Bjorn Lomborg: Zelená energie není energie pro rozvoj

Abyste mohli opravit střechu, musíte se třeba spokojit s méně výstřední dovolenou. Když zvolíte lacinější víno, můžete se rozšoupnout za zákusek. Kompromisy prostupují také politiku ochrany životního prostředí: při potlačení většího množství jedné znečišťující látky zbude například méně prostředků na řešení jiných problémů. Tak třeba uhlí je mimořádným zdrojem znečištění, jenže zajišťuje levnou a spolehlivou energii, která je motorem rozvoje. V uplynulých 30 letech Čína pozvedla 680 milionů lidí z chudoby, převážně díky využívání uhlí. Průměrný Číňan je dnes víc než třináctkrát bohatší.

Peking a řada dalších čínských metropolí současně trpí smogem, připomínajícím Londýn 50. let minulého století. Každoročně kvůli znečištění venkovního vzduchu zemře předčasně kolem 1,2 milionu Číňanů. Měření z Pekingu ukazuje, že přes 16 procent znečištění vzduchu pochází z uhlí. Světová banka odhaduje, že celková roční cena Číny za znečištění vzduchu - založená na tom, kolik jsou Číňané podle vlastních vyjádření ochotni zaplatit za snížení rizika úmrtí - může dosahovat až čtyři procenta HDP.

Přesto je tento čínský kompromis nesmírně prospěšný. V roce 1982 si průměrný Číňan vydělal 585 dolarů ročně; loni si vydělal 7958 dolarů. Cena ročních škod na životním prostředí přitom činí 318 dolarů na hlavu. Není tedy divu, že většina ostatních rozvojových zemí se vděčně chápe příležitosti čínský růstový model napodobit - včetně znečištění životního prostředí.

Samozřejmě že by Číňané proti znečištění vzduchu mohli dělat víc. Bylo odhadnuto, že splněním prozatímních norem Světové zdravotnické organizace (WHO) by se škody snížily na 80 dolarů na osobu. To však ztrácí na významu ve srovnání s nárůstem příjmu na hlavu o 600 dolarů v roce 2013.

Pokračování najdete na webu BIOM.cz ZDE.

Zdroj: www.ihned.cz