Brabec: Pro Česko je dojednání nové klimatické dohody velmi důležité

V Paříži bude v pondělí zahájen klíčový klimatický summit, z něhož by měla vzejít dohoda o omezení emisí skleníkových plynů na několik příštích desetiletí. Nové ujednání má od roku 2020 nahradit Kjótský protokol, který se původně vztahoval na období od roku 2008 do roku 2012, ale jeho platnost byla prodloužena právě do roku 2020. Klimatická konference v Paříži potrvá do pátku 11. prosince.

Podle vyjádření hostitelské Francie očekává Paříž účast až 40 000 vládních i nevládních zástupců. Toto číslo představuje historicky nejvyšší počet účastníků. Na oficiálním pondělním zahájení konference přislíbilo účast nejméně 138 nejvyšších představitelů států z celého světa, včetně prezidenta USA Baracka Obamy a prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina. Českou republiku bude na zahajovací akci zastupovat premiér Bohuslav Sobotka. Šéfem české delegace pro vyjednávání v Paříži bude ministr životního prostředí Richard Brabec, který se zároveň zúčastní Zasedání ministrů, které v rámci COP 21 proběhne ve dnech 7.–8. prosince.

Česká delegace primárně usiluje o přijetí takové mezinárodní smlouvy, která by byla právně závazná pro všechny smluvní strany, a to včetně největších světových producentů emisí skleníkových plynů. V nové smlouvě by měl být zakotven dlouhodobý cíl, který zajistí udržení nárůstu průměrné globální teploty pod úrovní 2 °C v porovnání s obdobím před 2. průmyslovou revolucí. Díky němu by dostala jasný signál nejen široká veřejnost, ale i privátní sféra v čele s průmyslem.

Dalším důležitým prvkem nové smlouvy bude nastavení transparentního systému hodnocení cílů snižování emisí skleníkových plynů, po něm může být nastaveno pravidelné a postupné navyšování těchto ambicí. Klíčová budou rovněž pravidla pro přesné měření a vykazování emisí všemi státy. Česká delegace se zaměří i na implementaci účinných adaptačních opatření a podporu udržitelného rozvoje odolného vůči změně klimatu. Ten přímo závisí i na poskytování peněžní pomoci nejchudším rozvojovým státům, a to na financování opatření pro snižování emisí i pro adaptaci na změnu klimatu. Finanční prostředky by měly být alokovány efektivně, tj. včetně Zeleného klimatického fondu, který by měl být hlavním nástrojem financování v těchto oblastech.

„Pro Českou republiku je dojednání nové smlouvy velmi důležité a jsme připraveni vést konstruktivní dialog se všemi státy. Budeme usilovat o dojednání takové smlouvy, která povede k univerzální účasti všech států i k nastavení efektivního a globálního systému pro snižování emisí skleníkových plynů ve vyspělých i rozvojových státech. Za zásadní považujeme rovněž finanční podporu nejchudším státům světa proto, aby byl podpořen jak udržitelný rozvoj odolný vůči dopadům změny klimatu, tak i nízkouhlíkový hospodářský růst. Tak naplníme vizi rozvoje světa do roku 2030, kterou jsme letos přijali v cílech udržitelného rozvoje na summitu OSN v New Yorku,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

Česká republika během zasedání spoluorganizuje dva doprovodné semináře konference v Paříži. Ty se zaměří na financování ochrany klimatu v rozvojových zemích v rámci tzv. Climate Finance Readiness programu a na adaptační opatření na změnu klimatu v horských regionech tzv. Karpatské úmluvy, které ČR aktuálně předsedá.

FQA a Změna klimatu:

Co je globální oteplování?

Pod pojmem globální oteplování se obecně rozumí nárůst teploty Země v důsledku zvyšování koncentrací skleníkových plynů v atmosféře a přirozené variability klimatu. Podle údajů Sekretariátu Rámcové konvence OSN o změnách klimatu (UNFCCC) se průměrná teplota za posledních 150 let zvedla o 0,8 stupně Celsia. V Paříži by se měla potvrdit dohoda, podle které by globální oteplování nemělo překročit dva stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období.

Co globální oteplování způsobuje?

Část vědců a vědeckých organizací vidí přímou souvislost mezi zvyšováním teploty a lidskou činností. Podle nich lidstvo využíváním fosilních paliv produkuje velké množství skleníkových plynů, které přispívají k ohřívání atmosféry. Podle zatím poslední zprávy Mezivládního panelu ke změnám klimatu (IPCC) koncentrace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v ovzduší vzrostly na úroveň, která nemá obdoby nejméně za posledních 800.000 let. Spalování fosilních paliv je hlavní příčinou čtyřicetiprocentního růstu koncentrace oxidu uhličitého od doby průmyslové revoluce. Světová produkce skleníkových plynů se zrychluje: z ročního růstu o 1,2 procenta v období let 1970 až 2000 na 2,2 procenta v dekádě 2000 až 2010. Teorie člověkem způsobeného oteplování má však i své odpůrce. Podle nich není vztah mezi oteplováním a lidskou činností jasně prokázaný a může jít o přirozený jev, který provází klima od pradávna. Jako možnou příčinu těchto výkyvů uvádějí například změny sluneční aktivity či drobné odchylky v rotaci zemské osy.

Co je to skleníkový efekt?

Takzvaný skleníkový efekt je důsledkem schopnosti atmosféry propouštět sluneční záření a zároveň zadržovat teplo odražené od zemského povrchu. Jedná se o jev, jenž je za normálních okolností pro Zemi přínosný, protože bez něj by podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu byla teplota zemského povrchu oproti současnému stavu asi o 33°C nižší. Značná část vědců se však obává, že lidstvo zvýšenou produkcí skleníkových plynů tento efekt nežádoucím způsobem stupňuje, a způsobuje tak globální oteplování.

Jaké jsou nejvýznamnější skleníkové plyny?

Nejvýznamnějším skleníkovým plynem přirozeného původu je vodní pára, jejíž podíl na celkovém skleníkovém efektu se odhaduje v rozmezí 60 až 80 procent. Nejrozšířenějším skleníkovým plynem produkovaným v souvislosti s lidskou činností je oxid uhličitý, který je zodpovědný za asi 60 procent globálního oteplování způsobeného člověkem. Kromě oxidu uhličitého jsou do této kategorie skleníkových plynů řazeny metan (20 procent), halogenované uhlovodíky (14 procent) a oxid dusný (6 procent).

Jaké jsou zdroje skleníkových plynů?

Na přírůstku emisí v letech 1970 až 2010 se skoro z 80 procent podílelo spalování černého uhlí, ropy a zemního plynu a průmysl. Z jednotlivých oborů hospodářství je největší hrozbou výroba energie (35 procent), následuje zemědělství a lesnictví (24 procent), průmysl (21 procent), doprava (14 procent) a stavebnictví (šest procent).

Oxid uhličitý a oxid dusný vzniká při spalování černého uhlí, ropy a zemního plynu. Hrozbou je také kácení lesů, stromy totiž pohlcují CO2 z atmosféry a pomáhají tak regulovat podnebí. Hospodářská zvířata při trávení velké množství metanu a hnojiva s obsahem dusíku emitují oxid dusný. Na přírůstku emisí v letech 1970 až 2010 se skoro ze čtyř pětin podílelo spalování fosilních paliv a průmysl.

Kdo jsou největší znečišťovatelé ovzduší?

Největším znečišťovatelem ovzduší byla v roce 2013 Čína, která se podílela na celkovém znečištění 29 procenty. Následují Spojené státy (15 procent), Indie (sedm procent), Rusko (5,3 procent) a Japonsko (3,8 procenta). Největším evropským znečišťovatelem bylo Německo (2,2 procenta).

Jaké následky může globální oteplování mít?

K často zmiňovaným následkům globálního oteplování patří tání ledovců a s ním spojený růst hladiny oceánů, který může ohrozit nízko položené přímořské oblasti. Dále je mu připisován častější výskyt extrémních povětrnostních jevů jako jsou záplavy, velká vedra nebo hurikány. Změny počasí mohou kvůli neúrodě uvrhnout podle Světové banky do chudoby dalších 100 milionů lidí. Někteří vědci také varují před možností většího rozšíření malárie a dalších chorob, to by podle Světové banky mohlo postihnout až 200 milionů lidí. Hrozí také vyhynutí až 30 procent živočišných a rostlinných druhů v případě, že by teplota vzrostla o 2,4 procenta. Podle IPCC by se hladina světového oceánu mohla zvýšit do roku 2100 o 26 až 82 centimetrů, což by se mohlo dotknout až 280 milionů lidí. Vážnost zmíněných hrozeb a míra jejich dopadu na život na Zemi je však stále předmětem sporů.