Desatero otázek a odpovědí o lithiu

Lithium (Li) je stříbrolesklý a velice reaktivní kov, takže se v přírodě vyskytuje jen ve sloučeninách. Je nejlehčí ze všech kovů a  velmi měkký, ale tvoří pevné slitiny s ostatními kovy. Existuje mnoho minerálů s obsahy Li, ale z praktického hlediska jsou nejdůležitější amblygonit (s teoretickým obsahem 3,5 až 4,7% Li), spodumen (s teoretickým obsahem 3,0 až 3,7% Li, lepidolit (s teoretickým obsahem 1,4 až 3,6% Li), petalit (s teoretickým obsahem 1,6 až 2,3% Li) a eukryptit (s teoretickým obsahem 2,1 až 5,5%). Nově byl v Srbsku objeven minerál jadarit s obsahem cca 3,2 až 3,4% Li. Z toho vyplývá, že obsah lithia v jeho minerálech je obecně poměrně nízký, což platí i pro „českou“ lithnou slídu cinvaldit.

K čemu se používá lithium?

Největší potenciál využití lithia (převážně ve formě sloučenin) je při výrobě hlavně dobíjecích baterií, především do přenosné elektroniky (mobilní telefony, tablety, laptopy, notebooky, fotoaparáty, kamery, lékařské přístroje atd.), baterie do elektromobilů a velkokapacitních baterií pro ukládání energie atd., kde spotřeba nejvíce roste a v současnosti představuje asi třetinu celkové spotřeby. Jen o málo menší podíl má využití oxidů lithia coby taviva (snížení teploty výpalu, které generuje velké energetické úspory) v keramickém a sklářském průmyslu. Kovové lithium se používá do slitin (hlavně s Al a Mg), u kterých zlepšuje mechanické vlastnosti a snižuje hmotnost při zachování pevnosti; dále u odlitků, kde umožňuje tzv. kontinuální lití. Li sloučeniny se dále používají jako mazivo, při výrobě polymerů či hliníku, ale i ve farmacii.

Kdo jsou největší světoví producenti lithia?

Údaje o výši světové produkce se částečně liší. Podle odhadů renomované americké geologické služby (USGS) činila produkce v roce 2016 cca 35 tisíc tun, v roce 2015 cca 31,5 tisíce tun. Podíl jednotlivých zemí na světové produkci se také rok od roku částečně proměňuje. V roce 2016 připadal největší podíl na Austrálii (14 300 tun) a Chile (12 000 tun), s větším odstupem následuje Argentina (5 700 tun) a Čína (2 000 tun). Z evropských zemí se lithium zatím získává pouze v menším množství v Portugalsku (cca 200 tun ročně pouze ve formě koncentrátu minerálů a používá se přímo v keramickém průmyslu).

Jsou česká ložiska významná?

V České republice se v současné době lithium netěží. Podle dílčích výsledků probíhajícího geologického průzkumu se zdá, že v oblasti Cínovce se nachází významné objemy lithia. Lithium se nachází v lithné slídě cinvalditu. Procentuální obsahy lithia v lithné slídě však nejsou vysoké.

Kdo je držitelem průzkumných území na lithium?

Počátek zájmu českých geologických a průzkumných společností o lithium, ale i o další superstrategické kovy, lze vysledovat následně po zveřejnění evropské surovinové strategie Raw Materials Initiative v listopadu 2008.

Specifický zájem o získání průzkumných práv k ložiskům lithia akceleroval v posledních zhruba pěti letech, kdy se dostalo do obecného povědomí možné perspektivní využití suroviny v moderních technologiích, elektro mobilitě a zejména při skladování energie.

Během tohoto období došlo k tomu, že v souladu s platnými právními předpisy požádaly a získaly průzkumná území celkem čtyři soukromé firmy (Cínovecká deponie a.s. Praha; GEOMET s.r.o. Brno; KMK Granit a.s. Krásno; GET s.r.o. Praha) celkem na devíti lokalitách. Průzkumná území uděluje Ministerstvo životního prostředí. Proces udělování průzkumných území je transparentní a je postupováno dle zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a Českém geologickém úřadu, v platném znění. Dle § 4a, odstavec 3: „Příjem žádosti podle odst. 2, která se týká průzkumu ložiska nalezeného za prostředky ze státního rozpočtu, oznámí ministerstvo v Obchodním věstníku. Do 30 dní od oznámení žádosti je možné podat konkurenční žádost; do této doby není zahájeno správní řízení. V případě dvou nebo více žádostí rozhodne ministerstvo na základě jejich posouzení a přihlédne k tomu, která žádost zajišťuje získání úplnějších geologických informací a lepší ochranu zákonem chráněných zájmů.“

Těžilo by se lithium povrchovým nebo hlubinným způsobem?

V současné době se uvažuje o dvou typech projektů. Prvním typem je jakési „přetěžení“ či recyklace těžebních odpadů po někdejší těžbě cínu (sekundární ložisko je tvořeno odpadním materiálem po gravitační úpravě Sn-W rud ložisek Cínovec – starý závod a Cínovec – jih). Nejedná se o těžbu v pravém slova smyslu, ale spíše o úklid po těžbě. Objem přítomného lithia je malým zlomkem celkového známého, resp. předpokládaného objemu lithia v lokalitě. Projekt má silnou environmentální stránku, protože v sobě spojuje přetěžení někdejšího odkaliště při současném získání cenné suroviny a zaměstnání místní pracovní síly. Projekt tohoto typu připravuje společnost Cínovecká deponie v lokalitě Cínovec a společnost Sanaka Industry v Horním Slavkově.

Druhým typem projektu, který je zatím v počátcích, by bylo získávání lithia hlubinnou těžbou. O realizaci tohoto typu projektu uvažuje česká firma GEOMET, kterou vlastní australská společnost European Metals. Ta chce v budoucnu získávat lithiovou rudu hlubinným způsobem a ze země dostat násobně více suroviny. Tomu odpovídá i komplikovanost nutných povolení. Firma na lokalitě provádí již několik let detailní a finančně náročný geologický průzkum, úzce spolupracuje s experty z Vysoké školy chemicko-technologické na vývoji zcela nové úpravárenské metody, která eliminuje negativní dopady na životní prostředí. Společnost, která je právoplatným držitelem průzkumných licencí a u části lokalit i předchozích souhlasů se stanovením dobývacího prostoru, se nebrání spolupráci s českým státem či českým investorem. V současné době se připravuje memorandum o porozumění, které by dalo možné budoucí spolupráci se státem určitý rámec.

Kde by se zpracovávalo lithium?

Strategie státu při těžbě a využívání zdrojů lithia musí primárně vycházet z platné státní surovinové politiky. Ta jasně stanoví tezi: „Domácí surovinové zdroje přednostně využívat na území ČR“. Z tohoto pohledu je evidentní, že stát má zájem, aby byla v budoucnu získaná surovina zpracovávána na našem teritoriu, ideálně v blízkosti ložiska, což je jednak ekonomické, jednak ekologické. Stát dále deklaruje zájem, aby míra finalizace při zpracování českého lithia byla co nejvyšší, to znamená minimálně do podoby uhličitanu lithného, což je obchodovatelný produkt. V případě produkce lithné slídy z druhotných zdrojů (odpady po někdejší historické těžbě), které jsou objemově omezené, a větší investici do kompletního úpravárenského zpracování by nezaplatily, lze akceptovat finalizaci do podoby koncentrátu, který je využíván v keramickém a sklářském průmyslu. V rámci přípravy zvažované hlubinné těžby lithia, kde jsou dle dosavadních výsledků geologického průzkumu dostatečné zásoby rudy, stát deklaruje zájem, aby finalizace získané suroviny probíhala do co nejvyšší míry finalizace, přes již zmíněný meziprodukt uhličitan lithný, ideálně do podoby produktu, který využívají jako vstupní medium společnosti, které vyrábějí lithiové baterie.

V ČR působí, či je budováno několik výrobních kapacit na produkci lithiových baterií (HE3DA, A123 Systems, EV Battery s.r.o.). Výstavbu dalšího zpracovatelského závodu zvažuje rovněž korejský gigant SK Innovation (dodávky světovým společnostem Daimler či Hyundai), která v současnosti váhá mezi ČR a Maďarskem. Firma Daimler zvažuje výstavbu továrny na baterie nedaleko Drážďan. Zatím poslední známou aktivitou v ČR je nová investice do výstavby továrny na výrobu elektrolytu do baterií pro elektroauta japonskou společností Central Glass, která bude zásobovat evropský trh. Továrna vznikne v Pardubicích a ročně by měla produkovat cca 20 000 tun elektrolytu. Realizací tohoto projektu by byl do chystaného řetězce firem doplněn velmi důležitý, dosud chybějící článek.

Co z toho bude mít Česká republika?

Současný koncept potenciálního obnovení rentabilní těžby vychází z předpokladu rostoucího významu lithia pro moderní hospodářství 21. století, použití inovačních postupů při získávání lithia z horniny a výroby lithného karbonátu, který by mohl být dále využíván v českém průmyslu. V případě úspěchu by se Česká republika zařadila mezi několik málo států na světě, které dlouhodobě zásobují světový high-tech průmysl lithiem, případně lithiovými bateriemi. Po éře „montoven“ existuje šance rozjet v České republice skutečně vysoce vyspělou výrobu s přidanou hodnotou, na jejímž konci by mohly být lithiové baterie, či v ideálním případě elektromobily. V automobilovém průmyslu má ČR solidní zkušenosti a bohatou tradici.

Proč nejsou poplatky z lithia vyšší?

Poplatky za vydobyté nerosty (tzv. royalty) se řídí nařízením vlády č. 98/2016 Sb. Pro lithium byl stanoven na 10 692 Kč/tunu kovu. Poplatek za lithium byl v tomto nařízení stanoven poprvé, bez větší zkušenosti s rentabilitou nějakého skutečně realizovaného lithiového projektu. Další poplatky jsou stanoveny pro další komodity vyskytující se na ložisku. Royalty je speciální „těžební“ poplatek nad rámec mandatorních plateb firem a musí se pohybovat v takovém rozmezí, aby neznemožnila ekonomičnost projektu. Ve světě se royalty pohybuje nejčastěji v rozmezí 1 až 5 %.

Jak rychle se bude projekt realizovat? Má nějaká rizika?

Projekt společnosti Cínovecká deponie („přetěžení odpadu po někdejší těžbě a získání lithia v něm obsaženém“), který disponuje potřebnými povoleními, může být zahájen v horizontu dvou až tří let. V lokalitě Horní Slavkov je nejdříve nutné ve spolupráci s obcí vyřešit přepravu suroviny k železnici prostřednictvím vlečky. Termín je tedy těžké odhadovat. Oba výše uvedené projekty by nicméně mohly sloužit coby jakýsi překlenovací můstek, který dodá místnímu průmyslu surovinu, než začne případná hlubinná těžba.

Pokračování projektu získávání lithia hlubinným způsobem bude totiž záviset na finálních výsledcích prováděného geologického průzkumu a zejména na výsledku studie proveditelnosti (feasibility study), která by podle informací firmy GEOMET měla být hotova koncem roku 2018. Teprve poté se bude možné fundovaně rozhodnout o dalším postupu či o případném zapojení českého státu do projektu.

V neposlední řadě je třeba říci, že stát by měl postupovat také s určitou opatrností. Jakkoliv projekt vypadá velmi nadějně, může v příštích letech dojít k objevu jiné technologie výroby velkokapacitních baterií a lithiové baterie mohou být ve vývoji jen krátkou epizodou. Obdobně nelze bezpečně predikovat další cenový vývoj komodity – ČR není sama, kdo k lithiu upírá svoji pozornost – druhý nadějný evropský projekt je např. v Srbsku na ložisku Jadar.

Přesto se zdá, že se české lithium může stát velkou příležitostí a stát by měl tuto problematiku podrobně sledovat, pokračovat ve své snaze vytvářet podmínky pro vznik celého propojeného řetězce zpracovávajících firem na území ČR, být moderátorem celého procesu a pokračovat v již zahájených jednáních se společnostmi, které mají průzkumné a navazující licence.