Důležité je, jak využijeme uhlí před těžebními limity, ne za nimi

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba prosazuje větší podíl jádra v energetice. Odmítá slepé následování evropských direktiv o obnovitelných zdrojích. Spotřebu hnědého uhlí v Česku je třeba snížit, aby zásoby déle vydržely. Teprve, až když se ukáže, že to nestačí, je možné se bavit o prolomení těžebních limitů, uvádí v rozhovoru pro HN.

HN: Plánujete se sejít se zástupci teplárenství a těžařů, abyste moderoval jejich spor o ceny hnědého uhlí. Jak se k celé věci stavíte?

Důležité je, že stát je vlastníkem uhlí. To je národním bohatstvím a česká vláda musí využít všech prostředků, aby došlo k dohodám. U toho jednání bude MPO hlavně moderátorem. Nicméně máme určité zákonné nástroje, které nám umožňují na těžaře tlačit, aby k dohodám došlo včas. Pochopte ale, že v této chvíli vám nemůžu ukázat všechny své karty v rukávu. Rozhodně ale nechceme, aby spory dopadaly na koncové spotřebitele.

HN: Jaké jsou vaše cíle? Budete jednat i o těžebních limitech?

Hlavní otázkou dnes je, jak efektivně využít uhlí před limity, ne po limitech. Chceme omezit neefektivní výrobu elektřiny, často s účinností okolo 20 procent. Rádi bychom docílili toho, aby celková spotřeba klesla postupně ze 40 na zhruba 25 milionů tun uhlí ročně, zásoby by tak vydržely mnohem déle. Pokud toto nepomůže, teprve pak bychom se mohli dostat do situace, kdy se budeme muset bavit o prolomení limitů. To je otázka diskuse a dlouhodobé strategie, jak má vypadat naše energetika po roce 2030 či 2050.

HN: Objevily se ale informace, že o prolomení uvažujete již nyní.

Dnes nemůže nikdo od ministra průmyslu čekat, že by limity prolamoval. Taková je situace. Na severu Čech by musela proběhnout úplně nová debata, která nemůže být vedena ve stylu "Tady máte dva miliony za dům a končíme". Pokud vůbec takovou debatu povedeme, tak musíme vzít v potaz dopady na život těch lidí i regionu. U nás si to nese také tu historickou bolest z dob komunismu, kdy se s těmi lidmi nikdo nebavil, a navíc všichni žili v hrozném prostředí. Temelín je prioritou

HN: Nedostatkové uhlí plánujete nahradit jádrem. Kolik nových zdrojů tu tedy budeme mít?

Pro nás je nyní hlavní dostavba třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín a nutností je i prodloužení fungování JE Dukovany s eventuální stavbou pátého bloku. Ale myslím si, že by bylo velmi dobré mít vytipovanou lokalitu, pokud bychom se rozhodli mít na našem území další zdroj. Budeme tak mít územní rezervu, která na to bude vyčleněná. Pokud se ale bavíme o výhledu 20 až 25 let, tak se opravdu bavíme jen o dostavbě Temelína a o Dukovanech.

HN: Hovoříte o pátém bloku v Dukovanech, přitom se objevují pochyby o ekonomické výhodnosti dvou nových bloků v Temelíně.

Nyní je primárně nutné dobře nastavit ekonomické fungování dvou nových bloků JE Temelín. Existuje tu varianta, že bude ČEZ hledat strategického partnera pro celou investici, ale jsou tu i další možnosti, například fixované výkupní ceny elektřiny. Když je elektřina drahá, společnost vrací přebytky, když je levná, tak se jí ztráty dorovnávají. Tento systém si zvolila Velká Británie a já si myslím, že bychom o podobném měli také diskutovat.

HN: Není fixace ceny risk? U obnovitelných zdrojů se mluví o patnáctileté výkupní době jako příliš dlouhé, u Temelína se bavíme až o 60 letech.

To je pravda, akorát je to úplně jiný typ zdroje. U fotovoltaiky jsme byli svědky obrovského propadu cen panelů v kombinaci s nepohyblivou fixovanou cenou. To se vám u jaderné elektrárny nestane. U té vypočítáte, že bude stát 200 miliard, odhadnete, jak se bude vyvíjet ekonomika, a tak dlouhodobě stabilizujete návratnost.

HN: Myslíte si, že by ČEZ nemusel ustát dostavbu Temelína bez státní garance?

To je otázka na delší diskusi, ČEZ nám ještě musí předložit všechny dokumenty. Jsem ale přesvědčen, že česká vláda nesmí rezignovat na to, jaké zdroje chce mít ve svém energetickém mixu. Stejně jako německá vláda říká, že nechce jaderné elektrárny, a bez stavby sítí se zaměřila na obnovitelné zdroje. Ta líbivá politická gesta pak ukazují, že energetika politiky příliš neposlouchá. Česká republika tak má říci, že třetí a čtvrtý blok je nutný pro udržení energetické soběstačnosti. A pak je nutné vést diskusi s ČEZ, jak nastavit podmínky výkupu. A jak to dopadne, to je otázkou jednání. Hlavní je konkurenceschopnost

HN: Jaký je váš názor na evropský plán Roadmap 2050, podle něhož by se během příštích čtyř desetiletí radikálně zvýšil podíl obnovitelných zdrojů v energetice?

Je to spíš soubor přání toho, jak by v Bruselu chtěli, aby vypadala energetická mapa celé Evropy. Podle mého názoru ale musíme především respektovat konkrétní země a nastavení jejich energetik. Každá má úplně jiné klimatické podmínky, takže vítr i sluníčko foukají a svítí v Česku jinak než ve Španělsku. Každá země má také jinak staré zdroje a překlopení do jiné fáze spolu nese jiné ekonomické náklady.

HN: Jsou unijní plány pro ekonomiku přínosem, nebo nebezpečím?

EU dnes trpí nedostatkem konkurenceschopnosti, energetika se tak musí přizpůsobit průmyslu, ne naopak. Nemůžeme přece veškeré veřejné finance v řádech stovek miliard eur investovat do jediného cíle, tedy snížení emisí. Evropa před sebou má mnohem více složitějších témat než procento obnovitelných zdrojů či procentuální snížení emisí bez toho, jak to zasáhne Evropu. Roadmap má vytvořit konkurenceschopný plán pro průmysl, a ne si kreslit, jak by se nám líbilo, jak by měla energetika vypadat. Musíme být ale zároveň připraveni na možný technologický vývoj, který může výhodnost jednotlivých zdrojů změnit.

HN: Takže byste českým europoslancům doporučil, aby ho nepodpořili?

Když na nás z nějakého obecného povídání přilétne konkrétní směrnice, která bude rozpočty opět zatěžovat enormními výdaji, tak říkám jen — pozor na to. Abychom tu neměli další směrnici o nějakém povinném typu žárovek či štítkování, což opět zatíží průmysl, rodiny i další. Europoslanci by měli být velmi opatrní.

HN: Funguje systém obchodování s povolenkami CO₂?

Je to systém, který může vést ke snižování emisí. Musíme si ale zodpovědět i další otázky. Principem udržujícím sociální soudržnost je v Evropě funkční trh a průmysl. A nemůžeme ty podmínky nastavit tak, že zdražíme energie natolik, že firmy vyženeme do zemí, jako je Brazílie, Indie či Čína, kde žádné limity neexistují a ani pravděpodobně existovat nebudou. Česko a EU tak můžou tratit na tom, když to přeženou. Ty emise se tam stejně vyrobí ještě ve větší míře, protože tam neexistují prakticky žádné limity. A atmosféru máme společnou, ne evropskou.

HN: V Evropě v dnešní době probíhá rychlá výstavba obnovitelných zdrojů, nestaví se ale sítě. Je to pro Česko problém?

Je to enormní problém. Jednak ekonomický, jednak časový. Ekonomický proto, že ta podpora nutí energetické firmy k investicím do zdrojů, které jsou nejvýnosnější. A to jsou díky systému podpor bohužel ty obnovitelné zdroje. A nevýhoda pak je, že státy si musí dostavět infrastrukturu, což s sebou nese obrovské náklady.

HN: A ten časový problém?

To je, skoro bych řekl, ještě horší. Protože postavit takový malý zdroj trvá, řekněme, dva roky. Zatímco postavit vedení z jednoho kraje do druhého v Česku trvá díky různým stavebním povolením či územním rozhodnutím třeba 10 až 12 let. Což tu výstavbu sítí enormně zpožďuje. Tohle je dnes problém v celé Evropě. A je to vidět například v Německu. Tam se postavily větrníky na Baltu, jež nárazově vyrábějí obrovské množství energie, kterou německá přenosová soustava nedokáže pojmout, takže je sami musejí často odpojovat. A navíc přebytky německé energie přetékají i k nám, a ČR často balancuje na hraně blackoutu. Musí dojít k enormnímu zrychlení budování přenosové sítě, abychom dokázali stačit výstavbě zdrojů. Jsem rád, že podobně začal mluvit už i Brusel. Podpora podnikání

HN: Ve svých záměrech mluvíte také o regionální podpoře podnikání…

Snažím se při výjezdech do krajů vstřebat potřeby podnikatelů v jednotlivých krajích. On každý segment potřebuje něco úplně jiného. U exportu si třeba velké strojírenské firmy hledají kontrakty samy a potřebují jen podporu České exportní banky či pojišťovny EGAP. Na druhou stranu malé a střední podniky potřebují, abychom jim ty trhy otevřeli my — pomůže jim tedy naše zastoupení. Spotřebitelské firmy, například Moser, potřebují naši podporu na výstavách, abychom jim na ně pomohli. Musíme mít tedy přehled o trhu a zjistit přesně, co firmám pomáhá. Jako novinku chceme přinést lepší podporu začínajících firem.

HN: Myslíte fond rizikového kapitálu, takzvaný seed fond, který kombinuje veřejné a soukromé prostředky?

Ano, seed fond, který pomáhá novým firmám. Dostanou se tak na trh myšlenky, které mají například vysokoškoláci v hlavách, a neumí se na trhu ještě tak pohybovat. Takový prvek do české společnosti patří a může pomoci vytvářet společnosti jako Google, což ekonomice přináší obrovské benefity.

HN: Sám jste ale zmiňoval, že i technologické parky pro nové firmy někdy zejí prázdnotou.

Nejsem podporovatelem projektů, které jsou jen prázdnými skořápkami. Proto podporuji také překlopení nevyužitých peněz z měkkých evropských projektů do těch tvrdých, infrastrukturních. Mnoho projektů je vystavěno jen na vykazování tabulkových výsledků.

HN: Jaké máte další priority na MPO?

Správné nastavení energetické koncepce, podpora exportu a její implementace, důležité je také reálné a neustálé snižování administrativní zátěže pro české podnikatele. MPO se také musí profilovat jako ministerstvo, které dokáže definovat priority a koncept celého průmyslu. Veškerá rozhodnutí tak musí být motivována vyšší konkurenceschopností České republiky.

Ministra průmyslu a obchodu se ptal Petr Lukáč

Zdroj: MPO