Antifosilní zákon ohrožuje energetickou soběstačnost

Zákon o snižování závislosti na fosilních palivech, který hodlá zanedlouho Ministerstvo životního prostředí předložit k připomínkám ostatním rezortům a zainteresovaným subjektům, je hrozbou pro efektivní fungování české energetiky a národního hospodářství všeobecně, shodli se hlavní řečníci Energetického fóra Ústeckého kraje. Na již šestém ročníku konference pořádané krajem vystoupili přední odborníci tuzemského energetického sektoru a ke spornému zákonu, kterému se mezitím začalo přezdívat antifosilní, se vyjádřili krajně kriticky.

Bývalý dlouholetý předseda Energetického regulačního úřadu Josef Fiřt poukázal na skutečnost, že zákon jde nad rámec našich závazků vůči Evropské unii a zbytečně tím omezuje manévrovací prostor v řadě významných sektorů národního hospodářství, jejichž budoucí směřování je vzhledem k současnému turbulentnímu vývoji v Evropě i ve světě značně nejisté.

Někdejší ministr životního prostředí Tomáš Chalupa šel ještě dále. Z návrhu paragrafového znění zákona, který za hlavní cíl stanoví snížení českých emisí skleníkových plynů o 80 % oproti roku 1990 do poloviny toho století, dle exministra vyplývá, že hlavní slovo ve směřování tuzemské energetiky bude mít napříště Ministerstvo životního prostředí a jeho Politika ochrany klimatu. Nedávno aktualizovaný koncepční dokument se má stát de facto prováděcím předpisem antifosilního zákona a má být závazný pro výkon všech příslušných složek státní správy, včetně Ministerstva průmyslu a obchodu, jež je stále gesčním rezortem pro energetiku a jehož představy o budoucím vývoji sektoru mohou být odlišné. Chalupa upozornil například na větu z Politiky ochrany klimatu, podle níž má česká energetika „největší potenciál ke snížení emisí“ a do roku 2050 by měla být v podstatě „bezemisní“, tedy zbavená všech fosilních zdrojů mimo jádro. Problematická by kvůli plánované nadřazenosti antifosilního zákona mohla být výstavba provozů na energetické využití odpadů, které budou třeba kvůli potřebě snížení skládkování netříděného komunálního odpadu, ale které s sebou nutně přinesou zvýšení emisí CO2 ze spalovacích procesů. „Největší oběť kvůli zákonu bude muset přinést energetika,“ zhodnotil dopad připravované normy Chalupa. Dodal, že konečným důsledkem zákona bude ztráta vysoké míry české surovinové soběstačnosti, dále nutnost nárůst dražších palivových dovozů a tomu odpovídající růst cen energií a pokles konkurenceschopnosti průmyslu.

Faktem je, že obě zmiňovaná ministerstva – průmyslu a obchodu i životního prostředí – se budou muset v brzké době dohodnout na jednotné koncepci budoucnosti naší energetiky. Donutí je k tomu totiž Brusel. V rámci vykazování plnění cílů nově vytvářené Energetické unie totiž již za dva roky nejpozději budou muset členské státy předložit integrované klimaticko-energetické plány, což v tuzemských podmínkách odpovídá skloubení Politiky ochrany klimatu a Státní energetické koncepce. Z toho ovšem vyplývá, že již v době vstupu v platnost bude antifosilní zákon zastaralý, jelikož bude odkazovat na neexistující dokumenty.

Zajímavé teze zazněly i na další témata z domácí i středoevropské energetiky. Předně se všichni přednášející shodli na tom, že ztěžka a dlouho se rodící a loni za velké pozornosti vydaná aktualizace Státní energetické koncepce je již dnes neaktuální, jelikož řada v ní obsažených premis už pozbyla platnosti. Se závažnou predikcí týkající se výrobních možností energetiky ve středoevropském regionu přišel Josef Fiřt. Podle něj bude v následujících letech v rámci zemí visegrádské čtyřky a Rakouska chybět 20 až 85 TWh elektrické energie. Tento deficit bude třeba řešit s pomocí lepšího přeshraničního propojení sítí či zkvalitnění systémových služeb. Bude mít také dopad na plánování dovozních možností v naší soustavě.

Zdroj: Svaz průmyslu a dopravy ČR, Jan Šebesta