ČAOH: Odpady se mohou prodražit – obce v Německu doplácejí na zavedení ISNO

Česká asociace odpadového hospodářství již řadu měsíců upozorňuje na obtíže, které mohou nastat, budou-li bez rozmyslu prosazovány spalovny komunálního odpadu a s nimi související Integrovaný systém nakládání s odpady (ISNO). ISNO může v kombinaci s finančně náročnými spalovnami představovat značné riziko pro obce a fungování odpadového hospodářství, budou-li kvůli němu obce nuceny vytvářet neefektivní svazky a uzavírat smlouvy za nevýhodných podmínek. Konkrétní představu si lze udělat na příkladu dvou německých spalovacích zařízení, na jejichž provoz musejí zainteresované obce doplácet až milionové částky.  

První případ popisuje problémy regionálního odpadového svazku obcí Horní Lužice – Dolního Slezska (Ravon), který uzavřel smlouvu s provozovatelem spalovny komunálních odpadů Thermische Abfallbehandlung Lauta GmbH & Co. oHG. V roce 1996, kdy probíhalo výběrové řízení na projektové práce, stavbu a provoz zařízení, vznikalo na území svazku obcí Ravon více než 260 000 tun odpadu ročně. Při započítání prognóz vývoje produkce odpadů pro další roky byla spalovna v roce 2004 uvedena do provozu s roční kapacitou kolem 225 000 tun. Ravon si na 25 let smluvně zajistil variabilní podíl 110 000 až 150 000 tun odpadu do tohoto zařízení. Vzájemná dohoda obsahuje doložku bring or pay pro případ, že svazek obcí nebude moci dodat spalovně uvedené minimální množství.

„Situace svazku obcí Ravon ukazuje, nevýhodnost dlouhodobých smluv, které spalovny vyžadují. Environmentální cítění Němců a z toho vyplývající větší míra třídění spolu s klesající produkcí odpadů na území Německa zapříčinily, že obce již několik let nejsou schopny dostát svým smluvním závazkům a musejí lokální spalovně vyplácet vyrovnávací kompenzační platby v řádu milionů eur,“ vysvětluje problematiku Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství.

Oproti původním předpokladům prosazovatelů spalovny obce ze svazku Ravon nyní produkují pouze okolo 80 000 tun komunálního odpadu. Svazek obcí tak letos bude muset uhradit vyrovnávací kompenzační platbu ve výši 3,1 milionů eur. Smlouva přitom bude platná až do roku 2028.

„Tento konkrétní případ není ojedinělý. Hospodaření velkého počtu spaloven komunálního odpadu v Německu je postaveno na obdobně dlouhodobých smlouvách se svazky obcí nebo jednotlivými obcemi, ve kterých se částky za spálení tuny odpadu řádově liší od cen pro komerční klientelu. Problémů se zbytečně velkými kapacitami spaloven si všímá i Evropská unie,“ dodává Petr Havelka.

Na předimenzovanou kapacitu spalovny doplácí i město Schwandorf a okolní obce. Spalovna tu vznikla jako společný podnik města a obcí a její stavba byla hrazena mimo jiné za pomoci velkého úvěru a dalších plateb jednotlivých obcí. Splácení úvěru trvalo 16 let. Mimo to obce musejí hradit ztráty z hospodaření. Jelikož i tento region v současnosti neprodukuje dostatečné množství komunálního odpadu, musí být přibližně 30 % odpadů nakoupeno od průmyslových původců. Podle údajů za rok 2011 znamenala každá tuna spálená v této spalovně náklady ve výši 2 100 Kč a obce jako spolumajitelé spalovny i zde na její provoz každoročně doplácejí.

„Ze situace v Německu bychom si měli vzít ponaučení. Ukazuje, jaký dopad na obce a občany mohou mít politická rozhodnutí, která neodrážejí skutečné potřeby trhu. Je jasné, že kapacity spaloven jsou předimenzované. Dlouhodobé smlouvy spaloven na dodávky vhodných odpadů a s tím spojená centralizace odpadových toků zakotvená v regionálních ISNO, tak začínají jasně ukazovat své nevýhody. Nemluvě o důsledcích růstu přepravy odpadů na větší vzdálenosti a spalování odpadů, které by měly být spíše recyklovány,“ shrnuje Petr Havelka.

Je také třeba zdůraznit, že od širokého prosazování spaloven začíná upouštět i Evropská unie. Jejím cílem je se do budoucna zaměřovat výrazně více na třídění a materiálové využití odpadů, což deklaruje mimo jiné ve svých písemných výstupech, například v usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. 5. 2012. V odpadovém hospodářství zaměřeném na recyklaci a materiálové využití vidí zdroj úspor cenných surovin, příležitost pro technický rozvoj, potenciál pro růst zaměstnanosti v členských zemích a zvýšení konkurenceschopnosti EU na světovém kolbišti.