Budoucnost zavrženého uhlí - 85 procent až takové účinnosti může dosáhnout palivový článek na uhlí.

Technologie spalování fosilních paliv zdaleka nevyčerpaly své možnosti.

Kdokoli projíždí Německem, nemůže přehlédnout vrtule větrných elektráren, které tam v posledních letech vyrostly leckdy v úctyhodných počtech. Ukazuje se však, že kdybychom srovnatelné prostředky vynaložili na zlepšení technologií tepelných elektráren, získali bychom více elektřiny za nižších emisí oxidu uhličitého než pomocí větru.
Od svého vzniku koncem 19. století prodělaly tepelné elektrárny dlouhý vývoj a velmi výrazně vzrostla jejich účinnost.
Původní jednoduchou parní turbínu nahradila celá kaskáda. Pára pod tlakem proudí skrze jednu turbínu do další, která je optimalizována pro fungování pod nižším tlakem. Teplou vodu, která již neroztočí nic, lze použít k vytápění.
Zvýšení účinnosti přinesla i plynová turbína, kterou pohání přímo proud spalin, takže odpadá mezičlánek s ohřevem vody na tlakovou páru. Uhlí lze rovněž přeměnit nejprve na hořlavý plyn, který se mísí s kyslíkem lépe než pevná látka, takže vlastní spalování je efektivnější.
Propojení různých technologií využití uhlí ještě zlepší. Nejlepších výsledků zatím dosahuje dosud nepříliš rozšířená IGCC technologie (viz Čistá energie z uhlí), kterou využívá například floridská elektrárna Polk. Pokračování ZDE