Bioodpad je problém nebo výzva?

Nakládání s bioodpadem je v naší republice zdánlivě nová věc, neboť se bioodpad zpracovával zažitými a běžnými způsoby téměř automaticky, takže vlastně odpad nevznikal, nebo se ignoroval. To, že končil na skládkách, ať už černých nebo těch schválených, nikomu nevadilo. Ten způsob nakládání, tedy, že se bioodpad například zkrmoval domácím zvířectvem (ve venkovské zástavbě) nebo ukládal na domovní kompost, bohužel na řadě míst přestává být aktuální. Se změnou způsobu života vyvstává potřeba nakládat s přebytečnou biomasou jinak, moderněji a koncepčněji.

U komunálního bioodpadu je nutné v zásadě rozlišit dvě základní místa vzniku. Bioodpad vznikající v domácnostech a bioodpad z údržby zeleně, jakými jsou například zahrady, veřejná prostranství, sportoviště, apod.
Bioodpad z domácností vzniká jako zbytek z přípravy stravy a může mimo rostlinných zbytků obsahovat i vedlejší živočišné zbytky (například syrové maso). Byť je podíl živočišných zbytků v domovním bioodpadu minimální, musí se tento vytříděný bioodpad zpracovávat na zařízeních, které zajistí jeho hygienizaci (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu). Podíl skutečného množství bioodpadu z domácností vzhledem k celkové produkci biologicky rozložitelného komunálního odpadu (dále jen BRKO) je 20 – 25 % (zdroj: pilotní projekty ČR).
Jeho kvalita bude odvislá od nastaveného systému třídění a může zásadně ovlivnit jeho další využívání – například při materiálovém zpracování kompostováním ovlivní technologické vybavení kompostárny a využití finálního výstupu kompostu. Kvalita, množství a místa vzniku bioodpadu z domácností má zásadní vliv na zvolení systému jeho zpracování v regionu – jaká bude jeho ekonomická, ekologická a sociální udržitelnost. Jiná cesta bude v regionu s větším množstvím malých obcí než v regionu s několika velkými centry.
Druhým místem vzniku bioodpadu nebo suroviny pro další zpracování je obecní a soukromá zeleň a odpadem jsou zbytky z její údržby. Jak již bylo zmíněno, je to produkce, která vzniká jako nový odpadový tok, který ve většině případů není veden v režimu odpadů. Někdy je zpracován jako mulč v rámci udržovaných ploch, ale ve většině případech „někde mizí“.

Zavádění systému sběru BRKO
Jestliže se kdokoliv rozhodne začít řešit nakládání s bioodpadem, měl by si provést analýzu stávajícího stavu, tedy především zjistit předpokládané množství a druhy bioodpadů vznikající v místě, zhodnotit stávající systém, možnosti využití stávajících kapacit, techniky a vybavení pro nakládání s bioodpadem. Tato analýza je důležitá zejména proto, aby byl způsob řešení zvolen adekvátně situaci, tedy zejména aby nebyl pře- nebo poddimenzován, nebo aby nekolidoval s jiným stávajícím nebo plánovaným systémem.
Systém sběru, který se v obci nastaví, se odvíjí především od způsobu následného zpracování bioodpadů a od místních možností a zvyklostí, případně návaznosti na stávající systémy sběru jednotlivých druhů komunálního odpadu. Protože bioodpady jsou specifickým odpadem nebo surovinou lišící se od ostatních tím, že je nelze „odložit a počkat až bude čas nebo peníze“, jsou živým organismem, ve kterém neustále probíhají procesy, a vlivem nesprávného zacházení negativním způsobem ovlivňují životní prostředí.
Základním kritériem by měla být ekonomika a ochrana životního prostředí. Odpadu ze zeleně je velké množství a měl by se zpracovávat a využívat v místě vzniku kompostováním. Odpad z domácností by se měl buď třídit a využívat v zařízeních, kterými jsou v současné době v ČR díky přísným právním předpisům bioplynové stanice a speciální uzavřené technologie, nebo netřídit a využít technologie, které jsou schopny zpracovat směsný komunální odpad. Využití bioodpadu z domácností – odklonění ze směsného komunálního odpadu zajistí to očekávané – snížení množství sládkovaného bioodpadu.
Pro zavedení systému třídění a sběru BRKO je velmi důležitá osvěta, vzdělávání a příprava obyvatel na tento systém nakládání s odpady. Praxe prověřila vliv kvality přípravy zavedení zpracování BRKO na kvalitu a úspěšnost řešení OH v regionu.
Třídění a sběr v domácnosti je možné řešit buď uzavíratelnými nádobami na bioodpad, které alespoň částečně omezí šíření případného zápachu, nebo naopak vzdušnými biodegradabilními sáčky, které tím, že umožní přívod vzduchu, zamezí anaerobním procesům a pomohou vysychání odpadu, v důsledku také výrazně omezí případný zápach. Tento způsob je vhodný, zvlášť pokud je bioodpad dále zpracováván kompostováním.
Nádoby na vlastní sběr bioodpadu v obci mohou být rozmístěny buď v každé domácnosti, což je pohodlné a dosahuje nejvyšší výtěžnosti, ale zároveň je to nejdražší způsob sběru tříděného bioopadu. Nebo je lze umístit na vhodná místa v obci, počínaje hnízdy separovaného komunálního odpadu tak, aby každá nádoba sloužila pro několik domácností.
Od těchto způsobů a také místních podmínek se odvíjí objem sběrných nádob. V současnosti jsou na trhu 120, 140 a 240 litrové nádoby speciálně upravené pro sběr bioodpadů. Je v nich zabezpečeno provzdušnění, proto je lze bez problémů se zápachem svážet i 1x za 14 dní. Větší nádoby na bioodpad se také používají (770 a 1100 litrů), u nich však provzdušnění a omezení zápachu materiálu nelze zajistit a je nutné s tím počítat při nastavení periodicity svozu a umístění nádob v obci. (Poznámka redakce: Reflex Zlín, s. r. o., nově začíná nabízet své tradiční spodem vyprazdňované laminátové kontejnery různé velikosti v provedení pro sběr bioodpadu. Mají navíc vnitřní děrované stěny a dno a záchytnou vanu na případnou kapalnou fázi.)
Zejména pro sezónní svoz a svoz bioodpadu z údržby obecní zeleně se používají velkoobjemové kontejnery (VOK). Většinou mají objem 10 – 18 m3. VOK jsou přistavovány do míst, kde je prováděna údržba zeleně, případně v sezóně na určená místa v obci pro občany. V některých obcích jsou VOK přistaveny na určených místech celou sezónu – vegetační období (většinou duben až listopad). VOK také bývají umístěny na sběrných dvorech.
Zavádění systému sběru bioodpadu většinou probíhá postupným umisťováním nádob nejprve na sběrná hnízda pro tříděné složky komunálního odpadu a podle potřeby na další vhodná místa v obci. Se zvyšující se produkcí tříděného bioodpadu se nádoby postupně doplňují. Když se podaří systém zavést tak, že se občané naučí třídit bioodpad a jeho množství ve směsném komunálním odpadu se výrazně sníží, lze snížit periodicitu svozu směsného komunálního odpadu, a tím se vyrovnají náklady na systém třídění a svozu bioodpadu. Je to však v praxi spíše dlouhodobá záležitost, protože v první fázi zavedení třídění se v systému objeví bioodpad, který dříve vůbec nebyl v systému nakládání s odpady obce a podíl bioodpadu ve směsném komunálním odpadu se snižuje jen velmi pozvolna.
Využití výstupů zpracování biologicky rozložitelných odpadů nebo surovin je odvislé od technologie a kvality vstupů. V současné době mimo elektrické energie a tepla jsou produkovány digestát a kompost. Oba posledně jmenované výstupy se zapravují do půdy. Záleží na kvalitě – obsahu těžkých kovů – zda se umisťují na zemědělskou nebo na nezemědělskou půdu (vyhláška č. 341/2008 Sb., o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady).

Způsoby nakládání s bioodpadem
Podle velikosti regionu, převažující zástavby, druhu vznikajících bioodpadů a především platných legislativních norem lze rozdělit možnosti nakládání s bioodpadem na preventivní způsoby (domovní a komunitní kompostování) a nakládání s odpadem (malé zařízení, kompostárna, bioplynová stanice). Prvním krokem při plánování co s bioodpadem, by měla být vždy prevence.
Domovní kompostování je tradiční a pro obec nejvhodnější způsob nakládání s bioodpadem. Takto zpracovaný materiál se vůbec nedostane do systému odpadového hospodářství obce a proto je tento způsob pro obec nejvýhodnější. Na řadě míst je ale od něj spíše ustupováno. Jeho rozvoj lze podpořit osvětou a podporou nákupu domácích kompostérů, na které lze také získat dotace.
Nevýhodou tohoto systému je, že nevyřeší nakládání s bioodpadem v obci komplexně. Nikdy se nezapojí sto procent obyvatel (ať už z důvodů nemožnosti umístění kompostérů v zástavbě nebo nechuti občanů). Dále se ne všechny bioodpady vzniklé v domácnosti hodí na domovní kompost a neřeší se tím bioodpad z údržby obecní zeleně. Je to však velmi vhodný způsob řešení bioodpadu v kombinaci s kterýmkoliv jiným systémem.
Komunitní kompostování je také prevencí vzniku bioodpadů tím, že se zbytky ze zahrad a údržby obecní zeleně kompostují v místě vzniku a vzniklý kompost se využívá ke hnojení obecních ploch. Komunitní kompostování může probíhat v části obce například společně pro nějakou čtvrť nebo blok bytových domů. Naše právní předpisy však umožňují zavést tento systém i pro celou obec, tedy vybudovat kompostárnu, kam se sváží a kde se zpracovává veškerý materiál z údržby zeleně a zahrad občanů. Tato kompostárna není zařízením pro nakládání s odpady (je to prevence vzniku odpadů) a proto pro ni platí mnohem mírnější pravidla než pro klasické kompostárny. Systém komunitního kompostování se stanovuje obecní vyhláškou.
Malé zařízení je kompostárna o roční kapacitě do 150 tun zpracovaného bioodpadu. Toto zařízení je možným řešením pro menší obce, zvláště když je třeba v místě zpracovat i jiný odpad, než je jen materiál z údržby zeleně a zahrad, nebo materiál pocházející od jiných původců, než je sama obec (tím se stává odpadem). Malé zařízení má však vyhláškou omezeno, jaké odpady smí zpracovávat. Požadavky na malé zařízení jsou přísnější než na komunitní kompostárnu, ale mírnější než na běžnou kompostárnu. Povolení provozu malého zařízení vydává úřad obce s rozšířenou působností.
Jaký je tedy rozdíl mezi komunitním kompostováním a malým zařízením? Především v tom, že komunitní kompostování není nakládání s odpady, je to prevence vzniku odpadů, proto má mírnější pravidla provozování. Komunitní kompostování lze provádět jen v rámci jedné obce a nesmí do něj vstupovat žádné další subjekty – ani jiné obce. Malé zařízení je vhodné, pokud je třeba zpracovávat bioodpady od více původců – více obcí i podnikatelů, je však omezeno kapacitou zpracování.
Centrální zařízení obsahuje takové prvky technologiií, které umožňují využít současných nejlepších dostupných technik a technologií. Jejich vedení musí být vždy profesionální a musí zajistit nejen veškerou agendu vyplývající z právních předpisů, ale i ekonomickou, ekologickou a sociální udržitelnost. Měla by vznikat v určitém regionu na základě precizní analýzy jak vstupů, tak využití výstupů. V rámci ČR jsou zpracovány plány odpadového hospodářství republiky, krajů a původců včetně obcí. Základním nástrojem pro zajištění udržitelnosti by měl být plán OH krajů, který má možnost komplexně řešit větší územní celky a nastavit logické vazby a toky jednotlivých druhů odpadů. Měly by vznikat tzv. integrované systémy nakládání s odpadem v rámci krajů. Existující plány odpadového hospodářství krajů jsou pro BRKO zpracovány spíše formálně, a to se odráží na současné úrovni zpracování bioodpadů. Nevznikají systémově rovnoměrně rozmístěná zařízení, ale ostrůvkovitě a roztříštěně se nakládání s bioodpady řeší podle zájmu jednotlivých obcí nebo mikroregionů.
Centrální kompostárna jako zařízení pro nakládání s odpady většinou slouží pro zpracování bioodpadu z většího regionu, než je jen jedna obec. Kromě bioodpadů z obcí může zpracovávat také bioodpady od jiných původců, např. trávu z údržby hřišť, letišť, penziónů, kaly z čištění odpadních vod z různých odvětví, lihovarské výpalky, odpadní ovoce a zeleninu ze skladů a prodejen a řadu dalších odpadů. Výhodou těchto zařízení je, že s kvalitním technologickým vybavením a při poměrně velkém množství a pestrém složení odpadů je možné vyrobit velmi kvalitní produkt i z jinak problémových druhů bioodpadů (např. čistírenské kaly).
V současné době jsou nabízeny technologie a techniky, která umožňují vybavit kompostárny pro danou lokalitu „na míru“. Technologie kompostáren umožňuje bez problému spojit zpracování bioodpadu, kde původcem je obec, a biologicky rozložitelných surovin ze zemědělské výroby. V současné době je spolupráce podnikatelů – zemědělců a obcí vzácná, byť by měla být ekonomickou prioritou. Příčinou mohou být dílem legislativní podmínky a dílem nedůvěra zemědělců v kvalitu třídění a tím v kvalitu kompostu.
Bioplynová stanice je zařízení, kde probíhá anaerobní digesce za tvorby bioplynu, který se dále používá k výrobě elektrické energie a tepla. Vedlejším produktem této technologie je digestát, který se používá ke hnojení. Bioplynová stanice je poměrně investičně náročné zařízení a její kapacita odpovídá většinou poměrně velkému svozovému území. Při plánování bioplynové stanice je nutné co nejpřesněji spočítat potenciální produkci odpadů ve svozovém území a vzít v úvahu i případné sezónní výkyvy produkce, aby se rozkladný proces nezastavil.
V ČR existují s využitím dotační politiky zemědělské a odpadářské (komunální) bioplynové stanice. Jelikož výkupní cena elektrické energie ze zemědělských bioplynových stanic je vyšší, nemají většinou zemědělci o bioodpad od obcí zájem, protože by příjmem odpadu mohli přijít o vyšší sazbu za výkup elektrické energie.
Zemědělské bioplynové stanice zpracovávají většinou kejdu a kukuřičnou siláž, což jim zajišťuje kontinuální provoz. Obecně vzniká situace, kdy se pěstuje na velkých rozlohách kukuřice, a tráva z obcí, která by ji mohla alespoň z části nahradit, musí být zpracována jiným způsobem. Čistě „odpadářské“ bioplynové stanice se zase potýkají s problémy s dostatečným a pravidelným přísunem vstupních bioodpadů stabilních vlastností.
Výhodou bioplynové stanice je kromě finančních příjmů za prodej elektrické energie také možnost zpracování širšího spektra bioodpadů, zejména kuchyňských odpadů živočišného původu, které musí projít hygienizací a v jiných zařízeních se nesmí zpracovávat.
Využití kompostu je pro obce nejjednodušší pro hnojení obecních ploch nebo pro rekultivaci. Pokud je kompost registrován Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským, lze ho prodávat pro účely hnojení a výživu rostlin zahrad a zemědělských pozemků. Registrace kompostu se vydává na základě definování kvality kompostu a ověřeného postupu výroby kompostu (například podniková norma). V současnosti není kompost příliš známým prodejním artiklem, obecné povědomí a zájem o kompost se však neustále zvyšuje. Jde o velice kvalitní organické hnojivo s pomalu uvolnitelnými živinami, které má pozitivní vliv na fyzikální a biologické vlastnosti půdy.
Obsahem živin lze kvalitu kompostu srovnat s kvalitními statkovými hnojivy, živiny se uvolňují postupně podle potřeb rostlin, jsou plně využívány, nedochází k jejich ztrátám a tím k úniku a negativnímu vlivu na životní prostředí. Cena živin se v jedné tuně kompostu pohybuje mezi 500 a 600 Kč. Živiny jsou měřitelnou jednotkou pro hodnocení efektu kompostu. Vedle toho má kompost velmi nezastupitelnou funkci – dodává do půdy organickou hmotu a život. Tím jsou vytvářeny správné podmínky pro zadržování vody v krajině a pro prevenci před záplavami.

V současné době již existují motivační opatření pro podporu systémů sběru, svozu a zpracování bioodpadů. Jsou jím dotace z Operačního programu Životní prostředí. V tomto programu lze dosáhnout až na dotaci 90 % investičních nákladů. Celá řada obcí a regionů již žádala o dotace na své projekty v prvních dvou výzvách tohoto programu.

Ing. Květuše Hejátková
ZERA Zemědělská a ekologická rozvojová agentura, o. s.
E-mail: hejatkova@zeraagency.eu