Biologicky odbouratelné plasty mohou ovlivnit recyklační proces tradičních plastů

K výrobě plastů se používá ropa. Ekologický dopad takových produktů je ovšem katastrofální – většina z nich končí v přírodě. Vědci proto pracují na nových bioplastech, které by se rychle rozpadly a nezanechaly po sobě moc škody. Jejich ekologický přínos je ovšem pochybný.

Plastový odpad plave v mořích, řekách, znečišťuje lesy. Proto se vědci snaží vyvinout alternativní surovinu, která by byla biologicky snadno odbouratelná. Výzkumníci z Bavorska to dokázali – vyrábějí plast z otrub, tedy ze zbytků, jako jsou skořápky odpadlé při zpracování zrní. „Bioplasty se v přírodě rozpadnou během 2–3 týdnů, a proto se do moře ani nedostanou,“ řekl Thomas Brück z Technické univerzity v Mnichově (TU).

Vědci z TU spojili síly s profesory z Univerzity Bayreuth a výsledky své práce představili v Erlangenu. Nový plast má představovat alternativu k tomu vyráběnému z ropy. Podle Brücka totiž jenom v Bavorsku vznikne každý rok sta tisíce otrub. Vzhledem k tomu, že můžou být jen dost těžko prodány, jsou momentálně spalovány. Výzkumný tým se snaží proměnit zbytkový materiál ve výhodný byznys.

Aktuální vydání časopisu Odpadové fórum: Z celosvětové produkce plastů tvoří bioplasty méně než 1 %. Jejich role jako obalového materiálů, možnosti jejich recyklace a dopady na životní prostředí jsou diskutovány v rámci celé Evropy včetně ČR. Skutečně jsou bioplasty tak environmentálně nezávadní, jak tvrdí jejich výrobci? Jaké jsou možnosti nakládání s nimi? Na tyto otázky se pokusil odpovědět projekt Technologické agentury ČR Biodegradabilní plasty v procesech nakládání s odpady. Časopis objednávejte ZDE.

Vhodný pro přírodu, mizerný pro každodenní použití

S pomocí polyhydroxymáselné kyseliny (PHB) lze vyvinout pružné plasty, které můžete využít mnoha různými způsoby. Stačí být trochu kreativní. „V příštích pěti letech bychom měli mít první produkty,“ uvedl Brück. Ve výrobě je už kryt na vysavače, který se skládá ze směsi PHB a polypropylenu.

Kromě PHB je na světě jenom několik dalších technicky použitelných bioplastů. Například v Itálii se kaprolaktam vyrobený ze škrobu používá pro plastové sáčky, které jsou rovněž biologicky rozložitelné.

Andrea Siebert-Rathsová, zástupkyně ředitele Institutu pro bioplasty v Hannoveru, vidí v bavorském přístupu jednu výhodu. Využívá totiž zbytkového materiálu, který by jinak vůbec nebyl k užitku. Kritici tohoto přístupu naopak obviňují výrobce bioplastů, stejně jako producenty energetických plodin, že plýtvají prostorem, na němž by mohly být pěstovány potraviny.

„Nicméně bioplasty nejsou všespásné řešení,“ připustila Siebert-Rathsová. Je velmi obtížné vyrábět plast, který je odolný a natolik kvalitní, aby se hodil k výrobě věcí každodenní potřeby a zároveň byl rychle rozložitelný v přírodě. Ona sama je poměrně skeptická ohledně použitelnosti bioplastů v mnoha různých produktech.

Alternativní řešení

Myšlenka bioplastů se v posledních desetiletích silně rozrostla a výzkum v této oblasti je stále na vzestupu. Vědci už vyvinuli bioplast z kukuřice, brambor, řepy nebo cukrové třtiny. Nicméně ekologicky šetrné suroviny pořád představují pouze 1,5–2 % z více než 300 milionů tun plastů vyprodukovaných každý rok.

Spolková agentura pro životní prostředí je ve vztahu k bioplastům ještě poměrně opatrná. Vzhledem k tomu, že jich je produkováno tak málo, nebyl zatím vytvořen efektivní způsob jejich likvidace. Jejich dopad na životní prostředí tak není o moc lepší než v případě jejich ropných kolegů.

Biologicky odbouratelné plasty by také mohly ovlivnit recyklační proces tradičních plastů. V zařízeních na kompostování jsou obvykle vyřazeny stranou a nakonec spáleny. Siebert-Raths to vysvětluje slovy: „O kompostování příliš často neuvažujeme, pouze když dává smysl.“ Lepší je využít plast tolikrát, kolikrát to jenom bude možné, nakonec ho spálit a získat z něj další energii.

Zdroj: https://www.flowee.cz/