna osvětlení. Renovací osvětlení ve výrobních halách je možné dosáhnout poklesu spotřeby elektrické energie o 80 %. Dále například snížení nákladů na výrobu tepla se stává už i konkurenční výhodou,“ uvedl Milan Barot. Podle jeho zkušeností je možné dosáhnout také velice zajímavých ročních úspor decentralizací výroby a odstraněním nepotřebných rozvodů tepla. Představil také systémy individuální regulace teploty (IRC), které umožňují zajistit efektivní stav vytápění jednotlivých místností uvnitř budovy. V současnosti jich v České republice využívá zhruba 400 institucí.

V rámci následující panelové diskuse vystoupil Ladislav Trylč z Ministerstva životního prostředí. „Ministerstvo životního prostředí mnoho let bojuje s předsudky s využitím odpadů. Bojuje také s názory různých ekologistů, kteří stále opakují třiďte odpad, třiďte odpad,“ uvedl Ladislav Trylč. Ministerstvo se aktuálně snaží implementovat balíček týkající se odpadového hospodářství do českého právního systému. Skládkařská lobby je nicméně podle jeho slov obrovská. Zajistit to, aby skládkování nebylo nejlevnější variantou nakládání s odpady, je problém. Ministerstvo se potýká se zájmovými sdruženími, jejichž cílem je skládkovat co nejdéle. Trylč zdůraznil, že se Ministerstvo životního prostředí bude snažit skládkování dále využitelných odpadů zastavit.

Zdeněk Vlček ze Skupiny ÚJV během diskuse upozornil na problém trhu, který je podle jeho slov zborcený dotacemi a různými výjimkami. Vyjádřil naději, že se kolegům z Ministerstva životního prostředí podaří prosadit takové zákony, které by tomu zamezovaly. Podle Vlčka hraje významnou roli při posuzování energetického využívání odpadů i lidský faktor. „Ano, spalovnu postavte, ale ne mně za barákem, to je často slyšet. Je problém takovou stavbu prosadit a zrealizovat,“ přiblížil konkrétní situaci Zdeněk Vlček. Přitom existují technologie, které negativní prvky při spalování minimalizují. Jejich skutečný dopad na životní prostředí v porovnání s hořícími skládkami, k nimž jen v případě těch legálních registrují hasiči v České republice několik stovek výjezdů ročně, je nesrovnatelný.

Diskusní panel svým pohledem na problematiku uzavřel Vladimír Kočí z Vysoké školy chemicko-technologické. „Cirkulární ekonomika není cíl, je to nástroj, který nám má pomáhat. Musí přinášet environmentální benefit,“ uvedl Vladimír Kočí. Podle něj jsou známé příklady, kdy recyklace za každou cenu dokonce zhoršuje dopad na životní prostředí. Recyklát zároveň neznamená, že je vždy nutně ekologický, jde především o jeho správné využití. Klíčovou věcí je podle Kočího předcházení vzniku odpadů. V závěru doplnil, že také vzrůstá potřeba společností komunikovat environmentální parametry svých výrobků směrem ke svým zákazníkům. Environmentální parametry jsou podle jeho zkušeností již běžnou součástí výběrových řízení při velkých tendrech. Energetika je v tomto ohledu klíčová, protože jde také o to, od koho firma odebírá energii a suroviny. Pokud bude energetika ekologičtější, bude to mít dopad i na konkurenceschopnost jejích odběratelů.

Diskusní cyklus Energetická bezpečnost ČR pořádá Institut pro veřejnou diskusi (IVD) ve spolupráci s týdeníkem Ekonom a Hospodářskými novinami. Partnery diskusního setkání jsou Institut cirkulární ekonomiky, Skupina ÚJV, Ústav chemických procesů AV ČR, Akademie věd ČR a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze.