Břidlice výrazně mění strukturu plynárenského trhu

Břidlicový plyn je současným velkým tématem nejen pro plynárenství, ale i pro celosvětovou energetiku. Podstatně rozšířil dodávky zdrojů energie ve světě. Největší výhodou tohoto zdroje je to, že je ho nesrovnatelně více než klasického zemního plynu. Ekologická zátěž je proti těžbě uhlí dvanáctkrát menší. Díky výrazné těžbě plynu z břidlic v USA a jejich zvyšující se soběstačnosti se uvolňují stále větší zásoby pro Evropu a snižuje se cena plynu na spotových trzích. Náklady na těžbu v Evropě ovšem zřejmě budou vyšší než u plynu konvenčního, k přesnějším vyjádřením prozatím není dost zkušeností. V ČR by případná těžba mohla snížit závislost České republiky na dodávkách zemního plynu z Ruska v jednotkách procent.

Podle zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA) World Energy Outlook 2011 by celkové dosažitelné zásoby zemního plynu mohly stačit na více než 250 let, tedy nejméně pro 4-5 dalších generací. Nekonvenční zdroje plynu, tedy břidlicový plyn, plyn z pískovců a metan vázaný na černouhelné sloje, jsou nejméně stejně velké jako konvenční zdroje. Při získávání nekonvenčního plynu od roku 2008 už došlo k transakcím daleko přesahujícím 100 miliard dolarů.

„Česká ložiska plynu stojí za ověření. Energetická koncepce se odkazuje na maximální dovozní nezávislost a tento plyn by mohl v budoucnu snížit naši závislost na Rusku. Pokud by se u nás možnost získávání břidlicového plynu ověřila, je naděje, že bychom mohli získat 5 až 10 procent roční spotřeby z tohoto zemního plynu,“ říká Oldřich Petržilka, prezident České plynárenské unie (ČPU). Například u uhlí, kdy se neustále uvažuje o prolomení limitů, je zátěž proti těžbě břidlicového plynu dvanáctkrát větší. „Porovnávat těžbu břidlicového plynu s těžbou uhlí vůbec nejde. Je to jeden z nejčistějších způsobů dobývání nerostných surovin, který se v praxi neliší od klasické těžby ropy a plynu,“ říká Stanislav Benada, expert v oborech ložiskové geologie, vrtného a seizmického průzkumu a těžby plynu a ropy. Při dodržování technologické disciplíny lze očekávat únosné dopady těžby na kvalitu životního prostředí, to uvádí i Česká geologická služba ve své studii Nekonvenční zemní plyn z břidlic, kterou zpracovala pro Ministerstvo životního prostředí. "K dopadům na životní prostředí došlo opravdu v mizivém procentu případů a vesměs to byly události, které se dějí i při konvenční těžbě plynu i ropy. Nebezpečnost používaných chemikálií je přeceňována a jsou považovány za mnohem větší hrozbu, než tomu ve skutečnosti je. Ve 40 tisících vrtech, které fungují v USA, nebyl nikdy a nikde potvrzen jejich únik do podzemních vod. Plyn z břidlic je zcela jistě zdroj, který stojí za úvahu a vyzkoušení,“ dodává Stanislav Benada.

Břidlicový plyn je jedním z několika druhů nekonvenčních zdrojů přírodního plynu. Je to metan uložený v pravěkých vrstvách břidlic a pískovců. Získává se pomocí vrtů do hloubky několika kilometrů a k otevření cesty plynu z břidlic se využívá např. tzv. hydraulické štěpení. Je to stejný plyn, který se těží i z konvenčních ložisek, pouze nevytvořil akumulace. Jímaný metan se pak čistí, suší a využívá stejně jako konvenční zemní plyn.

Štěpící kapalinu tvoří 99,5 procent voda a písek. Zbylé 0,5 procenta tvoří různé chemikálie, které zajistí především hladké vtlačení zrn písku do vytvořených mikropuklin. S většinou těchto látek se setkáváme běžně v kuchyni nebo dílně. Štěpící kapalina navíc nezůstává v zemi, po štěpení je vypláchnuta zpět.

Štěpící proces nemůže ani ovlivnit kvalitu podzemní pitné vody. Zdroje pitné vody jsou v hloubkách do 300 metrů pod povrchem země, zatímco štěpící proces probíhá v hloubkách 2 až 4,5 kilometru pod povrchem. Po odvrtání jedné z části vrtu je zapažena soustavou ocelových trubek a prostor mezi okrajem vrtu a trubkami je vyplněn cementem. Nedochází tedy ani ke kontaminaci např. motorovým olejem. Takových vrtů jsou na světě milióny a ke kontaminaci pitné vody přesto nedochází.

Také spotřeba vody při těžbě není tak vysoká, jak se někdy uvádí. Při hloubce vrtu 3 kilometry se do vrtu vejde 200 až 300 m3 vody a pro štěpení jednoho intervalu cca 20 m mocného se několik set m3 štěpící kapaliny, přitom každý větší bazén na zahradě má objem kolem 100 m3. Také samotný vrt na povrchu nezabere plochu větší než 100 krát 100 metrů.

Je potřeba si uvědomit, že technologie hydraulického štěpení (frakování) existuje již nejméně 60 let, nejedná se tedy o žádnou novinku. Ve Spojených státech se těží břidlicový plyn 15 až 20 let a existuje zde několik milionů vrtů. Ročně se zde vytěží 137 mld. m3 břidlicového plynu a pokrývá asi 30 procent spotřeby zemního plynu.

Největší zásoby břidlicového plynu jsou v Číně (36,1 bil. m3), USA (24,4 bil. m3) a Argentině (21,9 bil. m3). Dále pak v Austrálii, JAR, oblasti severní Afriky a Východní Evropy, ve Velké Británii i Francii. Americká federální agentura Energy Information Administration spočítala, že celosvětové zásoby zemního plynu by se díky břidlicovému plynu navýšily o více než 40 procent. Nejvíce zásob břidlicového plynu v Evropě má Polsko. To ročně spotřebuje kolem 14 mld. m3 plynu, ale jen 4,2 mld. m3 je z vlastních zdrojů, zbytek dováží z Ruska. Velikou naději tedy Polsko vidí jak v budovaném terminálu na zkapalněný plyn, tak v těžbě břidlicového plynu. Těžba by měla být zahájena již v roce 2014 a podle prvních odhadů amerického Úřadu pro energetické informace by mohly být zásoby v Polsku ve výši 5,29 bil. m3. V současné době se ukazuje, že těžitelné zásoby budou nižší, přesto má ale Polsko největší zásoby v celé Evropě a je i nejdále co se týče průzkumných vrtů.

V Evropě se odhaduje, že jsou zásoby břidlicového plynu nejméně ve 32 zemích, včetně České republiky. Ministerstvo životního prostředí si už v loňském roce nechalo zpracovat studii od expertů z České geologické služby. Jedná se o oblast mezi Přerovem, Kopřivnicí a Vsetínem, dále pak Trutnovsko vč. Broumovského výběžku a dále pak moravské lokality, kde se dnes již těží plyn a ropa. Tedy např. kolem Hodonína, Břeclavi a pásmo kolem Karpat. Posledním průzkumným územím by mohla být oblast mezi Berounem a jihozápadním okrajem Prahy.

Česká legislativa ale údajně zatím není připravena na technicky náročné průzkumy a tak ministr životního prostředí se připravuje, že zablokuje na 1-2 roky žádosti těžařů, kteří chtějí zkoumat naše potenciální naleziště břidlicového plynu. „Stát by neměl vyhlašovat moratorium a měl by průzkum ložisek plynu podpořit, zadarmo by se tak mohl dozvědět, zda vůbec nějaká naleziště pod zemí máme.“ říká Oldřich Petržilka, prezident České plynárenské unie, „Cestou je jednoznačné stanovení přísných podmínek, za nichž se případné zásoby břidlicového plynu budou ověřovat“.

Evropa obecně vždy potřebuje více času na porovnání pozitiv a negativ. Podle odhadů, které v březnu zveřejnila Energetická informační agentura, by mohlo ve východní Evropě být až 7,1 bilionu m3 břidlicového plynu, z toho 5,2 bilionu v Polsku. Podle studie renomované instituce CERA by Evropa mohla za 10 až 15 let těžit dokonce až 60 až 200 mld. m3 zemního plynu z nekonvenčních zdrojů. „Značnou roli hraje snaha odpoutat se od závislosti na omezeném počtu dodavatelů. To platí například v Polsku, které má tradiční problém se závislostí na dodávkách z Ruska, a proto je pro něj významné, že by mohla existovat možnost využívat vlastní zdroj plynu,“ říká Filip Černoch z Energetické sekce Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity. „Aniž by se v Evropě vytěžila jediná molekula břidlicového plynu, jeho těžba v USA ovlivnila již nyní strukturu plynárenského trhu a snížila ceny zemního plynu pod úroveň dlouhodobých smluvních cen. Uvolnily se velké objemy zkapalněného zemního plynu, které se z USA do Evropy přesměrovaly“, říká Oldřich Petržilka, prezident ČPU. „Zemní plyn z nekonvečních zdrojů příliš nezapadá do plánů pro budoucnost evropské energetiky. Pokud by se rozšířila těžba nekonvenčních zdrojů, státy by neměly vůli investovat další prostředky do obnovitelných zdrojů. Měly by totiž přístup ke zdrojům zemního plynu, které by byly cenově konkurenceschopné a zároveň do značné míry spolehlivější,“ dodává Filip Černoch.

Těžba břidlicového plynu je ale zatím v Evropě nákladnější než u konvenčního plynu. Důvodem je nutnost vrtat do větší hloubky, nižší životnost těžebních sond (4-6 let) nebo potřeba nákladného hydraulického štěpení. Musí se nejprve zjistit, jak se americká geologie podobá té evropské a do jakých hloubek se v Evropě bude muset vrtat. To vše určuje výslednou cenu plynu, a tedy i jeho konkurenceschopnost. „Na evropském trhu působí jen několik málo společností, které mají potřebné technologie pro štěpení a tak těžba v Evropě by nemusela být v současné době rentabilní,“ dodává Stanislav Benada. „Hlavní výhodou břidlicového plynu je, že plyn není vázán na ložiska plošně malá ložiska, ale zdrojové horniny (břidlice), které sedimentovaly na realtivně velkých územích. To znamená, že jde o velké objemy horniny, a i když obsah plynu v nich je nízký, celkově mohou představovat významné zdroje plynu. Nicméně náklady na těžbu jsou zatím opravdu mnohem vyšší," říká energetický analytik a jednatel společnosti ENA Jiří Gavor. „Na počátku je těžba vysoká, ale už po prvním roce klesne až o 70 procent. Z toho v praxi vyplývá, že vrt se musí v prvních letech zaplatit,“ říká Stanislav Benada. „Dokud bude břidlicový plyn v Evropě dražší než ruský zemní plyn, zákazník bude vždy raději kupovat ten konvenční,“ dodává Oldřich Petržilka. V roce 2000 ale v USA tvořil břidlicový plyn jen jedno procento celkové těžby, před dvěma lety to bylo už sedmnáct procent. Za poslední roky USA zjistily, že mají tolik plynu jako dvě Saúdské Arábie ropy. Už v roce 2009 v těžbě překonaly do té doby největšího producenta Rusko a přeměnily se z významného dovozce v plně soběstačného producenta a dokonce vývozce plynu.

Čtěte také článek na téma "Jak se těží břidlicový plyn?", více ZDE

Zdroj: Česká plynárenská unie