ČR má jedny z nejvyšších poplatků za vypouštění odpadních vod mezi novými členskými státy EU

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky (SOVAK ČR) porovnalo poplatky za vypouštěné odpadní vody ze kterého vyplývá, že se ČR nachází na špici mezi novými členskými státy EU. Navíc ve státech jako jsou Francie nebo Velká Británie vůbec institut zpoplatnění vypouštění neexistuje. Stát tak výrazně zatěžuje podnikatelské subjekty i občany. Podle sdružení je zřetelné, že jakékoliv návrhy pro zvýšení poplatku jsou pouze další snahou o navýšení rozpočtu Státního fondu životního prostředí.

V přípravě je změna poplatkové politiky za vypouštěné odpadní vody (zákon č. 254/2001 Sb. a prováděcí předpisy - nařízení vlády č. 143/2012 Sb. a vyhláška č. 123/2012 Sb.). Připomeňme, že právě nastavení vhodné meze zpoplatnění a sazby za vypouštěné množství znečištění bylo a je motivačním faktorem pro zajištění kvality čištění odpadních vod a není možné ho zařazovat mezi mandatorní příjmovou kapitolu rozpočtu.

I proto je důležité srovnat současnou úroveň poplatků s okolními státy EU. Sdružení SOVAK ČR zpracovalo níže uvedené porovnání. Je tak zřejmé, že se již nyní v regionu nacházíme na samé špici ve zpoplatnění a stát tak výrazně zatěžuje podnikatelské subjekty i občany. Navíc do srovnání nejsou uvedeny státy jako Francie či Velká Británie, kde vůbec institut zpoplatnění vypouštění neexistuje.

Zpoplatnění objemu vypouštěných odpadních vod do vod povrchových

Zpoplatnění kvality vypouštěných odpadních vod do vod povrchových

Při podrobném pohledu na zdroje dusíkatého znečištění je zřejmé, že v řadě lokalit je již minimální podíl bodových zdrojů (ČOV) na celkovém znečištění oproti plošným zdrojům (zejména zemědělství). Například u vodárenské nádrže Švihov tak představují plošné zdroje více jak 80 % z celkového zatížení ukazatelem dusík. Vzhledem k nedosažitelnosti limitů tak nyní dojde k pouhému zvýšení poplatků bez stimulu k zlepšení současného stavu.

Nutné je vnímat i to, že celkový objem vyčištěných odpadních vod výrazně ročně kolísá v závislosti na množství a intenzitě srážek, kdy jsou dešťové vody z větší části odkanalizovány a čištěny s vodami odpadními. I proto je velmi těžko akceptovatelné navýšení takto variabilního zpoplatnění, které při vlastním procesu čištění již samo navyšuje provozní náklady, které opět ponese konečný zákazník. Pokud budeme pracovat s 10násobným navýšením poplatku za objem vypouštěných odpadních vod a zvýšením sazeb za vybrané indikátory, tak opět pracujeme s plošným navýšením stočného o 7-15 %. A to není do cen zatím promítnut další deklarovaný záměr Ministerstva životního prostředí zpoplatnit i odlehčované dešťové vody, které nejsou dle aktuální podoby zákona č. 254/2001 Sb. řazeny mezi vody odpadní a nejsou tedy zatím zpoplatněny.

Z výše uvedeného srovnání je zřetelné, že jakékoliv návrhy pro zvýšení poplatku objemového či koncentračního jsou pouze další snahou o navýšení rozpočtu Státního fondu životního prostředí namísto snahy o dosažení maximální kvality vypouštěných vyčištěných odpadních vod. Zde je více než dostatečnou současná regulace, která je prováděna vodoprávními úřady nastavením přípustných limitů kvality vypouštěných odpadních vod. V rámci EU jsou tyto limity zpřísněné díky zařazení do tzv. „citlivého území“ a dále vnitřní legislativou (níže uváděné nařízení vlády č. 61/2003 Sb.) jsou dále sníženy oproti základní hladině, stanovené Směrnicí 271/91/EHS.

Posílení zdrojů Státního fondu životního prostředí jako nevyhnutelnost?

Při analýze výše uvedených argumentů nacházíme jeden jmenovatel – tím je posílení příjmu Státního fondu životního prostředí. Je ale opravdu nezbytné? Existuje celá řada reálných argumentů, které toto jednoznačně vyvrací. V první řadě zcela zásadní 75 % snížení dostupných prostředků OPŽP v programovém období 2014-2020 v oblasti vodního hospodářství (osa 1.1 a 1.2 – 12 mld. Kč) a tím pádem i menší počet jak žádostí, tak i poskytované spolufinancování.

Dalším argumentem je deklarovaný odklon Státního fondu životního prostředí od přímé (dotační) pomoci k poskytování finančních nástrojů – tedy zprostředkování vratných půjček na konkrétní projekty. Ovšem v době, kdy je komerční financování pro města a obce na historických minimech, je minimální reálnost toho, že budou města a obce žádat Státní fond životního prostředí o teoreticky i bezúročné půjčky do výstavby a rekonstrukcí vodohospodářské infrastruktury. Zvláště pokud uvážíme související pavučinu požadavků, pravidel a podmínek pro žadatele, na jejímž konci vždy hrozí to, že žadatel musí dotaci/půjčku při jakémkoliv pochybení vracet.

Stanoviska SOVAK ČR a Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR) k novým nařízením vlády o vypouštění odpadních vod do vod podzemních a povrchových.

Budeme mít nejpřísnější požadavky v EU na čištění odpadních vod z malých čistíren odpadních vod (ČOV)?

Nové nařízení vlády o vypouštění odpadních vod do vod podzemních č. 416/2010 Sb. v řadě navržených změn může zjednodušit život vlastníkům ČOV v místech, kde není možné odváděné odpadní vody vypouštět do recipientu. Na druhou stranu norma přinesla zcela zásadní navýšení požadavku na odstraňování celkového dusíku z čištěných odpadních vod a to na úroveň 12 mg/l pro ČOV s kapacitou nad 50 ekvivalentních obyvatel (EO) a 20 mg/l pro 10-50 EO. I zástupci výrobců domovních ČOV uvádí, že dosažení takových hodnot je nereálné a požadované účinnosti nedosahují ani nejlepší německé domovní ČOV v kategorii D. Navržené hodnoty jsou také pod současnou požadovanou úroveň takzvaných nejlepších dostupných technologií (BAT) pro velké ČOV nad 10 000 EO.

Bude zrušena poslední jistota vlastníků čistíren odpadních vod?

Druhým novým nařízením vlády je nařízení vlády č. 59/2015 Sb., které nahrazuje nařízení vlády č. 61/2003 Sb. o vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Přestože limity řada studií vč. studie Ministerstva zemědělství z roku 2009 potvrzuje, že podmínky aktuálně platného nařízení jsou přísnější, než požadavky Směrnice 271/91/EHS, je předkládáno další zpřísnění a to zejména odstraněním číselných hodnot limitů dosažitelných nejlepšími dostupnými technologiemi (dále jen BAT) v příloze č. 7 stávajícího nařízení. Tyto limity jsou v současné době nepodkročitelné, tedy bez souhlasu znečišťovatele není vodoprávní úřad oprávněn stanovit limity pod tuto mez. Města a obce, jako majoritní vlastníci vodohospodářské infrastruktury v ČR se tak dostávají do prostředí právní nejistoty pro stávající i nové projekty výstavby a rekonstrukce ČOV, kdy limity, pro které budou připravovány projekty, mohou být zásadně odlišné od současných. To však zcela zásadně ovlivňuje investiční i návaznou provozní nákladovost.

Současná aplikace číselných limitů BAT tak není ochranou provozovatelů před nutností kvalitního čištění odpadních vod, ale ochranou obyvatel před navyšováním nákladů na stočné nad sociálně únosnou mez a také ochranou také před nerovnými podmínkami, kdy bez těchto limitů bude docházet ke stanovení různých požadavků na úroveň čištění v různých ORP a bude tak docházet k diskriminaci části obyvatel nutností dalších rekonstrukcí ČOV, příp. výrazným zvýšením provozních nákladů. Vlastní limity BAT jsou běžné i v ostatních oblastech průmyslové činnosti a ochrany životního prostředí a musí být nastaveny pro podmínky nejméně vhodné pro biologické procesy čištění odpadních vod. Přitom takové limity musí zohledňovat i ekonomickou přijatelnost použitých technologií. Aplikace navrženého přístupu v horizontu několika let zjevně povede zejména v malých aglomeracích k zvyšování cen stočného a to přitom, kdy se v mnoha regionech cena vodného a stočného blíží ceně sociálně únosné.

Komunikace na prvním místě

K návrhům je samozřejmě ještě dlouhá řada dalších připomínek, ovšem jako zásadní problém se jeví to, že ministerstvo životního prostředí naprosto přestalo komunikovat v oblasti ochrany vod v průběhu zpracování novelizací právních předpisů a vše podstatné se odehrává nyní až v meziresortním připomínkovém řízení. Tento stav lze stěží pokládat za uspokojivý.

Čtěte také:

Navrhovaná legislativa v oblasti vod zkomplikuje život (21.4.2015)

Zdroj: SOVAK ČR