Dvousložková cena vody by měla být spravedlivější

Méně vytočené vody paradoxně zvyšuje cenu, protože fixní náklady spíše stoupají. I proto SOVAK tlačí na zavedení dvousložkové ceny vody, kde by lidé platili i za to, že jsou k vodovodu připojeni, bez ohledu na to, kolik vody spotřebují.

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK ČR) chce výrazněji rozšířit takzvanou dvousložkovou cenu vody. Je to model známý například u elektřiny či plynu: platba za odebranou vodu tvoří část faktury, zbytek je paušální poplatek.

„Je to cesta, jak dostat do vodohospodářské infrastruktury více peněz, které v ní chybějí,“ vysvětlil předseda SOVAK František Barák. Některé vodárny v Česku už to tímto způsobem účtují, například na jihu Čech, v Karlovarském kraji či v Hradci Králové. Podobně se účtuje voda v řadě západoevropských zemí.

SOVAK už začal jednat s ministerstvy financí a zemědělství, aby se změnily příslušné zákony. Ty dosud dvousložkovou cenu umožňují, ale maximálně do patnácti procent nákladů na vodu. „Fixní náklady ale tvoří až sedmdesát procent ceny vody,“ upozorňuje Jiří Heřman, předseda představenstva společnosti ČEVAK. SOVAK by podle Baráka byl rád, kdyby se podařilo dosáhnout limitu alespoň padesáti procent.

Při dosud běžné jednosložkové ceně se platí jen za odebrané kubíky. Dvousložková cena by měla být spravedlivější. Barák jako příklad uvádí vodárnu, která obsluhuje 180 tisíc obyvatel a má 33 tisíc přípojek. Třetinu z nich na venkově. „Tato třetina se podílí na tržbách 4%, na nákladech ovšem čerpá 22%,“ uvedl Barák. V průměru tedy obyvatelé měst dotují cenou vody venkovany.

Podle Baráka by měly být paušály podle velikosti odběru. „Postihne to ty s malou spotřebou,“ potvrdil Barák.

Některé vodárny to vylučují: například Severočeská vodárenská společnost chce zůstat u jednosložkové ceny. „Záleží na odvaze manažerů vodáren a starostů, zda to prosadí a vysvětlí lidem, že je to opatření pro zlepšení infrastruktury,“ řekl Barák.

Ročně mají vodárny investovat do obnovy sítí kolem 20 miliard. Podle Antonína Raizla, výkonného ředitele společnosti EY pro sektor vodního a odpadového hospodářství, je takový model poměrně častý ve státech západní Evropy.

„Nespornou výhodou této formy ceny je právě spravedlivější rozdělení některých fixních nákladů, které nejsou hrazeny skrze variabilní složku, čímž spotřebitelé s průměrnou nebo nadprůměrnou spotřebou přispívali na některé služby poskytované spotřebitelům s minimálními nebo dokonce nulovými odběry vody,“ míní Raizl. Za nevýhodu považuje to, že spotřebitelé vnímají tento systém skepticky.

Čtěte také:

Stát mění pravidla pro určování cen vody (4.3.2017, iDNES.cz)

Zdroj: MF DNES (4.3.2017)