Co je to bahno?

Otázka:  Naše společnost uspěla ve výběrovém řízení na odbahnění rybníka. Podmínkou zadavatele bylo, že rybník se bude odbahňovat "na vodě" tedy nikoli jeho vypuštěním s následným vyschnutím a vytěžením bahna. Technologií bude čerpání bahna ze dna sacím bagrem, oddělení tuhé části odstředivkou a uložení na skládku a vrácení tekuté části do rybníka. Při vyřizování potřebných povolení jsme narazili na nejistotu, jaký právní statut ta kapalina vlastně má a o co tedy máme žádat. Prosíme o názor.

    Začněme zjištěním, zda jde v našem případě o nakládání s odpadem, nebo o těžbu přírodního materiálu s jeho následným rozumným využitím. S ohledem na to, že zahuštěné bahno bude končit na skládce a kapalina se vrátí do rybníka, nic tedy využíváno nebude, je úmysl investora jasný, chce se bahna zbavit, takže o charakteru čerpané kapaliny zde není pochyb. Půjde o nakládání s odpadem.
    Při nahlédnutí do katalogu odpadů zjistíme, že rybniční bahno jako samostatný typ odpadu zde uvedeno není. A obvykle se nahrazuje (je to substituce nejméně špatná) položkou 17 05 03 pokud jsou v bahně nebezpečné složky nebo 17 05 04 pokud tam nejsou - v obou případech s názvem Zemina a kamení. Tato náhrada by nečinila potíže, pokud bych rybník odbahňoval klasicky, tedy těžil již částečně vyschlé bahno a v celém objemu ho vozil na skládku. Je-li dostatečně vyschlé, tak vlastně zeminou je a kámen se tam občas najde také. A obsah zbytkové vody v bahně (v zemině) by byl právně nedůležitý.
    V našem případě je ale situace zcela jiná. Zkusme proto bahno definovat. Protože v zákoně o odpadech ani v zákoně o vodách taková definice není, nahradíme zákonodárce sami. Za bahno se v běžné řeči považuje to, co leží na dně rybníka, tedy sedimentované látky, dopravené tam přitékající vodou nebo vzniklé jako zbytky rozkladných produktů živých organizmů v rybníce žijících. Z hlediska fyzikálního to je vodná směs minerálních a organických látek různé měrné hmotnosti v závislosti na stáří bahna, jeho vzniku apod. A nad tímto bahnem je rybniční, právně povrchová, voda. A pokud rybník při klasickém postupu vypustíme, tedy povrchovou vodu odstraníme do recipientu, zbude bahno. Rozdělení na vodu a odpad je zřejmé.
    Nikoli ovšem v našem případě, kdy sací bagr, plovoucí po hladině, spustí na dno sací potrubí a čerpá to, co je sání nejblíže. Můžeme tomu říkat bahno, tedy výše popsanou fyzikální směs, která bude v tomto případě ovšem poněkud řidší. To by nevadilo (právně) v případě, že bych někam umístil celý objem, ale v případě, že toto bahno dále dělím, začnou nejasnosti. A jejich důvod se nejlépe pozná na hypotetické situaci, kdy obsluha bagru neposune sací rouru včas a čerpadlo čerpá stále řidší bahno až ve finále to bude již jen špinavá povrchová voda. A tu už bahnem ve smyslu zákona o odpadech mohu nazývat jen těžko. A protože nelze říci, kdy ještě čerpám bahno a kdy už povrchovou vodu, protože nemám žádné hodnotící kritérium, ať již subjektivní či objektivní, třeba stanovením hraniční hustoty, viskozity, obsahu nerozpuštěných látek apod., potom jsem v definičním problému.
    Ale mohu se z něho snadno dostat tím, že si čerpanou kapalinu pro tento případ předefinuji na směs bahna a rybniční vody. Tuto směs dopravím do následné technologie, zkráceně odstředivky, která ji zpracuje na dva proudy. Ten hustý, končící na skládce, je nepochybně odpad, říkejme mu bahno (v tomto případě upravené zahuštěním), ten řídký je voda. Technologie je podle mne po právní stránce stejná, jako bych z nevypuštěného rybníka těžil bahno plovoucím drapákovým bagrem. Co naberu a zůstane mi ve lžíci je bahno, co mi mezi zuby drapáku odteče je voda. Je zcela zjevné, že je to voda rybniční, tedy povrchová a není důvod se domnívat, že v našem případě odstředivky je tomu jinak.
    Má to ale háček. Připomínám čtenářům, že ve svých článcích - úvahách, velmi dbám na to, aby závěry vždy směřovaly k tomu, pro co jsou předpisy v oblasti ŽP vůbec vydány a tím je ochrana životního prostředí. Nemohu to proto neudělat i v této úvaze.
    Háček totiž vidím v tom, že při naší technologii, kdy je materiál ze dna rybníka podroben v čerpadle a zejména v odstředivce značným fyzikálním tlakům, nelze vyloučit, že fugát z odstředivky bude obsahovat některé škodliviny v koncentracích, které jsou již nebezpečné. A to bez ohledu na to, zda je naše bahno ve smyslu zákona o odpadech N nebo O. A také bez ohledu na to, zda tyto látky v bahně již byly (jako volné, tedy schopné škodit) obsaženy, nebo k jejich uvolnění došlo "nešetrným zacházením". Je tedy třeba zkoumat, zda vracená voda nenaplňuje definici vody odpadní ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákona o vodách. A pokud zjistíme, že fugát svým složením "může ohrozit jakost povrchových vod", potom jde sice o rybniční vodu, ale s vlastnostmi vody odpadní. A v takovém případě bude dle mého názoru třeba, aby nakládání s těmito vodami bylo regulováno, tedy podrobeno správnímu řízení podle ustanovení § 8 vodního zákona - Povolení k nakládání s vodami. Například podle odstavce 1 písmeno a) bod 5. - jiné nakládání s povrchovými vodami. A cíle by bylo dosaženo i v případě, že by úřad využil ustanovení pod písmenem c) - vypouštění odpadních vod do vod povrchových i když v tomto případě si nejsem jist, zda by byla právní kvalifikace zcela přesná - viz výše uvedená paralela s drapákovým bagrem, kde z něj odtékající voda za odpadní jistě považována nebude, byť může mít stejné důsledky.
    Je třeba dodat, že toto správní řízení může skončit nejrůznějším způsobem od stanovení povinnosti pro investora tyto vody (fugát) před zpětným vypuštěním vyčistit, přes řízené vypouštění až po prosté vypouštění podle potřeby. A způsob nakládání s těmito vodami bude poté začleněn do provozního řádu zařízení, který bude příslušným úřadem schválen, případně bude vydáno i samostatné rozhodnutí - vodoprávní povolení. Tím se stane postup pro investora schválený a pro dozorové orgány jasně definovaný a jeho plnění tedy vymahatelné.

Odpověď:
    Dnes bude spíše návodem jak postupovat.
    V oblasti odpadů je věc dle mého názoru jasná. Nakládám s odpadem na vstupu i na výstupu.
    V oblasti vody doporučuji jako první krok zjištění, jaké má fugát vlastnosti, což nelze podle mého názoru učinit jinak, než reálnou technologickou zkouškou. Zda i pro tuto zkoušku je třeba souhlasu či povolení je věcí konkrétního úředníka. Osobně se domnívám, že nikoli, ale ohlásit svůj úmysl úřadu bych raději neopomněl. Po zjištění "nebezpečnosti" fugátu bych se obrátil na vodoprávní úřad, sdělil výsledek a počkal na jeho reakci, kterou nelze předjímat.

Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz