Co přinesla včerejší debata na téma „Energetická unie“

Projekt Energetické unie představil Marten Westrup z Generální ředitelství pro energetiku Evropské komise. Projekt komentovali Jan Král z Úřadu vlády, Jakub Vít ze Svazu průmyslu a dopravy ČR a Jan Prášil z ČEZ a.s. V tomto případě se i zástupci průmyslu přiklonili k názoru, že jde o velmi kvalitní materiál, který dopředu nediskriminuje ani jednu z možných energií a ani jednu cestu, která může přispět k diverzifikaci zdrojů za účelem dosažení větší bezpečnosti a nižší ceny energií. EK předpokládá, že realizací opatření v tomto materiálu rovněž přispěje k větší konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a zaměstnanosti.

Energetická unie je postavena na těchto pěti pilířích: energetická bezpečnost a solidarita + integrovaný energetický trh + posílení energetické účinnosti + dekarbonizovaná ekonomika + výzkum, inovace a konkurenceschopnost.

Projekt energetické unie předpokládá realizaci celé řady měkkých opatření zajišťovaných na národní a mezinárodní úrovni. Jeho slabiny odhalili sami panelisté v závěru diskuse, když upozornili na nutnost: dodržování jednotných pravidel všemi státy v zájmu celku + jednotný přístup ke zdrojům + navýšení ceny uhlíku pro zajištění funkce EU ETS + dodržení komplexnosti návrhu, nedopustit jeho kanibalizaci. Rovněž zdůraznili, že budoucí problémy se mohou skrývat v detailech.

Bez realizace investičního programu však energetická unie nemůže fungovat. Proto mne napadlo, že tím detailem může být ochota, nálada investorů podílet se na realizaci investic, které přispívají k rozšíření a posílení energetických sítí, plynovodů a zásobníků. Podotýkám, že pokud je konečným cílem snižování cen energií, většinou zájem investorů uvadá. Například takovým nákladným projektem je dekarbonizace. Jak je to s pravidly o podpoře soukromých subjektů které se budou podílet na investicích a provozu nových technologií? Je možné, aby zkapalněný plyn z Kataru nebo USA cenově konkuroval plynu z existujících plynovodů?

Možná, že mnohem lacinější a efektivnější pro dosažení výše uvedených cílů bude, když Evropa přehodnotí svou dosavadní zahraniční politiku, ale asi se mýlím, vždyť bezpečnost přece něco stojí!

V Praze dne 25.3.2015

Jiří Študent, st.