Článek 4.3 - Plánování

Článek 4.3.1 - Jsou uvedeny požadavky  na postupy k identifikaci a hierarchizaci environmentálních aspektů činností, výrobků a služeb organizace, jejich dokumentování a aktualizaci.

Environmentální aspekty (dále též jen „EA“) jsou jedním z nejvýznamnějších prvků EMS. Mohou mít rozhodující vliv na environmentální dopad činností, výrobků nebo služeb organizace a zásadním způsobem určují úroveň ochrany životního prostředí organizací dosahovanou.  Jednoznačné a dostatečně vypovídající vymezení environmentálních aspektů a jejich správná interpretace a řízení prostřednictvím environmentální politiky a environmentálních programů může  výrazně ovlivnit kvalitu nově zaváděných i existujících EMS. EA jsou tedy zásadním prvkem plánovací, implementační i provozní fáze EMS.

K vymezení EA není předepisován žádný jednotný postup, v naprosté většině případů však k nim lze zařadit alespoň některé aspekty z následujících skupin:

a)      emise do ovzduší,

b)      vypouštění látek do vody,

c)      vypouštění látek do horninového prostředí,

d)     využívání surovin a přírodních zdrojů,

e)      využívání energie,

f)       emitované energie, např. teplo, záření, vibrace,

g)      odpady a vedlejší výrobky,

h)      fyzikální znaky, např. velikost, tvar, barva, vzhled.

EA mohou být přímé – takové, které organizace může přímo řídit, například emise do ovzduší, vypouštění látek do vody a půdy, využívání surovin a energií, produkce odpadů, emitované energie apod. - a nepřímé, na které může mít určitý vliv, například aspekty spojené se zbožím a službami používanými nebo poskytovanými organizací (provádění úklidu externí firmou, projekty, balení a transport výrobků),  ale  i kapitálové investice či vliv organizace na životní prostředí dodavatelů  nebo řízených příspěvkových a obchodních organizací (školy, Technické služby). Do  procesu identifikace EA  je nutno zakomponovat nejen běžné provozní podmínky, ale i provozní podmínky abnormální a předvídatelné situace havarijního ohrožení. Jinými slovy: organizace musí zvažovat i EA vznikající za havarijních situací (například nekontrolovaný únik chemikálií nebo výtok topného oleje do vodního toku) a musí být na jejich řízení připravena.

Změny v životním prostředí, ať nepříznivé, či příznivé, které zcela nebo částečně vyplývají z environmentálních aspektů organizace, se nazývají environmentální dopady. Vztah mezi environmentálními aspekty a dopady je vztahem příčiny a následku. Důležité je zhodnocení významnosti EA z hlediska jejich dopadů na životní prostředí, protože má vliv na navazující kroky, jako je stanovení cílů, programů, atd. Významnost je přitom relativním pojmem – to, co je významné pro jednu organizaci, nemusí být významné pro jinou. Hodnocení významnosti zahrnuje použití jak technických rozborů, tak i názorů organizace.

Při vytváření kritérií významnosti má organizace brát do úvahy environmentální kritéria (jako je rozsah, závažnost a trvání dopadu, nebo druh, velikost a četnost environmentálního aspektu), příslušné právní předpisy (jako jsou emisní limity a limity vypouštění v povoleních nebo nařízeních atd.) a zájmy interních a externích zainteresovaných stran (jako jsou zájmy spojené s organizačními hodnotami, obraz u veřejnosti/image, hluk, pach nebo zhoršení vzhledu). Při použití kritérií může organizace stanovit úrovně (nebo hodnoty) významnosti spojené s každým kritériem, založené například na kombinaci možnosti (pravděpodobnost/četnost) výskytu a jeho následku (závažnost/intenzita). Pro posuzování významnosti mohou pomoci některé metody sestavování stupnic nebo pořadí (ranking), například kvantitativní ve smyslu číselných hodnot, nebo kvalitativní ve smyslu úrovní jako jsou vysoká, střední, nízká či zanedbatelná.

Pro dokumentování a aktualizování informací o identifikovaných EA je účelné udržovat je v podobě seznamu či registru. Norma nepředepisuje pro dokumentování EA v rámci EMS žádné formální uspořádání. V praxi se osvědčuje tabulkové uspořádání registru EA, které je samozřejmě přizpůsobeno konkrétním potřebám organizace, ale které současně umožní i snadnou orientaci a především využití pro navazující kroky.

Doporučení: Věnujte dostatečnou pozornost správnému vymezení EA, které může výrazně ovlivnit funkčnost a ekonomiku EMS. Seznamte se s ukázkou nesprávného vymezení a konfrontujte ji s EA zahrnutými do vašeho EMS. Nezapomeňte na EA vyskytující se za havarijních situací (povodně). Pro posuzování významnosti EA volte spíše jednodušší metodu, k případným změnám lze přistoupit po zkušenostech s provozem EMS. Zajistěte vypracování registru EA jako vhodnou formu dokumentování a aktualizování informací.

Ukázka nesprávného vymezení EA

Ze zkušeností vyplývá, že odpovědné vymezení a vyhodnocení EA podstatně ovlivňují jak funkčnost systému, tak i náklady spojené s jeho vytvářením a provozem. Zároveň ale platí, že v praxi není vždy zcela zřejmé, jak správně definovat soubor EA; jinými slovy - není až tak zřejmé, co  je a co  není environmentální aspekt. Snaha o jednoznačné vymezení EA v organizaci zavádějící EMS přitom není samoúčelná. Mohou se vyskytnout případy,  kdy organizace má většinu svých EA a jejich význam dobře identifikován, má stanoveny cíle, cílové hodnoty a programy, jak dopad EA na životní prostředí omezovat. Současně ale má ve svém registru kromě mnoha správných i některé nejasné nebo dokonce nesprávné EA, které přinejmenším ztěžují a znepřehledňují práci s EA a zatěžují jednotlivé útvary organizace při hledání způsobů, jak tyto aspekty řídit. Tím se zbytečně zvyšuje už tak dost velká časová náročnost  a administrativa spojená s budováním a provozováním EMS, která zejména u malých organizací, kdy pracovník odpovědný za EMS má řadu jiných úkolů a povinností, plné využívání EMS omezuje.

Nejčastějším nedostatkem při identifikaci EA je záměna činnosti (výrobku, služby) a aspektu. Jako konkrétní příklady  takového nedůsledného přístupu lze uvést:

Environmentální aspekt „Provoz autodopravy“:

Zpracovatel registru EA správně chápe význam činností spojených s provozem a údržbou dopravních prostředků organizace, neuvědomuje si však, že environmentálním aspektem není vlastní provoz, ale větší či menší vliv činnosti na životní prostředí (například úkapy olejů, hluk apod.). V příslušném environmentálním programu se pak namísto způsoby, jak omezit dopad provozu autodopravy na životní prostředí důslednějším řízením EA (například častějšími kontrolami), zabývá všemi souvislostmi řízení provozu. Výsledkem je buď v lepším případě příliš složitý, anebo v horším případě víceméně formální program.

Environmentální aspekt „Technický stav budov“:

Platí totéž, co ve výše uvedeném případu. Stav výrobní či administrativní budovy jistě může ovlivňovat životní prostředí, ať už přímo - v areálu organizace - nebo nepřímo, jedná-li se například o projekt (výrobek) organizace. Za EA je však nutno považovat nikoliv stav budovy, ale například spotřebu tepelné energie pro vytápění, nebo riziko vyplývající ze špatného stavu objektu. Řízení aspektu spočívá v úpravě projektu nebo v programu  rekonstrukce směřující k omezení negativních dopadů EA.

Dalšími příklady spadajícími do kategorie záměny činnosti a aspektu jsou nesprávné EA „Kancelářské činnosti“, „Mokrý úklid podlah a zařízení“,  „Obrábění materiálů“, „Provoz vysokozdvižných vozíků“,  „Spalování paliva“ nebo „Ochrana zeleně“.

Druhou skupinou někdy se vyskytujících nepřesností je záměna aspektu a jeho dopadu na životní prostředí. Konkrétním příkladem může být:

Environmentální aspekt „Vdechování rozpouštědel“

Správněji formulovaným  aspektem je  „Emise do ovzduší“ související s danou činností (lakování), proto je třeba řídit tento aspekt například ventilací nebo používáním vhodných osobních ochranných pomůcek. Vdechování rozpouštědel je už dopadem na kvalitu životního prostředí.

Environmentální aspekt „Postupné rezivění stěny nádrže“

I v tomto případě se  jedná o EA „Emise do ovzduší“, případně „Vypouštění odpadních vod“, jejichž důsledkem – dopadem je vliv na kvalitu stěn nádrže.

Environmentální aspekt „Ohrožení životního prostředí činností nájemců“

Takto formulovaný EA je  dopadem nesprávně prováděných činností; činnosti nájemce je třeba vymezit a určit s nimi související aspekty – například úkapy, hluk apod.

V praxi je možno setkat se i s environmentálními aspekty, které jsou nejasně (nejednoznačně) formulovány. Například EA nejsou  „chemické látky“, nebo „elektrická energie“,  ale „emise do ovzduší/vody“, „spotřeba energie“ apod.

Ukázka uspořádání registru environmentálních aspektů

Je naznačeno možné uspořádání  registru. Pro větší názornost jsou EA přímé, nepřímé a havarijní uvedeny samostatně; v praxi jsou většinou součástí jedné tabulky.

*) RPP – registr právních a jiných požadavků; uvádí se odkaz na příslušnou položku RPP, vycházející z ustanovení zákona, nařízení, vyhlášky apod.(čísla položek převzata z dále uváděné ukázky RPP).

Legenda:

Závažnost EA pro ŽP: 1 – nízká, 2 – střední, 3 - vysoká

Plnění požadavků (právních a j.): 1 – bezproblémové, 2 – na hranici lim., 3– výjimečně překročení lim.

Četnost výskytu: 1 – ojediněle, 2 – občas, 3 – často/trvale

Významnost EA:  3 – nevýznamný, 4 - 5 – méně významný, cíle a programy stanovit  v případě, že tak rozhodne vedení, 6 - 9 – významný, je třeba stanovit environmentální cíle a programy

Článek 4.3.2 - Jsou uvedeny požadavky  na postupy k identifikaci a přístupu k právním předpisům a jiným požadavkům ve vztahu k environmentálním aspektům.

Právní ochrana životního prostředí je v českých podmínkách značně složitá. Zahrnuje  předpisy průřezové (horizontální) - např. zákon o životním prostředí, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí,  zákon o územním plánování  - a předpisy složkové (vertikální)  - zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší, zákon o ochraně přírody a krajiny atd. V EMS jsou navíc částečně zahrnuty i vlivy vyplývající z jiných než environmentálních předpisů (hluk, zápach, prach, vibrace). Požadavky právních předpisů, vztahující se k EA, mohou zahrnovat nejen národní právní požadavky, ale i právní požadavky kraje nebo obce. Všechny tyto předpisy (zákony, vyhlášky, nařízení vlády apod.) a z nich plynoucí požadavky musí mít organizace k dispozici, aby mohla vztah k EA identifikovat. Informace o legislativě jsou obvykle získávány z průběžně aktualizovaných databází a internetových zdrojů.

Zdroje jiných požadavků mohou být například dohody s orgány veřejné správy, dohody se zákazníky, směrnice jiné než zákonné povahy, dobrovolné zásady nebo kodexy správné praxe, dobrovolné environmentální značení nebo závazky následné péče o výrobek, požadavky obchodních sdružení, dohody se skupinami občanů nebo nevládními organizacemi, veřejné závazky organizace nebo její mateřské organizace, požadavky společnosti/podniku. Rovněž požadavky dané jinými zdroji – například  vyhláškami obce, na jejímž území organizace působí,  kanalizačními řády,  oborovými předpisy apod. – je třeba mít k dispozici. Je však třeba připomenout, že některé z těchto závazků nebo dohod se mohou týkat řady záležitostí nad rámec ochrany životního prostředí a nemusí být tedy v EMS brány v úvahu.

Je účelné, aby požadavky vztahující se k identifikovaným EA byly vedeny v registru právních a jiných požadavků, který je součástí dokumentace EMS, i když norma vedení registru výslovně nepožaduje.

Doporučení: Určete způsob získávání a aktualizace informací o platné legislativě a připravovaných změnách. Stanovte postup identifikace relevantních právních a jiných požadavků. Vytvořte a pravidelně aktualizujte registr právních a jiných požadavků a zajistěte, aby k němu měli přístup odpovědní pracovníci. Dbejte na to, aby v registru byla zachycena vazba na příslušný EA. Vzhledem k náplni činnosti  je vhodné zavést a udržovat i registr vydávaných a přijímaných rozhodnutí (např. kolaudačních).

Ukázka možného uspořádání registru právních a jiných požadavků

^*) Čísla EA převzata z výše uvedeného příkladu Registru EA

Článek 4.3.3 - Předmětem článku jsou požadavky a povinnosti spojené se zavedením a udržováním environmentálních cílů, cílových hodnot a environmentálních programů.

Environmentální cíle vycházejí z environmentální politiky, právních a jiných požadavků, environmentálních aspektů, ale i ekonomických možností organizace. Cíl může být vyjádřen přímo jako dosažení určité hodnoty nebo může být vyjádřen obecně a poté určen jednou nebo více cílovými hodnotami. Stanovené cílové hodnoty mají být měřitelné a mohou (ale nemusí) zahrnovat i časový horizont jejich dosažení. Cíle a cílové hodnoty mohou být použity pro celou organizaci nebo úžeji pouze pro činnosti spojené s daným místem nebo na jednotlivé činnosti. Tak například organizace může mít celkový cíl snížení spotřeby energie, který může být dosažen úspornou činností pouze v jednom určitém oddělení. Avšak v jiných případech mohou všechny části organizace mít potřebu přispět určitým způsobem k dosažení celkového cíle organizace. Cíle jsou plněny prostřednictvím environmentálních programů, které konkretizují dosažení cílů a cílových hodnot do podoby krátkodobého plánu. Programy stanoví konkrétní kroky, které je třeba provést pro dosažení cílových hodnot například v jednom kalendářním roku. K jednomu cíli může být vytvořeno několik dílčích programů.

Doporučení: Cíle směřujte do různých oblastí tak, aby zajistily očekávané přínosy zavedení EMS – ať už ekonomické (úspora surovin a energií), environmentální (snížení emisí) nebo sociální (zlepšení povědomí pracovníků nebo vztahů s veřejností). Programy  by měly mj. specifikovat jednotlivé kroky, jejich harmonogram, finanční a personální zdroje, odpovědné útvary, způsob kontroly plnění.

Ukázka vymezení cílů a programů

Oblast úspory surovin a energií, snížení produkovaného znečišťování:

Oblast zlepšení environmentálního povědomí pracovníků a vztahů s veřejností: